Nepříliš šťastný život písničkáře Elliotta Smithe

Hodiny před malou chvílí odbily druhou hodinu ranní. Ve sluchátkách se mi rozeznívá již několikátá píseň amerického písničkáře Elliotta Smithe. Stále více mě pohlcují emoce, jež vskutku věrohodně vyzařují z celé Elliottovy tvorby. A nakonec, i z jeho nepříliš šťastného života; trpěl totiž depresemi, nemálo pil a holdoval drogám. Zajisté by bylo dobré říct, že za svého života se nestal až tak příliš světově známý, i když by o to asi nejspíše ani nestál.
 
Elliott Smith, narozený jako Steven Paul Smith, přišel na svět 3. srpna 1969 a už tehdy mu byl zřejmě do vínku připsán žalostný osud. Vyrůstal v Texasu a jeho dětství bylo poznamenáno rozvodem rodičů. V deseti letech vyhrál první cenu na festivalu umění, tam předvedl svou vlastní skladbu Fantasy. Ve čtrnácti letech se křehký písničkář přestěhoval ke svému otci, jenž se údajně nezdráhal ho fyzicky napadat. Na konci střední školy si pak Steven začal nechat říkat Elliott. Smith si pro vysokoškolské studium vybral politologii a filozofii. Již na škole tak nějak flirtoval s hudbou, během studia zakládal různé hudební projekty. Po dokončení univerzity začal pracovat v pekárně. Později vzpomínal, že škola ho naučila dělat i věci, co ho nebaví.

První pořádnou kapelou tohoto hudebníka byla skupina Heatmiser, kterou založil společně s Neilem Gustem, ten se ovšem otevřeně hlásil k homosexualitě, takže je jasné, o čem texty Heatmiseru byly. Kapela stihla vydat tři řadová alba – poté Elliott odešel. Dle svých slov k tomu měl jednoduchý a prostý důvod, nemohl se ztotožnit s fanoušky; nechápal, proč na jejich koncerty nechodí více lidi jako je on sám, a to pro něho bylo hnacím motorem k tomu, aby začal dělat to, co cítí sám.
 
První sólová deska křehkého poetického umělce slavila úspěch, i když na tom měla určitou zásluhu i Elliottova tehdejší přítelkyně – přemluvila ho, aby své písně zkusil poslat do hudebního vydavatelství. Americký písničkář si úspěch debutového alba vysvětloval jednoduše, jeho hudba byla opakem tehdy tolik populárního stylu grunge. Ve své hudbě, kromě klavíru a kytary, rád experimentoval s různými elektrickými vychytávkami.
 
Křehkou genialitu Elliotta Smitha dokazuje kupříkladu nominace jeho hudby na Oscary, konkrétně šlo o píseň z druhé desky Either/Or, o singl Miss Misery, jenž doprovázel film Dobrý Will Hunting. Již jenom písničkářovo vystoupení na zmiňovaném udílení cen bylo obrovským vzepřením tehdejší společnosti. Na nažehlených Oscarech se ukázal ve starém ošoupaném obleku a s mastnými vlasy, oproti všem těm uhlazeným působil jako zjev. Tohle všechno akorát podtrhlo, že to, co on představoval, byl životní styl. O čem zpíval, to v podstatě žil.
 
Na počátku nového milénia začal trpět poruchou přijmu potravy a depresemi, začal to však tlumit drogami a alkoholem. Jeho plachost, a především tedy nejistost v tehdejším světě, se stále prohlubovala. Pro třetí řadové album X / O se rozhodl podepsat u většího a ambicióznějšího labelu. Ovšem rostoucí popularita nesla i své zkažené plody. Mezi lidmi se začalo veřejně mluvit o jeho sebevražedných sklonech a depresích. Jednou v opilosti dokonce skočil z útesu, jeho pád však zbrzdil strom. S novináři se o tom – logicky – nechtěl vůbec bavit. A také. Údajně nejeden jeho blízký přítel ho musel celou noc přesvědčovat, aby se nezabíjel.

Deska Figure 8 se vezla spíše na vlně indie hudby. A jeho zdravotní stav se ze dne na den horšil. Začala se u něho objevovat paranoia a závislosti se prohlubovaly, především mu byl blízký heroin. Na svých koncertech stále častěji zapomínal, jak daná píseň pokračuje.
 
Rok 2003 se pak do hudebních dějin zapsal drogami ředěnou krví. Zemřel jeden z nejpoetičtějších hudebníků, jehož život byl přesně takový, jaký si u génia jeho formátu představujeme. Vyvrcholením toho všeho je Elliottova záhadná smrt. Nejpravděpodobnější varianta je, že spáchal sebevraždu; po hádce se svou přítelkyní se vzdálil do koupelny a tam si bodl nůž do hrudníku. Jeho přítelkyně se mu snažila pomoct, avšak nadaný umělec zranění podlehl. Ale není jisté, zda to byla sebevražda, pitva to nepotvrdila.
 
Možná, že smrt byla pro Elliotta vysvobození. Co chtěl světu dát, mu snad alespoň nastínil. Skladby jako Say Yes nebo Between The Bars slyšelo zajisté mnoho z vás, jen jste nejspíše nevěděli, že jejich autorem je tento citlivý písničkář, který za svůj nepříliš dlouhý a smutný život stihl ovlivnit obrovské množství dalších umělců. I přes to ale hvězda Elliotta Smitha zhasla dříve, než stačila pořádně zazářit.

foto Alexis pod licencí CC by 2.0