Maroko. Proč tam jet, co tam jíst a co nakupovat

Maroko. Země plná protikladů. Dlouhé zlaté pláže pod rudými horami, oceán i poušť, moderní města skrývající labyrinty starobylých uliček, ženy tradičně zahalené i ty oblečené podle současných západních trendů, povozy tažené osly mezi drahými rychlými auty, nové čtvrti, na jejichž hranicích Berbeři pasou svá stáda… Neskutečně zajímavá a pestrá místa, kde může kdokoli dělat cokoli – relaxovat u vody, surfovat či zkoušet další vodní sporty, trekovat po horách, sjet na raftu divokou řeku, vyrazit na velbloudu mezi duny nebo se toulat prastarými medínami (původní centrum města), obdivovat nepřeberné skvosty maurské architektury, nakupovat a smlouvat a smlouvat a nakupovat…
Leccos z toho jsme měli možnost zažít a přiblížit se této kultuře tak, jak je to za jeden týden možné (fotogalerii jsme dali na facebook).
 
Zastávka 1: Agadir
Ideální pro ty, kteří rádi jezdili do resortů v Egyptě či Tunisu a teď se kvůli nestabilní politické situaci bojí. Maroko je nábožensky velmi tolerantní, bezpečné a k turistům skutečně vstřícné (což dokládá mimo jiné to, že i když jsem v právě otevřeném luxusním hotelu nejprve ztratila kartu od pokoje a museli mi v noci vystavit novou, a následně jsem vytopila koupelnu, půl pokoje a nezanedbatelnou část okobercované hotelové chodby, personál zůstal nadále srdečný a usměvavý).
Pobřeží Atlantiku je lemováno nekonečnými širokými plážemi s velejemným pískem a nepřeberným množstvím pohodlných hotelů.
Můžete si celé dny užívat koupání a slunění na pláži či u hotelového bazénu (některé hotely mají i kus vlastní pláže se slunečníky a lehátky, může být ale poměrně daleko), vypravit se na některé z mnoha tržišť (uspokojí snad každého shopaholika - ať už prahnete po koření, datlích, olivách, kobercích, pračce nebo kabelce, všechno tu mají a hoodně levně) a večer se procházet po promenádě a popíjet čaj či kávu v některé z restaurací. Zemětřesení v roce 1960 město doslova srovnalo se zemí, takže současný Agadir památkami bohužel neoplývá. Výprava na trosky kasby, tyčící se vysoko nad městem, je ale zajímavým zážitkem: výhled na přístav a pláže a procházka ruinami starobylé pevnosti jsou příjemným zpestřením zdejšího relaxačního pobytu.
 
Zastávka 2: Essaouira
Essouira disponuje veškerým turistickým komfortem (dobré pláže i hotely, trhy), navíc má ale bohatou historii - už v 11. století zde bylo významné kotviště obchodních lodí, na začátku 16. století tu Portugalci vybudovali přístav a pevnost; největšího rozkvětu se ovšem As-Sawíra dočkala ve století osmnáctém, kdy se sultán Sídí Muhammad ben Abdulláh rozhodl vybudovat tady přístav, který by překonal tehdy významný agadirský.
Ve stejné době vznikaly i plány na stavbu budoucí mediny, která má zcela odlišný charakter od center ostatních marockých měst. Tvoří ji víceméně pravidelný systém vzájemně kolmých ulic a uliček, ve kterých se můžete toulat bez obav, že zabloudíte.
Současný essaouirský přístav je převážně rybářský. Nekonečné řady jasně modrých bárek, větší rybářské lodě (zdejší rybáři mají můj obdiv za odvahu, s jakou na takhle vetchých plavidlech denně vyráží na lov!) kontrastují se zlatavými zdmi pevnosti a hradeb a zářivě bílými domy s modrými okenicemi.
Přímo u vody se zpracovávají a prodávají čerstvé úlovky, o jejichž zbytky se perou velcí žlutonozí racci, polehávají tu psi a kočky a linou se příslušné pachy. Jasně modré nebe dokresluje prázdninově pohodovou atmosféru a nelze se divit, že někteří z hippies, kteří se zde v 70. letech minulého století zastavili, zůstali dodnes.
Essaouira je zcela zaslouženě na seznamu UNESCO. Pokud navštívíte střední Maroko, rozhodně si na tohle krásné město udělejte dost času.
 
