Kay Buriánek: 50 nejdůležitějších alb roku 2015

Jakkoliv je rekapitulace omšelá idea, tady je padesát alb, které uplynulý rok částečně formovaly mojí hudební ostražitost. Ano, je to velmi subjektivní a zúžené, ale pro někoho z Vás by to mohlo nastartovat efekt ohlédnutí za něčím, co Vás minulo a možná je to i škoda. Hudby vychází každoročně tuny, té dobré zase tolik není a mám-li být osobní, jsem vždycky rád, když mi někdo trochu posvítí na cestu objevování. Takže tady to je, bez pořadí.
 
Retox - Beneath California
Justin Pearson a jeho “comrades” dělají věci jako nikdo jiný a punkový chaos proměnili v geometrické sonické násilí.
 
Pusha T - King Push Darkest Before Dawn The Prelude
Druhý letošní hip-hopový vrchol. Pusha T v nové poloze, ze které vám bude nádherně úzko.
 
HO99O9 - Dead Bodies In The Lake
Velký objev oscilující mezi industrialem, punkem, hip-hopem a lo-fi elektronikou v originálním a divokém pelmelu.
 
The Armed - Untitled
Není metal jako metal a hardcore jako hardcore a tahle inkognito čtveřice stvořila bestii, kterou si budete chtít hýčkat v uších.
 
Hints - The Way To Function
Prokletý pozůstalý Myke Pelly, bubeník Haunted Horses. Nedá si pokoj a jeho jednočlenný projekt navazuje tam, kde HH přestali. Temné post-punkové drone halucinace.

Vince Staples - Summertime '06
Plíživé a zlověstné rapové dobrodružství, temné jako tér.
 
Wimps - Suitcase
New-wave šarm a post-punkové rytmy. Wimps jsou retro jako vepř, ale zároveň vtipní, nakažlivě hraví a jejich Suitcase je jedno z nejmilejších překvapení konce roku.
 
Into Violence - Into Violence
Organizovaná brutalita. Cody Votolato z Head Wound City a The Blood Brothers má novou kapelu a její první EP je jako břitva na krční tepně.
 
Kid Cudi - Speedin' Bullet 2 Heaven
Nádhera, kterou možná nikdo nečekal. Totálně mimo žánry a absolutně dechberoucí.
 
Refused – Freedom
Refused jsou kult a tohle je ten nejdůstojnější návrat, ve který jsme mohli snad jen doufat.
 
KEN Mode - Success
Pamatujete si The Jesus Lizard, Big Black, nebo třeba Tad? Amphetamine Reptile Records a starý katalog Sub Popu? Success je jako sladká připomínka toho, jak invenční doba to byla.
 
Arca – Mutant
Arca je génius elektronické současnosti, kterého vyslala budoucnost.
 
Ricky Hil - Candy Painted Coffins
Narkomanský floutek, potomek Tommyho Hilfigera vysekl další várku svých heroinových balad a je návyková víc, než cokoliv předtím. Take it or leave it.
 
Health - Death Magic
Death Magic je jako medová plástev plná halucinogenů a ohlušující okultní mantra zároveň.
 
Brodinski – Brava
Prostě protože.
 
Metz - II
Bleach od Nirvany, reinkarnace Sonic Youth, post-punk, hardcore, jed na krysy, vitriol a činely, co oddělují hlavu od trupu. Kopanec na solar plexus.
 
Smack - Sick
Smack na sobě maká jako málokdo, má ‘attitude’ na rozdávání a flow jako AK47. Jediný z českých reprezentantů mého výběru, ale zcela zaslouženě. Je to sick!
 
Zebra Katz - Nu Renegade
Divné, obskurní, členité, těžko stravitelné, ale zároveň provokativně umělecké EP. S hip-hopem má už pramálo společného. Rap nebo rape?
 
The Soft Moon - Deeper
Organické dark techno struktury. Strojové, repetitivní, těžké, jako metalická noční můra, přesto v sobě Deeper má černou krásu. Jeho nejlepší deska ‘so far’.
 
