Mechanický pomeranč, v originále A Clockwork Orange, je poměrně kontroverzní dystopická novela anglického spisovatele Anthonyho Burgesse. Kniha poprvé vyšla roku 1962 a o devět let později se dočkala také filmového ztvárnění, jehož režie se ujal Stanley Kubrick. Obě zpracování, jak knižní, tak filmové, se dočkaly ve svých sférách obrovského ohlasu. Dílo je rozděleno na více částí. A já bych se v tomto textu rád věnoval té první, která pojednává o násilné stránce hlavního hrdiny. A také bych se rád mírně zamyslel nad tím, jaký odkaz má tato část v současnosti a v neméně lepší budoucnosti.
Proč, že dávám do kontextu Mechanický pomeranč a náš reálný svět? Protože Anthony Burgess přišel na to, jak nám společenské problémy vysvětlit, už v polovině minulého století. Předhodil nám obscénní, násilný a nechutný děj, ať si sami přebereme, ať si sami uvědomíme, do které části je kniha literární dílo a odkud necenzurovaný pohled do naší, ani ne tak vzdálené, budoucí doby.
Autor nám v této novele představuje stále se modernizující generace mladých lidí s jejich vytříbenými volnočasovými aktivitami, a také neméně zvláštní mluvou. Hlavním hrdinou je poměrně inteligentní mladík Alex DeLarge, jenž se vyžívá v násilí, znásilňování a také Beethovenově Deváté. Alex každý večer, i se svou partičkou tří ,,frendíků", vyráží do mléčného baru ,,Korova". Tam si dají slastné ,,Moloko", drogami obohacený nápoj, který je vybudí k pořádné dávce ,,ultranásilí", tak tomu tedy říkají ,,frendíci". Poté se celá parta vydá ven, vstříc tajemstvím nadcházející noci – nejdříve surově zmlátí bezdomovce, poté se na krev porvou s konkurenčním gangem a završí to násilným vloupáním se do domu spořádaného spisovatele a jeho ženy. Pisálka, za pomoci ,,ultranásilí", odkáží na invalidní vozík a jeho ženu bezcitně znásilní. Po náročném nočním programu se Alex vrací domů odpočívat, je to přece jen nevinný student, jenž po nocích, se záminkou nočních brigád, mlátí a okrádá lidi. V podstatě se to zdá, jako určitá skupina nepříliš inteligentních mladistvých, která se prostě a jednoduše nudí. Jenomže Burgess poukazuje i na vzdělané a vyspělé jedince. Jak už jsem výše zmiňoval, nebudu používat, ani se odkazovat na další části děje. My skončíme u spokojené party mladistvých kluků s prazvláštním slangem a zálibou v ,,ultranásilí".
Děj Mechanického pomeranče je skutečně nadčasový, když už před více, než padesáti lety dokázal Anthorny Burgess definovat, jak se budou chovat mladí lidé v budoucnosti. A nepřijde mi, že by se nějak zmýlil. Přece jenom se dnešní doba tváří trochu děsivě. Pro obyčejné lidi třeba tak, že cesta o víkendové noci ze zábavy, případně samotná účast na ,,akci", se může změnit v boj o život. Podobných partiček jako je literární Alex a jeho ,,frendíci" se v dnešních ulicích potlouká po celém světě spousty, a to se, dle mého, za pětatřicet let nezmění, dost možná na tom budeme ještě mnohem hůř. Jakou já mám záruku, že až z té diskotéky ve tři ráno půjdu, brutálně mě nezmlátí a mou přítelkyni neznásilní? Ukažme si to třeba na skutečném příkladu, kdy byla indická dívka uznásilněna k smrti a její přítel surově zbit. Jeden z partičky násilníků se k tomu vyjádřil, že dívka si prý za znásilnění mohla sama. Slušná žena se údajně v devět večer nepotlouká po diskotékách, slušná žena je prý doma a hledí si domácích prací.
A podobné případy, o noční ,,volnočasové" fyzické brutalitě, nezadržitelně přibývají s každým novým dnem po celém světě. Včetně Česka i EU. Partička kamarádů se v baru pobaví, napije, třeba si i něco šňupne a někoho si vyhlídne. A pak ho ,,frendíci" bez milosti zbijí, poněvadž je to prostě sranda. I když se svět neustále vyvíjí a modernizuje, občas si připadám jako někde v daleké historii, kdy ženy byly pouze pro plození dětí a když vás soused naštval, prostě jste ho zabili
Nechci si v tomto článku hrát na mravokárce. Vím, že se to netýká ekonomických krizí, politických problémů, ani terorismu. Ale společenský problém je to obrovský. Fascinuje mě, že vyhrocená novela Mechanický pomeranč se zdá až tak skutečná. Až z toho mrazí.