Kay Buriánek ze Sunshine recenzuje pro protišedi.cz: OFF! - Wasted Years

Ten, kdo v sobě nemá zakódovaný nadšení z punku, toho asi tohle úplně mine. I když... možná by to jako taková učebnicová ukázka čistýho stylu obstálo.
Určitě! Nemám teď na mysli nic podobnýho jako Visací zámek (ne, že by na něm bylo něco špatnýho, spíš naopak), nebo třeba ZakázanÝ ovocný ovce (tam je špatně uplně všechno). Ani pop punkový hrdiny Green Day, ani třeba Blink 182. OFF! jsou ta nejšpinavější esence oldskůlovýho punku, kterej vás - pokud se necháte - odnese s sebou daleko hluboko do dob, kdy zvuk byl sice nedokonalej, ale krystalickej a forma netrpěla zbytečnou manýrou se za každou cenu předvádět.
Wasted Years je vlastně nejtrefnější název, jakej může nová deska OFF! nést. Všechno, o co jsme se snažili, za čím jsme se pachtili, to všechno byly promarněný roky hledání ideální kombinace sdělnosti, exprese, emocí a přímočarosti. Formule nám unikala a přitom byla na dosah ruky. Stačilo jenom vypnout (off) všechny alarmy umělecký sebestřednosti a nechat ze sebe nekontrolovaně prýštit pudový věci, který konvence většinou obrušujou do zdánlivě dokonalýho tvaru, ale výsledek je asi tak umělej, jako Pistoriusovy rychlonohy.
 
Dost žvanění. Jo, OFF! jsou vydržkovaná senzace. Nebudu se tady a teď věnovat složitejm vztahům a třenicím kolem Black Flag, komu patřej ty čtyři vertikální pruhy geniálního loga (byť modifikovaný, tak Skrillexovi ani Mandrage ne, haha), kdo co dělá natruc a která z paralelně fungujících inkarnací kmenový kapely má ‘rights’ pokračovat. Na to sere zdivočelej pes. OFF! jsou bez diskuze all star band a Keith Morris je legenda. Jeho dredy jsou možná opelichaný a na svým štěkacím projevu nezměnil od doby ranejch Black Flag a následně Circle Jerks ani “ň”, ale furt je rozpoznatelnej, svůj a i přes těch padesát devět (!) let vitální a naléhavej. Jeho texty možná někoho můžou nudit, ale můj obrovskej kredit má za to, že ani o píď neuhnul ze svýho typickýho lynčování korporací, kapitalismu a všech zdržovacích metafor prostejch sociálních témat.
A krom toho všeho... že má za sebou ale kapelu! Mario Rubalcaba, kdysi dávno profesionální skejťák, ale hlavně bubeník z kapel jako Clikatat Ikatowi, Rocket from the Crypt, Hot Snakes, nebo Earthless, byl a vždycky bude jednou z ústředních postav San Diego hardcore-punkový scény. Navíc je hudebně geniální, byť stejně jako zbytek hraje s neuvěřitelným citem pro účelnou jednoduchost. To je to, co na nich miluju – je to zvukem i strukturou ukrutný punkový retro, ale má svoje neopakovatelný kouzlo.
Po prvním poslechu jsem si znovu do iPodu natahal kompletní diskografii OFF! a po dalším měl neukojitelnou chuť vyházet zbytek a napěchovat ho deskama od Circle Jerks, Black Flag, Dead Kennedys, ranejma Bad Religion, Void, Descendents, komplet SST katalog... (což jsem taky udělal). Promrhaný léta, vždyť to říkám. Ty vole, čím víc not hraješ, tím míň toho máš co říct! Kytarista Dimitri Coats z Burning Brides i původní basák Red Kross Steven Shane McDonald hrajou megaúsporně, žádný sóla, žádný exhibice. Riffy, riffy, riffy; všechno až na jednu výjimku (z šestnácti songů) je striktně pod dvě minuty. Ani si nenamažete máslem jeden jedinej pitomej krajíc chleba a je konec. Bum! A další. A další. Poctivost jak sviň! Navrch cover arwork od Raymonda Pettibona (kdo nezná obal desky Goo od Sonic Youth, je ignorant a vůl). Jak říká Keith Morris: “Lidi nás můžou nenávidět, ale taky nás můžou milovat. Je jenom jediná cesta, jak to zjistit. Prostě jít a hrát!”. OFF! jsou punková kapela čislo jedna na tomhle světě v roce 2014. No bullshit.