The Icarus Line - All Things Under Heaven
Jako upíři strečují svojí přítomnost na časově neomezené jsoucno, The Icarus Line jsou na tom podobně a navíc to podepsali s Peklem. Na doživotí. Geniální rouhání.
 
The Garden - Haha
Nejdivnější dvojčata v hudebním světě porodila obskurní, perverzní, neuchopitelné a absolutně svobodomyslné album. Čekání se kurva vyplatilo.
 
Siouxsie and The Banshees - Spellbound The Collection
Tohle pochopitelně není novinka, ale tak rafinovaně poskládaný výběr, až jsem se znovu zamiloval a možná ukápla i nějaká slza. ‘Must have’ kompilace.
 
Rolo Tomassi – Grievances
Nevím, jak to dělají, ale dělají to sakra dobře. Grievances je matematika i ambient, krása i otevřené rány.
 
Shlohmo - Dark Red
Podobně jako RL Grime, Groundislava, Salva, nebo Ryan Hemsworth, i Shlomo patří mezi progresivní mladé producenty, kteří míchají sofistikovanou moderní taneční elektroniku s hip-hopovými elementy. Dark Red je navíc krásně temné album.
 
RA - Scandinavia
Nordický post-punk je v kurzu. Po skvělých Iceage jsou RA dalším vývozem, který se pyšní Joy Division odkazem, vytesaným do masivního kusu ledu.
 
Prinzhorn Dance School - Home Economics
Minimalismus, krása a nihilistické litanie. Deska je krátká a slyšel jsem jí mockrát. Dechberoucí práce s prostorem mezi hudbou. PDS jsou jako spiritistické médium Gang of Four a New Order.
 
Myrkur - M
Amalie Bruun je křehká, uhrančivá blondýnka, co pase Satana jako lacinou submisivní šlapku. One-woman black metal album, kvůli kterému nebudete spát.
 
My Disco - Severe
Retardovaně dokonalá architektura hudebního minimalismu a devastujícího ticha. Vybroušená brilance. Musíte slyšet!
 
Marching Church - This World Is Not Enough
Nová kapela zpěváka Iceage Eliase Bendera Rønnenfelta zní jako pokus reinterpretovat Bowieho, The Birthday Party a The Fall někým, kdo zmiňované ve skutečnosti nikdy neslyšel. Dekadentní a troufalé.
 
Lightning Bolt - Fantasy Empire
Pokud vám DFA 1979 přijdou moc taneční a přístupní a nemohli jste dříve poslouchat Lightning Bolt pro jejich bordeloidní zvuk, na Fantasy Empire se všechny jejich plusy potkaly, nasčítaly a znásobily.
 
Kendrick Lamar – To Pimp A Butterfly
Ultimátní hip-hopové album, jehož nadčasovost je právě v tom, že kašle na dogmatické hip-hopové postupy. Masterpiece.
 
Jamie xx - In Colour
Asi jedno z nejlepších alb roku. Texturované, neuvěřitelně invenční, upřímné, melancholické a bez hluchých míst. Nemělo by mít konec. Mělo by být jako smyčka.
 
IAMX - Metanoia
Nikdo nedoufal. Král je mrtev, ať žije král. Metanoia je autobiografické album, silné v příbězích, alegoriích i hudbě samotné. Razantní a nečekaný návrat, který je třeba ocenit.
 
Hucci - 404
Nejlepší trapové album roku. Hucci je bůh crunku, 808’s a sofistikovaného trapu s implementovanými hip-hopovými prvky. Komu tohle uniklo, měl by se stydět.
 
Father - Who's Gonna Get Fucked First
‘Atlanta rap’ je nový fenomén a Father jsou jeho vlajkonoši. Album plné odkazů, přesto zábavné a inovátorské. Basy tak tlusté, že vám bednou skoro neprolezou.
 
