Knižní tip: Osobnosti fotografie v českých zemích do roku 1918

Nakladatelství AMU v Praze vydalo knihu Pavla Scheuflera Osobnosti fotografie v českých zemích do roku 1918 – unikátní lexikon a vizuální atlas z prvních osmi desetiletí vývoje fotografie u nás.
 
Významná obrazová publikace přináší ucelený přehled profesionálních a amatérských fotografů, kteří působili v českých zemích do vzniku republiky; výběrově zahrnuje i cestovatele a vědce, kteří pracovali s fotografií. Portrét každé osobnosti je ilustrován reprezentativními ukázkami z díla. Celkem 143 medailonů obsahuje 625 snímků z mnoha českých a zahraničních institucí i z rodinné sbírky autora, založené ve dvacátých letech 20. století. Čtenářům se tak dostává do ruky ojedinělé dílo, zaplňující jedno z bílých míst naší minulosti.
 
Během osmdesátiletého vývoje zasáhlo do dějin fotografie v českých zemích několik set osobností, z nichž s odstupem let vybral autor ty nejvýraznější. Život a dílo mnoha z nich poukazují na úzké vztahy domácího prostředí s okolními zeměmi. Proto je zařazeno i několik autorů z okolních zemí, kteří u nás zanechali pozoruhodnou fotografickou stopu.
Autorské medailony vycházejí z mnohaletého Scheuflerova bádání a obsahují životopisná fakta, představení tvorby fotografů z hlediska technologie, žánru i zázemí, v němž působili. Velikost medailonu je dána významem osobnosti a rozsáhlostí dochovaného díla. Vznikla tak mozaika ukazující, čím vším byla fotografie v daném období, jak pestré byly přístupy fotografů a jaké typy fotografujících v dané době působily. Tuto pestrost nejplastičtěji ukazují fotoamatéři, z nichž téměř každá v knize zařazená osobnost prezentuje jiný přístup k médiu.
 
Z živnostenských fotografů, jichž je v knize nejvíce, jsou zařazeni ti, kteří významněji svou prací přesáhli region svého působení a vytvořili podstatné dílo do roku 1918, byť u některých s přesahem do dvacátých a třicátých let. Z vědců, u nichž výzkum pomocí fotografie tvořil součást jejich práce, jsou uvedeny především osobnosti, u nichž došlo k významnému přesahu do tzv. volné tvorby. V jejich případě byl výběr nejvíce limitován, a to zejména proto, že jejich životní dráze a práci se věnuje řada jiných publikací.
 
„Byl bych rád, kdyby kniha dokázala, že inspirující česko-německo-židovské prostředí českých zemí sklonku epochy monarchie přineslo pozoruhodné fotografické výsledky, na nichž mnohdy mohla stavět fotografie meziválečné doby. Ta je všeobecně známá a uznávaná, narozdíl od většiny děl z období před vznikem samostatné republiky. Kniha by tak měla být i poklonou fotografkám a fotografům, které peripetie vývoje v našem středoevropském prostoru odsunuly do zapomenutí.“ (Pavel Scheufler)
 
„Fotografie ze zdánlivě zašlých časů jsou ve skutečnosti zcela současnými. Jen se je musíme učit ‚číst‘ a vnímat současným okem, rozumem i citem. Informace o jejich tehdejších tvůrcích nám pak toto potěšení ještě znásobí.“
 
- - -
 
Pavel Scheufler se dlouhodobě zabývá dějinami fotografie se zaměřením na střední Evropu do roku 1918. Napsal 43 knih, uspořádal 60 výstav v České republice, v Německu, na Slovensku, ve Finsku, v Rusku, v Itálii a Španělsku. Vedle prvních monografií Jindřicha Eckerta, Františka Fridricha, Františka Krátkého, Josefa Binky, Jaroslava Feyfara, Rudolfa Brunera-Dvořáka, Jana Langhanse a Karla Čapka – fotografa náleží k jeho nejrozsáhlejším knižním projektům Fotografické album Čech 1839–1914. Pavel Scheufler stál také u zrodu několika projektů, které se věnovaly záchraně historického fotografického dědictví. Působí na katedře fotografie FAMU, s manželkou Lenkou vede fotoškolu Centra FotoŠkoda. Vědecko-výzkumné činnosti se věnuje v rámci Národního památkového ústavu. Více na: www.scheufler.cz