Knihkupec Ondřej: Žít, abych mohl číst

Je vášnivým čtenářem. Donedávna pracoval jako knihkupec. Knihy prostě miluje. A Marguerite Durasovou taky. Svůj život žije naplno.
Po odchodu na Slovensko si tento mladý Čech řekl, že když nesežene práci, která by souvisela alespoň trochu s knihami, rozhodne se jim věnovat jinak.
 
Tak vznikl nápad založit fb stránku s jednoduchým názvem – "Knihkupec Ondřej". Tak jsme se rozhodli Ondru Tomáška tak trochu vyzpovídat a zjistit, co stojí za úspěchem jeho nápadu.
 
Jak vznikla stránka Knihkupec Ondřej? Co je její náplní?
Moje stránka původně vznikla jako propagace slovenského knihkupectví, kde jsem pracoval. Facebooková stránka Kníhkupectva Alexis mi byla svěřena majitelem hned po mém nástupu. Na začátku to možná budilo rozpaky, přesto se majitel nenechal odradit a dal mi zcela volnou ruku. Velmi rychle jsem zjistil, že je to skvělý nástroj, jak propagovat knihy, které máme, které jsem četl, chtěl číst, měl pocit, že stojí za to o nich psát. Protože to bylo všeobecné knihkupectví, škála byla neomezená. Od krásné literatury po umění. Z obchodního hlediska jsme zjistili, že tato propagace, psaná nenásilnou formou, to znamená bez udávání cen, tlaku na zákazníka, je dobrý tah - naši čtenáři si stránku natolik oblíbili, že se stala téměř kultovní.
Každá zveřejněná kniha našla minimálně jednoho kupce. Jakožto cizinec jsem k popisu knih uveřejňoval svoje zážitky s Bratislavou, stala se vlastně jakýmsi druhem našeho blogu. Jednoho dne bylo ale tohle knihkupectví, označené celosvětovým kulturním webem Flavorwire.com za  třetí nejkrásnější knihkupectvína světě, zavřeno. Majitel knihkupectví i majitel objektu se rozhodli jít už jinou cestou. (pozn. redakce: Články na toto téma najdete zde a také tady.) Nejen, že jsem tedy den ze dne byl bez práce, ale chyběl mi i kontakt se čtenáři. Týden po zavření knihkupectví a zrušení naší oblíbené knihkupecké stránky jsem odjel za svou kamarádkou do Manchesteru, kde jsme spolu objevovali nádherná knihkupectví, ale i knihovny a přitom padla přirozeně řečna to, co bude dál. A tehdy mi řekla  "Založ si vlastní stránku. Když už nemůžeš psát za knikupectví Alexis, piš dál sám za sebe.” A tak to všechno začalo.
 
Vaše stránka má značnou oblibu nejen na Slovensku, ale i u nás. Jakým stylem ji vlastně vedete?
Svoje stránky vedu stejně, jako jsem vedl stránky knihkupectví. Je to tedy něco mezi propagací knih a mým blogem. Za tu dobu se to stalo tak nějak mojí drogou, která pohání jak mě, tak moje čtenáře v literárním rozhledu. Momentálně nejsem na Slovensku zaměstnán v knihkupectví a samotné psaní mi tedy nahrazuje práci s knihami. Čtu a poslouchám odezvy lidí, jejich tipy, je to naplňující.
 
Opravdu jste všechny ty knihy, co uvádíte na své stránce, četl? Podle čeho si knihy vybíráte?
Výhodou je, že za život jsem snad přečetl opravdu hodně knih a tak se mám pořád kam vracet – tahám je tak trochu ze své knihovny vzpomínek (smích). Mám rád i antikvariáty, kde někdy člověk za pár korun najde poklady. Mám svá místa, kde se knihy nabízejí zdarma, případně vyměňují. Podle čeho knihy vybírám - na to nemůžu odpovědět. Stejně, jako nevím, na co budu mít zítra chuť k jídlu, nevím, jakou budu mít náladu, příběh, který mne ovlivní, inspiruje k psaní. A v tom je to kouzlo. Osobně si myslím, že každá kniha vám má dát přesně to, co v daný okamžik potřebujete. Myslím, že stejně tak, jako to platí u filmu, není ani knihy, která by nenašla svého čtenáře.
 