Dilly Dally – Sore
Rozladěné kytary a opilý zpěv. Dvě obecně nejvíc otravné věci na Sore nějak záhadně zmutovaly v jednu z nejzábavnějších kombinací a z Dilly Dally učinily slibný band. Uvidíme.
 
Frank Carter & The Rattlesnakes - Blossom
Zrzek Frank přestal truckovat a blbnout s pop rockem a pokorně se vrátil k tomu, co mu jde nejlíp – nasírání lidí. S novou kapelou a novou deskou je to silné jako dřív s Gallows.
 
Death Grips - Jenny Death
Zdálo se, že s Death Grips je ámen a hele, oni nejenom že se vrátili s Jenny Death, ale slibují brzké novinky. Ať je tahle deska jaká je, kredit má už jenom za to, že prostě je. Amen.
 
Desaparecidos - Payola
Emo-rock není vždycky jen prázdné klišé. Co se stane, když se potká brilatní poetika Conora Obersta (Bright Eyes) a pokroucené vlivy al á Fugazi, nebo The Clash? Kytarové emo album roku 2015.
 
Prayers – Young Gods
Cholo goth duo ze San Diega nahrálo (i díky kurátorství Travise Barkera) EP, které je sice trochu kýč, ale na druhou stranu z něj sálá EBM autenticita.
 
Pictureplane – Technomancer
Zatím asi nejsebevědomější album Travise Egedyho je osmdesátkami nasáklé syntezátorové taneční pop porno, co není ani pop, ani moc k tanci, zato je zatraceně porno. A to my rádi.
 
Rey Pila – The Future Sugar
Z Juliana Casablancase z The Strokes se stal důležitý hudební influencer a všechno, co vyjde na jeho labelu Cult Records, je dobré. Kdo není omezen horizontem deseti let, docení retro sound mexických Rey Pila. Fischerspooner by se tetelili blahem.
 
Nice Hooves – The Gall
Jsou z Detroitu a pokud vase pojistka nezahrnuje pokrytí škod, způsobených headbangingem, možná si The Gall raději ani nepouštějte. Intenzivní album od a do z.
 
All Your Sisters – Modern Failures
Jordan Morrison a Mario Armando Ruiz ze San Francisca jsou posedlí melodickým odkazem Joy Division a strojovou dekadencí EBM. Další kapela se silnou vizí budoucnosti fixované na kvalitním odkazu minulosti.
 
Astroid Boys - CF10
Hip-Hop, hardcore, grime, a metal. To jsou Astroid Boys. CF10 je o kořenech, o městě, ve kterém žijí, o nekonečných hodinách jamování na beaty starých Outkast. Radost poslouchat.
 
Bestial Mouths - Bestial Mouths
Jako kdyby do existujících Joy Division někdo instaloval čipy s násilnickým programem a agresivním EBM hudebním podkresem. Mystické a nádherně zničující.
 
Cancer Bats - Searching For Zero
Deska jako lis. Inspirovaná smrtí blízkých a smrtí obecně, má v sobě urgenci i lehce zhořklou radost z žití. Jedna z jejich nejlepších. Produkoval božský Ross Robinson.
 
Casey Veggies - Live and Grow
Debut 22-tiletého Caseyho, syna bodyguarda Jay Z, je typický příběh talentovaného rappera, který se svezl na vlně zájmu o fenomén Odd Future. Nejen to. Dobré album.
 
Chk Chk Chk - As If
Taneční funk s kořeny v punku, s čistou disco příměsí, navíc vkusně, vtipně a invenčně s ohledem na rok vydání a všeobecný hudební progres, to umí jenom Chk Chk Chk.
 
FFS - FFS
Franz Ferdinand a Sparks. Kdo dostal tenhle kolaborační nápad, je génius. Vtipné, nadčasové, nadžánrové album bez mantinelů a předsudků. Navíc jeden z koncertů roku! (V Berlíně na Lollapalooze)