Kavárenský tip: Peter’s Apartment

Ve Slavíkově ulici, poměrně daleko od Náměstí Jiřího z Poděbrad, až tam, co se Slavíkovka pomalu začíná svažovat dolů z kopce směr Bulhar, se objevilo nové pohostinství s názvem Peter’s Apartment.
 
Dlouho jsme chodili do Prádelny (ano, stále ji milujeme, aby bezdůvodně nežárlila!) jen o pár kroků výš, na druhé straně silnice, ale protože jsme lokální exploreři, nové místo nás samozřejmě lákalo. Předně – má vymazlený interiér. Opravdu stylové, decentní a hezké. Lokace samotná neskýtá žádné extra bonusy, ale je fakt, že tady stačilo málo a cítíte se velmi pohodlně, ve smyslu uvěřitelnosti místa. (Říká se, ale mylně, že Peter’s Apartment je “filiálka” burgrárny Peter’s Burger Pub v karlínské Pernerově ulici. Byl jsem tam asi dvakrát, přes léto venku na zahrádce a bylo to fajn. Dobré jídlo, nenuceně příjemná obsluha. Žádný gastronomický Olymp, ale solidní věci, to je bez diskuze). 
Peter’s Apartment má oovšem podobnou estetiku. První věc, na které si tohle bistro zakládá, je čistě pánská obsluha. Na první dobrou sympatické. Potetovaní sympaťáci, hm, kdybych byl holka a bylo mi tak do dvaceti pěti, nehnu se odsud. Na druhou stranu je třeba dát jim kredit za to, že toho nikterak nezneužívají a všechno funguje, jak má. Pokud se jim mrknete na Facebook a statusy, je to už mírně přes čáru, ale budiž. Kafe: mají dobré, ale ne všichni s ním umí naložit. Obsluhovali mě dva týpci. Jeden věděl přesně o co jde a udělal mi voňavé, vyvážené, tak akorát teplé laté, s tak akorát hustou a chutnou pěnou. Ten druhý statečně markýroval a kafe mi prostě natočil z mašiny. Ani doma si ho neudělám hůř i kdybych se snažil. I přesto tady platí to samé, co u Coffeeparku, jen trochu jinak – je to skvělé místo, jsem za něj rád a pokud za tuhle “recenzi” nedostanu červenou, budu sem chodit často a rád. Mimo jiné i proto, že dělají skvostný fresh jménem Green Detox a podle všeho mají poctivá snídaňová a brunch “čísla”. 
 
 
Ještě drobná poznámka nakonec. To, že jsem vinohradský pseudo-patriot neznamená, že budu všechno chválit. Jsme zmlsaní farmářským trhem, kam doveze leckdo leccos. A co si budeme namlouvat, ta kvalita mnohokrát převyšuje lokální nabídku. Což je dobře. Eskaluje to soutěživost. Párkrát se mi stalo, že jsem v Coffeeparku dostal tak špatnou kávu, že jsem jí nedopitou vyhodil do prvního koše. Přesto jsem šel druhý den znovu, hodil do kelímku dýško a čekal, že to třeba bude lepší. Stejně tak jsem se zařekl, že už do Peter’s Apartment nepůjdu, protože kafe bylo jednoduše z mašiny, bez umu a duše. Ale šel jsem. Chci žít tuhle část města, bydlím tu, chodím po ulicích a mám to tu rád. Nechci předstíranou, nebo přehnanou kvalitu. Nepotřebuju hrát hry na nejvyhajpovanější část města právě teď a právě tady. Prostě ráno vstanu a jdu. Mám slepené oči a chci dojit někam, kde se budu cítit doma, i kdybych se v nějakém post-mejdanovém deliriu zapomněl oblíknout (samozřejmě přeháním, nejsem hipík a mám dost sebereflexe i vrozené soudnosti). Takhle funguje Berlín, Londýn, části Los Angeles a taky třeba Evropu silně evokující distrikty San Franciska. Hlavně se cítit pohodlně, ve svojí komfortní zóně a s lidmi, kteří vám dokonale rozumí. Prostě neighbourhood, no.