Kato z Prago Union: Kamkoliv se podívám, tam lidi dluží. Včetně mě.

Do holešovické restaurace Avion 58 dorazil s tradičním zpožděním (30 minut), nabídku poledního menu před ním upocený číšník nemilosrdně proškrtal. Katovi tak zbylo na výběr pouze hovězí, nebo salát. Po dlouhém vybírání si nakonec objednal jenom kolu.
 
Proč vlastně nemůžeš salát? Ještě nemáš zuby?
 
Pořád ne. Po 3D rentgenu se zjistilo, že mám strašně málo kosti na horní čelisti. Primář mi řekl, že si netroufne tu kost v takový míře doplnit …
 
Takže se hledá doktor, kterej si to troufne?
 
Jo. Až bude doplněná kost, budou zuby.
 
A pak přerapuješ všechny desky, jak si kdysi slíbil.
 
Spíš jsem přemýšlel, že bych přerapoval HDP bez zubů, to bude jednodušší.
 
MUZIKA SLOŽENKY NEZAPLATÍ
 
Nové album Vážná hudba se velmi solidně prodává. Kromě hřejivého pocitu zadostiučinění ale nějaký dramatický důvod k radosti, vzhledem k bídě hudebního průmyslu, nemáš, co?
 
Jo, zní to všechno hezky, ale ve skutečnosti se za tím neschovává nic převratnýho. V IFPI stačívalo i padesát prodaných kusů týdně, aby se člověk dostal na první místo. Desky se relativně slušně prodávají, ale kromě dobrýho pocitu z toho nic nemám. Pořád musím chodit do práce a hrát koncerty. Muzikou se neuživím.
 
Na můj vkus je Vážná hudba až příliš zatížená hraním si se slovy a nejrůznějšími metaforami. Nepřemýšlel jsi, že bys tuhle tvůrčí energii vložil například do psaní? Co třeba nějaká knížka?
 
Nepřijde mi, že bych měl přetlak. Co se knížky týče, asi bych neměl trpělivost udržet jeden příběh po tři sta stránek. Když bude nápad, tak se ničemu nebráním, ale momentálně si myslím, že na to nemám. Uvažuju akorát, že bych vydal knižně texty.  
 
Když jsme u těch mimohudebních aktivit, zahrál sis v epizodě Nevinných lží. Ozval se ti od té doby nějaký režisér?
 
Zatím jen Petr Zelenka. Až bude točit film, což zrovna teď nedělá, tak by mě rád zkontaktoval.
 
NEVINNÉ DLUHY
 
Díl Nevinných lží, kde hraješ, je velmi silný sociální příběh o „cestě dolů“. Máš s podobnou situací nějakou zkušenost? Kam je člověk ochotný a schopný zajít?
 
Mám a obávám se, že až strašidelně mnoho lidí bude mít podobnou zkušenost, co se financí a spolehlivosti obchodních partnerů týče. Všichni končí s byznysem, protože nikdo neplatí.
 
Přijde ti, že žijeme v sociálně napjatější době než třeba před deseti či patnácti roky?
 
Nemyslím si, že by byla napjatá situace mezi lidmi. Obávám se jen, že to přerostlo míru, ze který se dá utéct. Lidi se zamotávají do dluhů takových rozměrů, že se v tom až můžou ztratit. Kamkoliv se podívám, tam lidi dlužej. Včetně mě.  
 
Jak to řešíš?
 
Chodím a čekám, kdy mi zabouchají na dveře. Rád bych nabídl řešení, ale nevím. Leda odpustit dluhy. (úsměv)
 
Není jednodušší se řídit pravidlem „když na to nemám, tak si nepůjčuju“?
 
Nemluvím teď o dluzích za půjčky. Stačí, když mi před pár lety poslal Dopravní podnik čtyři pokuty po dvaceti tisících. Ani jsem si nepamatoval, jestli mě tou dobou někdo vůbec chytil. Přijdou ti prostě čtyři dopisy za osmdesát tisíc a hned máš co řešit. Moje dluhy nepramení z toho, že jsem si někde půjčil. Pramení z mojí blbosti a restů, který jsem tak dlouho neřešil, až začaly řešit oni mě.
 
Nenapadlo tě natočit o podobných problémech celé album?
 
Nikoho by nebavilo poslouchat hodinu nadávávání, který člověk dennodenně slyší ze všech stran. Každej ví, co je tady na hovno, a nemyslím si, že tomu nějak pomůžu, když to řeknu ještě jednou.
 
Takže tvoje desky představují spíš jakýsi únik od reality než její řešení …
 
To ne. Album není řešení. Lidi zažívají spoustu srágor od rána do večera a nevím, proč bych jim měl ještě přikládat tím, že jim dodám sedmdesát minut toho samýho. Spíš se snažím, aby jim ta muzika pomohla druhým směrem.
 
Jak tedy vnímáš, když se muzika stává součástí politiky, například před prezidentskou volbou?
 
Nevadí mi, když to někdo dělá, pokud tomu věří. Je to každýho věc. Osobně to nedělám, ani když by to mělo být pro někoho, koho volím. Když byla prezidentská volba, byl jsem pro Schwarzenberga. Třikrát mi volali lidi z jeho štábu, jestli bych tu nezahrál, tu neudělal něco. Ale tohle ze zásady nedělám. Ačkoliv mi přijde jako férovej člověk, stejně ho pořádně neznám. Nemůžu se postavit za někoho, u koho se pak ukáže, že celou dobu jen kecal.