Nové číslo A2 kulturního čtrnáctideníku je právě v prodeji

Akutální číslo časopisu A2 č. 14/2012 s hlavním tématem

Angažovaná poezie

Ve světle současných politických poměrů jako by tály i ledy v zamrzlých vodách českého básnictví. Aspoň by se tak mohlo zdát s ohledem na dlouho trvající spor o angažovanou poezii. Je tomu skutečně tak? Anebo spíše předbíhá myšlenkový kvas tradičně konzervativní českou literární produkci? Otázkou zůstává, není-li angažovanost zástupným problémem, jímž se nastupující generace básníků bude snažit bičovat starší kolegy. Přesto se neodbytně vkrádá slastná, a podle všeho klamavá, představa, podle níž by kultura mohla znovu být stimulující silou sociálních změn... Ovšem nejen o těchto podnětech pojednávají stránky nového čísla A2, v němž mimo jiné poprvé, a zřejmě i naposled, objevíte také křížovku! Nechte se překvapit. A nezapomeňte, že A2 vychází i o prázdninách.

Dále v čísle:

Angažovaná poezie se implicitně či explicitně představuje jako antiteze vůči formalistní lyrické poezii. V pseudodialektickém duchu se však odhalí jako příliš jednostranná a překonání protikladu se postuluje tak, že si poezie uchová své estetické i politické kvality, protože se ukáže, že jde o jedno a to samé. Spíš než o dialektické zrušení protikladu ale jde o zachování kozy při uspokojení vlka. Autoři se prostě v nejlepší české tradici snaží vytunelovat uměleckou angažovanost,
shrnuje tuzemskou debatu o angažované poezii Jakub Stejskal.

V každém politickém protestu se údajná průzračnost a transparentnost slov stává problémem a angažované umění se pokouší o zpochybnění jazyka a diskursivních strategií spojených s tím kterým statem quo. I to nejlepší politické přesvědčení totiž selhává v momentě, kdy nevyjadřuje postoj, jejž by člověk měl zastávat, aby toto přesvědčení uvedl v život,
uzavírá svůj tematický esej Jan Bělíček.

Indoktrinace zhoubným thatcherovským přesvědčením „there is no alternative“ je mistrným tahem vládnoucí moci,
poznamenává v ekonomickém zápisníku Ilona Švihlíková.

Queer je záležitostí performativity, člověk může mít queer jazyk a queer životní styl. Jde v zásadě o politickou kategorii, opoziční postoj. Zajímají mě queer životy, ať už to přesně znamená cokoli,
říká v rozhovoru newyorská umělkyně Emily Roysdon.

Nedávno jsem s přáteli navštívil jisté místo v Polsku, o kterém se říkalo, že se tam děje něco divného. Pořídil jsem tam nahrávku ticha. Když jsem si nahrávku pustil, zjistil jsem, že ve vysokých frekvencích je slyšitelná nějaká melodie, jakoby hvízdání. Znělo to trochu jako rádio nebo hlasy ptáků. Na tom místě ale nic takového nebylo slyšet. Ten tajemný zvuk se vynořil teprve, když jsem při editaci nahrávky použil ekvalizér,
svěřuje se polský zvukový umělec a kurátor Lukasz Szalankiewicz v rozhovoru s Milošem Vojtěchovským.

Sféra současného umění, jak je vidět, je útočištěm projektů, které by pro jejich interdisciplinaritu bylo jinak těžké zařadit a vůbec identifikovat – jedná se o komparatistiku? kulturologii? literární teorii? politický aktivismus? zeměpis? didaktické materiály o střední Asii?
ptá se Tereza Stejskalová v textu věnovaném kolektivu Slavs and Tatars.

V teple lamp, nevtíravé normalizační hudbě a mezi spokojeně hodujícími spoluobčany se mi zatočila hlava. Zahleděl jsem se do tmy hlediště. V poslední řadě se o zeď opíral Pařízek, řady sedadel jinak kompletně prázdné, stádo tísnilo se u řízečků a přežvykovalo,
popisuje ve své poněkud šrámkovské, buřičsky-senzitivní glose F. Tomáš atmosféru končícího divadla Komedie.

A2 kulturní čtrnáctideník
http://www.advojka.cz
http://www.facebook.com/Advojka