Jaký byl Prague Patchwork Meeting? Objektivně obří, subjektivně super.

Prague Patchwork Meeting je stále větší akce pořádaná nejen pro lidi, kteří rádi šijí zvláštní věci.
Letošní ročník, konaný v Hotelu Step tento víkend, nabídnul spoustu lákadel pro každého, kdo má rád textil a barvy. Není divu, že na akci zavítalo mnoho cizinek, význam akce dávno překročil Prahu i republiku. Pár fotek najdete tady.
 
Osobně nemám k patchworku moc vztah a vydala jsem se tam za účelem návštěvy pletacího workshopu, ale zjistila jsem, že jsem o téhle scéně věděla málo a že je to chyba - některé výtvory byly poměrně fascinující technicky (tenoučké linie výšivek, jakési textilní perokresby), jiné byly vtipné (ušitý půdorys bytu) nebo dojemné (afghánské charitativní projekty). Projít celou výstavu quiltů a výšivek a dalších věcí bylo setkání se spoustou nápadů a technik, sršelo to barvami a nápady.
 
Pletací workshop, na který jsem se vydala, mě ovšem dostal totálně. Brandon Mably (britský designér a souputník Kaffeho Fassetta) se před lety rozhodl, že ho baví umělecká řemesla a práce s lidmi. Po několika letech učení se práci s textiliemi se našel v pořádání workshopů, kde svá zjištění - mnohdy neortodoxní, založená na zkušenosti a intuici - předává dál. V současnosti jsou oba výtvarníci se svými lekcemi na světovém turné, jehož rozpis vypadá jako tour nějaké známé kapely, a ostatně se na workshopu dámy chovaly místy jako na koncertě, chodily si k Mablymu pro podpisy a když na chvilku přišel i Kaffe, výskaly jak puberťačky na boybandu, chi chi.
 
Samotný workshop byl super. Práci s barvami jsme zkoušeli pomocí neortodoxních cvičení, která člověka sama vedla k tomu, aby se pouštěl do odvážnějších řešení. Nadchnul mě i neznámý způsob, jak naložit s konečky všech těch kousků vln, který nám byl ukázán snad dvacetkrát, rád a trpělivě. Bylo vidět, že vést workshop je pro Mablyho radost, a vidět, že se po celém dni lidi něco naučili, ho naplňuje.
Radost z těch barev byla nakažlivá. Jo tak tohle je proti šedi doslova:)
Pevně doufám, že podobných akcí bude v ČR víc - s potěšením sleduji, že přibývá pletařek, kterým nestačí motat něco z akrylových zbytků a neřešit, co a proč, ale chtějí umět a vědět víc. Konečně se objevují obchody pro nás magory, kteří utrácíme občas poměrně absurdní peníze za luxusní příze (kdo si sáhne na opossum, už se akrylu netkne, cesta zpátky není, byli jste varováni!). A naučit se, jak s těmi klubky řádit lépe, je paráda.