Kay Buriánek ze Sunshine recenzuje pro protišedi.cz: Primal Scream - More Light

Co  si budeme povídat. Primal Scream měli, když budu parafrázovat PSH, vždycky hudby na píču a texty o ničem.
S laskavou výjimkou tří dobrejch a v mnoha ohledech i obecně zásadních desek. Screamadelica, XTRMNTR a Evil Heat. Ta první byla logickým mišmašem nejrůznějších drog a spíš než odrazem talentu, částečně geniální náhodou. Nemusím tohle období od nikoho z ostrovů, ale jistojistě se nedá upřít, že tahle frivolní patlanice ovlivnila kdekoho od brit popu až po taneční party. Ostatně jejich zásadní influenci zmiňujou i takový Daft Punk, kterejm akorát vychází comebacková deska a je kolem toho děsný haló. Ale o tý až příště.
 
XTRMNTR byla v kontextu s ostatní Primals tvorbou jako totální sonickej holocaust a hudební revoluce v jednom. Evil Heat za tím trochu pokulhávala, ale furt jsou na ní dost dobrý věci jako Miss Lucifer, nebo skvělá špína City. Punk a neurvalá elektronika a stopáže kolem tří minut. Že je Bobíšek strašná kunda a primadona, o tom žádná, jenže ty jeho manýry se daly snášet, když to celý makalo a byla radost poslouchat jejich výstřiky prapodivný ignorance a hudební nadčasovosti.
More Light je zbytečná deska, která rendruje to nejhorší, co vůbec může, a poukazuje na fakt, že doba, do který nás vrací, je naštěstí už zapomenuta. A saxofon? To jako vážně? Chtěli jste mě nasrat a když bylo zjevný, že stejně asi budu - s ohledem k těm třem dobrejm deskám v diskografii – milosrdnej, nasadili jste ten nejtežší kalibr totálního znechucení. Tohle fakt ne. Jedni Rolling Stones už tu strašej dost dlouho a to úplně stačí k neopodstatněnýmu staromilství. More Light by to chtělo, ale ve studiu, kde Primal Scream zplodili tohle retardovaný dítě, co bylo starý ještě dřív, než se narodilo. Tak, mami... a můžu už konečně jít na Major Lazer a že už nemusím tu strašidelnost doposlouchávat?!