Zastávka 3: Argan, argan, argan!
Zastávka ve výrobně arganového oleje je pro každého turistu téměř povinná. Nikde jinde na světě tuto možnost totiž nemá. My jsme samozřejmě jednu z mnoha navštívili a mohli tak být přímo u výroby „marockého zlata“.
Jedná se o klasickou manufakturu. V několika přízemních budovách sedí na zemi na starých pytlích ženy v pestrých šatech, částečně zahalené šátky. Ty mladé spíš nesměle pokukují po návštěvnících, starší jsou odvážnější a zkouší se dát do řeči, ty opravdu staré si hlavně hledí své práce. Je tu veselo jako všude, kde pracují ženy pohromadě:)
Každá skupinka má na starosti jednu část výroby: nejprve je potřeba zbavit sluncem usušené plody slupek, což není zdaleka tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Mezi dvěma kameny musí rozbít slupku, ale ne jádro. Zkusila jsem to, roztloukla ořech na kaši a rozveselila všechny roztloukačky. Chce to prostě grif.
Po vyloupání se mandle drtí v původních kamenných mlýnech na kaši, ta se následně po troškách mísí s vodou a potom ručně lisuje. Je to těžká a zdlouhavá práce, ale takto zpracovaný olej je několikanásobně cennější než ten, který prošel zpracováním průmyslovým – zachová si totiž všechny látky, pro které je tak žádaný. Marocká vláda tyto manufaktury podporuje - dávají práci ženám, které mnoho způsobů obživy nemají, a současně se takto snaží zabránit odlivu venkovského obyvatelstva do měst.
Na závěr návštěvy byly ženy vyzvány, aby nám zazpívaly. Trochu kontroverzní – ony pracují a musí plnit své normy a my nejenom že je tu rušíme, ještě nás teď mají bavit jako kejklíři? Ony to tak ale zjevně vůbec neberou. Je to přestávka v práci, za kterou jsou vděčné. Tu divoce veselou berberskou píseň zpívaly nadšeně a s plným nasazením.
 
Zastávka 4: Marrákeš
Kdo neslyšel o marrakéšském náměstí Djemaa El-Fna, zaklínačích hadů a trhovcích prodávajících všechno možné? Je tak slavné, že by se mohlo zdát, že je to pouhá turistická atrakce. Turismus je pro město zásadním zdrojem obživy a je tudíž logické, že kdo může, snaží se prodávat. Cokoli. Od všudypřítomných cingrlat, koberců, koření, bylinek, přes lákavě vonící jídla a čerstvé džusy, k "tetování" hennou a "svolení" fotit - ať namíříte objektiv jakýmkoli směrem, máte téměř stoprocentní jistotu, že se odnikud vynoří ruka žádající bakšiš. Platí se zkrátka za všechno. Nicméně když se propletete mezi ospalými kobrami a chvíli se jen tak potloukáte, zjistíte, že náměstí plní stejnou měrou funkci společenskou. Místní se tu schází každý večer. Ať na amatérské zápasy v boxu, poslechnout si některou z mnoha kapel, hrající tradiční hudbu, podívat se na tanečníky a akrobaty či komické divadlo, nebo prostě jen tak popíjet čaj a povídat si.
Doba se mění samozřejmě i tady. Vypravěče příběhů ani trhače zubů jsme neviděli, ale ta autentická orientální atmosféra je tu pořád. Úplně všude.
Než se sem (rozhodně večer!) vydáte, důkladně prozkoumejte medínu. Je hodně spletitá, nepřehledná a neopakovatelná, plná lidí, krámků, mopedů a kol (uskakujte, nikdo se vám nevyhne) a neodmyslitelných psů a koček. Pro větší jistotu lze najmout certifikovaného průvodce - můžete se poflakovat a nakupovat na dalších specializovaných trzích v medině beze strachu, že se tu navždy ztratíte nebo něco zásadního minete.
Marrákéš má ale mnoho dalších míst, která stojí za to vidět: zahrady Majorelle, palác Bahia, hrobky saadských králů, mešitu Koutoubia, madrasu Ben Youssef – nádherných architektonických památek napříč staletími je tu nekonečná spousta.
 
