Martin Gerboc má z vystavujících autorů nejblíže k psanému slovu a k literatuře. Tomu odpovídá i způsob dramatizace jeho obrazů-koláží. Povaze Gerbocova uvažování je blízký na jedné straně básnický a dramatický odkaz Charlese Baudelaira, Antonina Artauda nebo Bertolda Brechta, na straně druhé filosofický a politický diskurz 20. století (často cituje např. L. Wittgensteina, M. Foucaulta nebo R. Barthese). Obraz je Gerbocovi především kritickým nástrojem. Gerboc rozkládá obraz nejen v jeho vizualitě, ale mnohem radikálněji - jako jazyk schopný reference. Vytváří zvláštnídestruktivní mechanismus, který má otevřít samotnou problematiku tematizace a žánru mimo oblast estetična. Vše se tu proměňuje v pokleslý, ale katarzní kabaret – z části politický, z části orgiastický. Obnažovány tu jsou společnékořeny zla, exaltace, násilí a agrese. Autor zhutňuje temnotu, aby ji mohl překonat.
Projekce videoklipů dnes v 18.00 hodin, Galerie Rudolfinum.