Máte se až moc dobře? Pořiďte si rakovinu.

Prý až jedna třetina lidí někdy v životě dostane nějakou formu rakoviny. 
No, vida. Takhle napsáno to vypadá vlastně jen logicky, že když se s kamarádíčky rozpočítáme, na někoho to slovo padnout musí. Tak proč si o tom průběžně nesepsat nějaký BLOGÍSEK. Tady ho máte.
 
Upřímně řečeno, je to divnej pocit. Vůbec nic mě nebolí. Je léto, teplo, cítím se plná energie, chodím pařit a plavat a mám nejzábavnější práci na světě - dělat Protišedi, pouštět muziku v Radiu 1 a občas na nějakém mejdanu? To snad není ani práce, respektive jako práce to vypadá leda na jaře, když dělám daňové přiznání. Abych dostála povinnostem spořádaného občana, chodím na patřičné preventivní prohlídky (Zase žádné zubní kazy? Oukej), v rámci čehož se nechám vylákat i směrem mamograf. Očekávám, že na mě juknou ultrazvukem, a kdyby nááhodou našli něco, co by bylo třeba trošku podezřelé, tak si na mě posvítí eště tím mamostrojem, no a pak večer grilovačka s kolegy z rádia, během které zapomenu, že jsem byla u doktora.
 
A houbeles. Je tam. Respektive, na obrázku z mamografu to vypadá jako nějaká divná galaxie takovejch hvězdic. Žádná bulka, žádná bolest, nic. Obrázek ovšem podle paní s patřičnými tituly hovoří naprosto jasně, "nezhoubný vypadaj jinak," praví suše nad mým překvapeným dotazem, zda to nemůžou bejt jen nějaký divný nezhoubný buňky. Objedná mě na biopsii, kdy se z galaxie něco udloubne a pak v laboratoři uvidí, co to jako je. Koukám jak vrána. Když z ní vyloudím DVD se snímky (vypadají fakt zajímavě, už to vidím jako artwork vytesaný do kamene nebo vyšitý stříbrem na sametu) a jsem vyexpedována na chodbu, trochu se mi zkrabatí obličej, ale zjišťuju, že pokud nechci udělat paním v čekárně emo scénku, není moc kde poplakávat, tak se na to vybodnu a jdu na autobus. Druhý den strčím snímky pod nos svého chirurga, který není tak přesvědčen, že to musí být rakovina. Trochu mě to uklidní, ale moc ne.
 
Hodně lidí říká, že čekání na výsledky je nejhorší, takže se vědomě snažím nepropadat úzkosti. Jelikož samotná biopsie bude až za týden a pak se čeká týden na výsledky, následuje čtrnáct dní solidního boje. Pobaveně sleduju, kolik psychosomatických příznaků si tak člověk během dne vygeneruje. Půl hodinky mě pobolívá v krku, čtvrt hoďky cosi píchá v boku, pak je mi jako trošku šoufl, a tak se to zvesela střídá. No, zatím nic, co by se nedalo zahnat filmy Gorea Verbinského a pletením.
 
Pak "konečně" ta biopsie, což je podivný proces. Nechci během spisování tohoto blogu zaměřeného spíš na ty okrajové divnověci kolem a ne na detaily fyzických procesů unavovat čtenáře přílišnými detaily, respektive - na takové věci je dost času. Takže jen stručně: Biopsie se provádí v umrtvení (ale když chcete umrtvit něco, co je deset centimetrů hluboko, musíte se tam něčím dostat, a to něco je hnusně špičatý). Není to nic děsného, spíš je otrava ležet hodinu a čtvrt podivně na boku a nechat do sebe dloubat tlustou jehlou (hlášku "to je jak u Verdunu," kterou pronesla paní doktorka po odebrání osmého vzorku a zhlédnutí svého díla, ovšem oceňuju; byla jsem jen trochu znavená na to, abych kontrovala něčím stejně vtipným).
Týden čekání na výsledky je záhul a pokud jste ten "každý třetí," který to absolvuje, doporučuju si naordinovat co nejvíce filmů, knížek, festivalů, hospod, muziky nebo co vás tak baví. Poslední den už nejsem schopna večer usnout, a když mi doktorka zavolá, že to je fakt rakovina, tak cítím paradoxně jakousi úlevu. Ani slza, řeknu jí jen "No jo, no." Divný, ale je to informace, se kterou se dá pracovat. Respektive, ještě bude několik doplňujících vyšetření, až pak se dozvím, co přesně se bude dít, ale je to posun dopředu.
 
Je mi líto říkat to svým blízkým, protože je to pro ně hodně stresující, ale bez toho to nejde, tak je postupně osesmeskovávám, rodinu informuju opatrně telefonicky. Zažila jsem už jeden planej rako-poplach a vím, jak hezky se ke mně tehdy někteří lidi chovali, tak aspoň dlím v blahé naději, že budou milí, což taky jsou. Velmi mě to těší. Odcházím na víno a grilované papriky a snažím se doufat, že se ze mě nestane jedna z těch nesnesitelných osob, se kterou se nedá mluvit o ničem jiném, než je nějaká její nemoc. Že budu plešatá blijící mátoha, to není tak děsná představa, ale že budu tak nesnesitelná, že se budou moji blízcí chytat za hlavu a prchat v hrůze, toho se trochu bojim.
 
PŘÍŠTĚ: NEJBIZARNĚJŠÍ ALTERNATIVNÍ LÉČEBNÉ METODY A PROČ SI RADŠI KOUPIT KABELKU.
 
PS: Pokud jste holka a uvažujete, že půjdete na preventivní vyšetření, dlužím vám info, že já jsem byla tady, osoba obsluhující mamograf se zrovna dobře nevyspala, ale Dr. "Verdun" rozumí své práci myslím perfektně. VZP v současnosti (do konce července 2013, viz zde) zpětně proplácí všechny účty za preventivní vyšetření, i když jste věkově taky pod hranicí, nad kterou se za prevenci neplatí nic, takže investujete jen svůj čas.