Zastávka 5: Ourika Valley
Maroko nejsou jen pláže, trhy a krásná města, Maroko jsou především hory. Táhnou se od severu k jihu, vidíte je pořád. Údolí jsou nádherná, divoká, zelená a rudá a mají velmi příjemné klima.
Navštívili jsme údolí řeky Ourika, zhruba 180 km od Marrákeše, a byl to ohromující zážitek. Po rozpáleném tepajícím městě polopouští stále výš; už sama cesta bere dech. Krajina se neustále proměňuje, ve zdánlivé pustině Atlasu se vynořují rudé berberské vesnice, na obzoru zasněžené čtyřtisícovky...
V samotném údolí se můžete kromě kochání se krajinou najíst v jedné z několika restaurací. Kuchyně se ukrývají mezi stromy, kam dojdete po některé z mnoha lávek, které se tak trochu kymácí mezi břehy, vesele pestré plastové stoly a židle jsou ve vodě - kolem totiž není moc místa a navíc se příjemně zchladíte po cestě busem v průzračném proudu tajícího sněhu. Řeka zurčí, ptáci zpívají, vzduch voní a všude kolem majestátní hory - málokdy navštívíte luxusnější hospodu!
Tip: cestou jsme objevili bioaromatickou zahradu Nectarome, kde pěstují byliny vysoké kvality a zpracovávají je pro kosmetické účely. Můžete se tu procházet mezi květinami, užívat si intenzivních vůní, nechat se namasírovat a nakoupit pěstící kosmetiku z verbeny, arganu, rozmarýnu, tymiánu, ghassoulu a spousty dalších surovin, splňující nejpřísnější kritéria a za hodně příznivé ceny.
 
 
Pár (čistě subjektivních) střípků na závěr:
Co jíst (a pít): ryby a všechno, co žije v moři. Maročané jsou (mimo jiné) rybáři, a všechny
své úlovky umí velmi dobře připravit.
Tažin (tajin, tajine) (to není jídlo, ale způsob přípravy, něco jako papiňák). Ať už si dáte hovězí, telecí,
skopové, jehněčí, kuřecí, kohoutí, křepelčí či rybí (ano, to všechno jsme jedli), maso bude dokonale měkké a šťavnaté.
Marocké předkrmy. Pasta z lilku, směs rajčat a cibule, čočka, různé druhy fazolí a lusků, řepa, mrkev, sladká dýně, taštičky s rýží nebo sýrem a spousta dalších, všechno perfektně ochucené.
Olivy, datle, fíky - je jich nepřeberně druhů a jsou skvělé (natolik, že někteří z nás odváželi několik kilo).
Amlou. Je to lehce sladká pasta z arganového oleje, medu a mandlí, jí se s pečivem hlavně k snídani.
Tradiční marocký čaj z máty, verbeny a (zřejmě) pelyňku jsme pili skoro pořád. Pije se horký, je osvěžující, povzbuzující a hlavně moc dobrý. Podle kraje se pije někdy také se šalvějí a dalšími bylinami.
Vína jsme ochutnávali průběžně a poctivě, jsou velmi dobrá, i ta levná jsme si oblíbili ;)
Záhada: Vůbec jsme nenarazili na hummus!
Doprava: Přepravovali jsme se mikrobusem a zaujalo nás, že jak řidič, tak naše průvodkyně celý týden zarytě odmítali použít navigaci nebo mapu. Místo toho se na cestu neustále ptali kolemjdoucích, případně telefonovali známým. Marně jsme se snažili zamezit soustavnému bloudění používáním navigace vlastní, i usoudili jsme, že tento postup je cosi jako tradice, jejíž porušení přináší cestovatelům smůlu, a přestali bojovat :)
Kruhové objezdy zde hrají prim a semafory jsou rozmístěny originálně: například v Marrakéši u hlavního nádraží je jen na jedné straně silnice, což je sice matoucí, ale o to dobrodružnější.
Oblékání: jak už jsem říkala, Maročané jsou k turistům velmi tolerantní. Ačkoli zdejší ženy chodí většinou zahalené, od návštěvníků se to nečeká. Takže pokud nejste vyložené exhibicionistky, nikdo si vás, dámy, všímat nebude. Letní šaty, kraťasy a trička jsou naprosto v pohodě.
Co nakupovat: všechno. My jsme toužili po kobercích, lustrech (ta krásná tepaná stínidla!), polštářích. Odváželi jsme si kobereček, povlaky na polštáře, zmíněné olivy a datle, kosmetiku z arganového oleje, kabelky, boty, obrazy, šperky, popelníky, barvy, sladkosti a čaje. Kromě toho marockého také čaj z verbeny, rozmarýnu a spoustu dalších druhů, které v Čechách zatím nekoupíte. Utrpení z nemožnosti odvézt si všechny ty úžasné věci částečně předejdete takto: vezměte si největší a nejlehčí kufr, jaký seženete, sbalte si jen to nejzákladnější (žabky, plavky, PÁR lehkých oděvů) a na tržištích se moc nerozhlížejte.
Druhou možností je cestovat soukromým letadlem.
Co dodat? Prostě tam jeďte!