Co byste vzkázal lidem, kteří nečtou?
Nemyslím si, že bych měl něco vzkazovat. Ono se to má tak, že čtenáři přicházejí a odcházejí. Život se moc neptá. Znám lidi, co četli celý život a teď nečtou. Jednoduše nemají čas...nebo je život změnil. Pak jsou tu ti, kteří nikdy nečetli, nepřečetli ani jednu stránku a teď stojí před vámi s otázkou, jakou knihu by si měli v padesáti přečíst. Anebo knihomolové, co čtou celý život, jelikož si neumí představit svůj život bez knihy, takzvaní hltači příběhů. Můj případ. (smích)
 
Bude se stránka Knihkupec Ondřej ještě vyvíjet? Plánujete v budoucnu nějaké změny?
Strašně rád bych se dopracoval k vlastním webovým stránkám, ale abych se přiznal, trochu se bojím, že webová forma by nebyla čtená – pro tenhle typ psaní je facebook ideální - vnímám to jako oddych, zábavu, něco, co se nemá brát až tak vážně. A tím myslím i sám sebe a své psaní. Nicméně budu se snažit jednou se k těm webovkám dopracovat. (smích)
 
Máte v úmyslu i vy napsat někdy knihu?
Rád bych, ale mám několik velmi špatných vlastností. Myslím nesoustředěnost. A psaní je hlavně v trpělivosti, denně psát. To sice dělám, ale ve zkratce (smích). Přeci jenom já umím knihy prodávat, ne psát. Ale nikdy nevíš…
 
Pracoval jste v několika knihkupectvích, na svých cestách i mnohá navštívil. Jaká na vás osobně nejvíce zapůsobila?
Jednoznačně zmiňované Kníhkupectví Alexis, kde jsem pracoval. Jinak obdivuju v Paříži ve čtvrti Saint Michell Shakespeare and Company Bookshop, německé Taschen, ale i malá židovská knihkupectví. Pokaždé, když se tam vracím, je to jako poprvé. Snad bych ještě vyzdvihl Ekonomickou knihovnu ve Vídni od architektonické kanceláře Zaha - Hadid a jejich celý campus Wirtschafsuniversität Wien. Nádhera a jen hodinu od Bratislavy – doporučuju každému. Ale o tomhle tématu bych mohl psát hodiny. A vlastně píši - na svých stránkách Knihkupce!
 
A na závěr otázka, která se nabízí - jakou knihu nám doporučíte?
Takovou, kterou byste si s radostí a láskou přečetli. Vždy vycházím z rozhovoru, kdy se v kostce se čtenářem seznámím a zkusím tak trochu naťuknout jeho povahu. A pak se jde na věc (smích). Vybrat víc knih, které by se mu líbily a nechat ho, aby se sám rozhodl. Osobně miluji knihy o architektuře, ty, co se vejdou do kapsy. Ale to zacházím už do svého cestování. Vlastně se k nim rád vracím a zpětně studuji, ale i vzpomínám. Samotné architektonické knihy, průvodce a mapy s cestopisy sbírám. Ale aby bylo po vašem - vše od Karla Plicky. To je kvalita. Samozřejmě Kafku, mého oblíbeného Otčenáška, ale i Rudiše a Pekárkovou, v komiksu Lucii Lomovou. A hlavně magický realismus. Jak řekl můj oblíbený spisovatel, který nedávno zemřel – “Žít, abych mohl vyprávět,” za sebe bych doplnil jen – “Žít, abych mohl číst.”
 
facebook Ondřeje Tomáška