Kay Buriánek ze Sunshine recenzuje pro protišedi.cz: Kill The Noise - Blvck Mvgic

Mám strach. Normálně se bojím. Celej den žiju v úzkosti. Nejdřív jsem si myslel, že to je takovej ten ocásek pachuti, ukotvenej někde v zákoutí žaludku, když si všední den jde tvrdohlavě svojí vlastní cestou. Ignoruje fakt, že jste vstali s poměrně dobrou náladou, okořeněnou všeobecně sdíleným optimismem a zamíří si to rovnou za nosem. Skrz hovna. Jenže já nejsem Hank Moody (kurva, škoda, haha), ani moc moody. Aha.
To je proto, že jsem pojal geniální nápad psát o novejch Soundgarden. Král zvíře je slibnej název. Grunge, to byla moje domovina, moje džungle, moje teritorium hodně let zpátky. Soundgarden byli v prvním sítu, když jsem si sám pro sebe odděloval zrno od plev a těžil nažloutlej prach jako za dob zlatý horečky. Nirvana - to byl jasnej top, Sonic Youth vždycky spíš medovej noise, pak někde těsně za tím povlávali flanelový vejrostci Mudhoney a pár dalších kapel. Soundgarden vždycky nějak propadli, i když jejich Ultramega OK a ještě Louder Than Love, to byly třeskutý desky, hlasitý a sexy. Jenže co teď? Je rok 2012, ksakru. Jak říkám, mám strach. To je ten důvod, proč jsem byl celej den připosranej. Bál jsem se momentu, kdy si večer sednu, dám na uši sluchátka a budu se muset brodit vlastním sentimentem a máchat ruce v řečišti trapnosti z míjení se. Když máš strach, tak uteč. Ten slogan jsem si vymyslel. Je blbej, ja vím, ale dneska se mi hodí jako nikdy. Celej dlouhej sychravej den mě hřeje flanelová košile, ale utíkám před králem Zvířetem. Jakej paradox! Oxymóron.
 

Moje vysvobození z kazajkovitý úzkosti se jmenuje Kill The Noise. Dneska se odporoučel na net jejich nejnovější počin Black Magic. Bububu. Jednou mi někdo vysvětloval (ne někdo, kecám, moje sestra, co už není moje sestra), že pojem černá magie je nesmysl, že je jenom jedna magie a ta je vždycky negativní, takže je fuk, jestli je černá, nebo bílá. Já myslím, že nejčernější magie je nadužívání amerikanismů a jen tak urážení nevinnejch chudinek lidí kolem. Takže černá magie prostě existuje a basta.
A pak je tu ještě Černá Magie od Kill The Noise. EDM (electronic dance music) prodělává facelifty tak rychle, že ani polaroidovej snajpr by nestíhal zachytit její aktuální podobu. Black Magic je esenciální něco, težko pojmenovatelnej a onálepkovatelnej útvar, kterej sice determinuje do jistý míry styly (dubstep, progressive house atd.), ale zároveň nechává daleko za sebou obvyklý klišé v duchu “a zní jako...”. Jasně, zní. Ale zkuste si představit nepředstavitelný. Rachmaninov s Mozartem si nechali zmrazit sémě a nějakej NASA pomatenec ho vystřelil do vesmíru. Skrillex měl ošklivou bouračku, ale naštěstí měl na krku visačku se striktním a výmluvným upozorněním, že v případě havárie chce darovat i nadále darovatelné orgány. Všechno sice bylo na sračku, ale mozek jako zázrakem přežil. Funkční. Vesmírnej génius z budoucnosti sestrojil monstrum, který vykazuje všechny přenositelný atributy zmiňovanejch. Je to jako klasická hudba třiadvacátýho století, kompilující všechny elementy taneční hudby současnosti, transponovaný mimo zemskej rádius. OWSLA je modul, ze kterýho tohle nadzvíře vypustili a klonujou další. Na ploše pouhých sedmi tracků se dozvíte všechno, co potřebujete k přežití asimilace nepřátelskejma plejádama galaktickejch vetřelců. Kill The Noise jsou jako naléhavej zvuk z budoucnosti a zároveň v sobě nesou to nejlepší z eklektický současnosti. Urgentní a nesmiřitelný. Jemný i neurvalý, novátorský a staromilský jedním dechem. Ve výsledku geniální. Chcete víc? Tohle je soundgarden. Rajsky znějící zahrada. Každej kruh, každá elipsa má svůj konec, kterej je zároveň začátkem. Chronicles of Never.