Obří komiksová výstava LONDON MCM EXPO aneb na chvíli v jiném světě

Podzim nám pomalu utíká a sledování seriálů – hlavně těch podle komiksové předlohy - typu Walking Dead, je v plném proudu. A mně to nedá, abych si nevzpomněla na jednu akci, která je během tohoto období v Londýně pravidelně pořádána. A také s komiksy souvisí.

Během mého dvouročního pobytu v Londýně přišla má kamarádka z Ruska s tím, že bysme mohly navštívit výstavu MCM EXPO.Tehdy jsem vůbec netušila, co to vlastně je. Mluvila ale tak zaníceně, že svoje nadšení přenesla i na mě a já jsem si řekla, že tomu dám šanci.

O co že se vlastně jedná?
V krátkosti – MCM (zkratka pro Movie Comic Media) – je výstava, založená Paulem Mileym (který se věnoval Scifi Shows) a Bryanem Cooneym (Wolf Events), pořádaná v Londýně a různých částech Anglie (Manchester, Midlans, Birmingham). MCM EXPO LONDON probíhá dvakrát za rok – obvykle poslední víkend v květnu a říjnu.

Výstava je zaměřená, jak už je patrné podle názvu, na komiksy– a to multižánrově. To znamená, že tu naleznete tématiku anime, časopisů manga, videoher, sci-fi, cosplay a oblíbených komiksových médií z Japonska a Anglie. Navíc jsou zde zastoupeni takoví partneři jako Universal Studios, Twentieth Century Fox, Manga Entertainment UK, NEO Magazinea další. A hlavně fanoušci těchto žánrů, obvykle v přestrojení za své oblíbené komiksové hrdiny.

Kočky v hale
Nejdříve jsme musely urazit zhruba dvacetiminutovou cestu metrem do londýnských doků (výhodou bylo, že jsme moc nepřestupovaly), abysme se dostaly do obrovské výstavní haly ExCeL London, kde je tato akce mezi jinými pravidelně pořádána.

Zdálky budova vypadala tak, jak jsem ji znala už z mých dřívějších návštěv – prosklená, majestátní a rozlehlá.

Pak jsem si ale všimla těch zvláštních… lidí…

Před budovou totiž stál hlouček Japonců jakoby vystřižených z komiksu manga ve válečnické sci-fi zbroji s meči a samostříly. A hlavně s dlouhými, pod zadek sahajícími, rovnými vlasy, aťuž šedivými nebo barevnými. Vlastně byly sladěny s jejich obleky a válečníci vypadali tak věrohodně, že jsem čekala, kdy už se objeví režisér a začne se natáčet. A pak jsme ukázaly i my svůj lístek, dveře haly ExCelu se otevřely a my se vážně ocitly v úplně jiném světě.

Údiv, když někam vkročíte a octnete se mezi tisícovkou lidí, věrně přestrojených za japonské, čínské, americké a další komiksové hrdiny s takovou dokonalostí, že jim jejich vzhled věříte hned, se dá jen těžko popsat. Po chvíli jsem si uvědomila, že jen my a hrstka turistů jsme ti, co jsou tady sami za sebe. To už jsme ale pokračovaly širokou chodbou napříč halou.

Najednou mi Kseniya něco ukazovala. Na zemi ležely dívky – přestrojené za sci-fi kočky – v takových pózách, že jsem se divila, že si nevykloubí ramena. Chtěla jsem kamarádku s nimi vyfotit, ale v tu chvíli mě za ramena chytil Joker a protože to je moje dávná láska, musela mě s ním vyfotit ona první. Sci-fi kočky nám zatleskaly a s ladností změnily své pózy.

To jsme ale už vešly do další místnosti, kde se ani tak nevěnoval zájem přestrojeným lidem, jako zdejšímu zboží. Od plyšových zejména čínských a japonských komiksových figurek, filmů, knížek a postav z video her z celého světa – (v jednu chvíli jsem opravdu měla velké nutkání koupit si modrého plyšového kocoura Doraemona – japonského animovaného hrdiny z mé v dětství nejoblíbenější herní konzole) a komiksového oblečení, po porno plakáty japonských kreslených bojovnic. Všechno to tu leželo na pultech s nenuceností sobě vlastní, jako by to sem patřilo odjakživa. Kseniya mě zatahala za rukáv a ukázala k mladíkovi s hvězdicovitým kordem, který si právě kupoval nějaké bonbony. Dozvěděla jsem se (protože moje kamarádka dříve žila na Kurilských ostrovech, které leží coby kamenem dohodil od Japonska), že tyhle žvýkačky japonské kvality jsou prostě nej. Musela jsem jí dát za pravdu, jakmile jsem jednu ochutnala.

Největší překvapení ale čekalo za třetími, finálními dveřmi. V tomhle sálu totiž byly nejen filmové kulisy – z komiksových, ať už dobrodružných nebo sci-fi filmů, ale I herci sami. Najednou jsem strnula. Na židli, tak, že ho skoro vůbec nebylo kvůli jeho výšce vidět, seděl sám Warwick Davis! Tohle jsem si prostě nemohla nechat ujít! Po zakoupení jeho fotky z filmu‚ Harry Potter a Relikvie smrti’- když přiznal, že slovo Honza opravdu nenapíše (chtěla jsem to jako věnování svému bratrovi), jsme to vyřešili jménem ‘John‘ - a byla spokojenost na oboustranách. Nejvíc mě dostalo, že je opravdu takový sympaťák, jak vypadá!

Potom jsme se s kamarádkou vyfotily před sci-fi auty a vesmírnými loděmi, s herci, kteří prezentovali své nové filmy, ale i ty známější, starší - a opustily budovu. Jestli jsme si ale myslely, že tím celá zábava končí, tak jsme se pořádně spletly!

V sluncem zalitém prostranství, na schodech před budovou, posedávali válečníci, bojovnice, vesmírné princezny a roztomilé školačky z časopisu manga – s barevnými rozcuchanými vlasy a další. Skleněná trojúhelníková střecha budovy ExCeLu na něházela sluneční duhové odlesky a dodávala jejich vzhledu magičnost. Pokémon Pikachu s Ashemsi to rázovali klidně po nádvoří a všichni byli vesměs příjemně unaveni. A když jsem se přitočila k jednomu sexy tmavovlasému válečníkovi – jestli bych se s ním mohla vyfotit a Kseniya se začala omlouvat, že my bohužel nemáme převleky, odpověděl s úsměvem – ‘Jakto, že ne? Vy jste tu přece za pozemšťany!

A my v tu chvíli věděly naprosto jistě, že za rok přijdem zas, protože London MCM Expo dává mimo zábavy pocit, že v životě je možné úplně všechno :-).