Minulý týden se navenek rozhýbala dlouho plánovaná rekonstrukce libeňského Paláce Svět. Bourá se přístavek někdejší terasy a cukrárny Paláce Svět a my vám přinášíme první díl textů a fotografií, které se věnují historii unikátního paláce. Tentokrát vám přiblížíme osobu stavitele a majitele Paláce Svět.
SVĚT A JEHO POTOPA PODLE DOKTORA HRABALA
„Tam, jak se říká V Židech, tam byl statek a statkář se jmenoval Svět. Dumal a shledal, že to, že se jmenuje Svět, není jen tak. Tak prodal všechno a ještě si vypůjčil a vystavěl ten palác Svět. Při premiéře biografu se hrála Potopa, americký velkofilm… Zatímco na plátně pršelo, jen se lilo, a Noemova archa plula průtrží, do suterénu biografu se prodrala spodní voda Vltavy, diváci po kolena ve vodě, ale film se musel dohrát do konce. Tak statkář Svět na biografu prodělal milion korun. Zastřelil se.“ (Bohumil Hrabal, Něžný barbar/Pedagogické texty)
Bohumil Hrabal, spisovatel-pábitel, autor díla s příznačným zněním Morytáty a legendy sice tvořil na základě setkání, ke kterým skutečně došlo, faktografie však nepředstavuje ten hlavní důvod, proč byl, je a bude oblíben. Proč na to narážím… Měl jsem totiž možnost sejít se s Miroslavem Fritzem, člověkem, který pro mě řadu historických souvislostí spojených s Palácem Svět uvedl na pravou míru.
SVĚT JAKO SVATEBNÍ DAR
Sám Fritz, jehož teta se provdala za stavitele Ladislava Světa, žije v paláci od svého narození v roce 1945. „Paní Světová, rozená Fritzová, byla sestra mýho dědy. Jak se pan Ladislav Svět s mojí tetou seznámil, nevim. Každopádně se sem nastěhovali hned po dokončení baráku a v jeho druhym patře vlastně i zemřeli.“ Ladislav Svět získal statek jako svatební dar, který posléze přestavěl na Palác. Sám majitel a obyvatel objektu zemřel v druhé polovině 50. let minulého století ve velké bídě a nouzi. Nicméně tou osobou, která kvůli majetku spáchala sebevraždu, nebyl Ladislav (jak uvádí Hrabal v Něžném barbarovi), nýbrž jeho bratr, majitel střížkovské cihelny, jemuž byla komunistickým výnosem odebrána vila.
KULTURNÍ CENTRUM LIBNĚ
Na význam rodu Světových jsem se zeptal Jana Jungmanna, kurátora výstavy Libeň – Zmizelý svět. „Světovi byla stará libeňská rodina. Prvním starostou Libně byl zvolen poslední rychtář, statkář Jan Svět (ve funkci 1850-1861). Palác Svět byl bezpochyby jedním z kulturních center Libně, která v meziválečném období aspirovala na to stát se skutečně moderní čtvrtí. Palác Svět je nádherná stavba. Tyto takzvané mrakodrapy první republiky měly úplně jinou duši, než dnešní administračky. Měly sice reprezentovat, ale nejen peníze svého majitele a jeho moc, ale především obec, město. Byly určeny především veřejnosti, koncipovány jako společenská střediska.“
ZÁMOŽNÝ SVĚT
Jak vlastně na Světovi a společné soužití vzpomíná Miroslav Fritz? „Světovi byli velice zámožný. Palác stál v roce 1927 čtyřicet milionů! Hrozný! Světovi měli samozřejmě ještě nějaký nemovitosti a pozemky. Ale pak přišel rok 1948 a oni dopadli špatně. Všichni tyhlety majetný lidi dostali penzi, z který se nedalo žít. Moje teta zemřela zkraje 50. let. Onemocněla a nemohla chodit. Tenkrát se nevědělo, co to je. Byla to rakovina. My sme bydleli v druhym patře nad kavárnou. Ten byt měl asi deset pokojů. Tam sme s mámou a se Světovejma žili až do tý doby, než Ladislav Svět umřel.“