La vida loca – mexické barvy

 
 
Mexiko rovná se barvy není stereotypní asociace, ale prostý fakt. Barvy indiáni spojovali s rituály, to potvrzuje i aztécký jazyk nahuatl. Barva je zde vždy v souladu s daným objektem nebo elementem, který představuje. Daný objekt tak na prvním místě měl svou barvu a na druhém se vztahoval k určitému prvku v přírodě a konceptem s ním spojeným.
Černá symbolizuje zbraně - vyráběly se z černého obsidiánu. Žlutá je barva slunce, či zlata, tolik ceněného předkolumbovského kovu. Modrá, barva vody a svěžesti. Zelená se pojí se stromem, a potažmo tedy i životem. Zelená byla barvou spojenou s posvátnem a královskou hodností (často používané zelené peří, peří ptáka quetzala žijící ve Střední Americe směli používat jen vysoce postavení). Červená, podobně jako v evropském prostoru, symbolizovala krev, ale také vlastnosti spojené s mocí či nadřazeností, zatímco modrá představovala oběť.
Na látkách se také odráží obliba pro výrazné barvy a samozřejmě jejich užití opět charakterizuje jednotlivé oblasti Mexika. Jednotlivé barevné kombinace a variace geometrických vzorů spoluvytváří komunitní identitu v rámci jednotlivých indiánských skupin.
Barvami dnes hýří klobouky z palmového listí, tašky, tkané výrobky, v podstatě cokoliv. Barevný je i nejchudší domek, který má často velmi neumě natřenou pohledovou zeď (ať je stlučená dohromady z čehokoli).
Barvy jsou Mexiko. Kýč? Ne, jen Mexiko.