Jak se studuje v Miláně? III.

V Miláně jsem už skoro měsíc, což znamená, že skoro měsíc mi trvalo najít bydlení, protože teprve teď se budu stěhovat. Problém v hledání je, že skoro nikdo nechce ubytovat studenta na tak krátkou dobu. Takže ceny za ''short term'' jsou většinou vyšší, než kdyby se člověk mohl uvázat smlouvou na rok.

Moje nároky nebyly nijak obrovské, nechtěla jsem utratit za bydlení víc, než je můj erasmus grant, což je přibližně 450 Euro a chtěla jsem být v dochozí vzdálenosti metra a mít nějaký prostor. Klidně i ve dvoulůžkovém pokoji s jiným studentem, ale když jsem viděla některé pokoje, které nabízeli jako dvoulůžkové, neuměla jsem si představit tu místnost ani jako jednolůžkový, byl to, řekněme, špajz...

Nakonec jsem měla štěstí, protože má skvělá kamarádka, která mi velice pomohla tím, že mi propůjčila na nějakou dobu byt ( původně jsem myslela týden, dva....... nakonec z toho je měsíc) má jinou milou kamarádku, která má kamaráda a ten mi pronajme pokoj.
Ale opravdu hledání bytu je asi to nejtěžší, co studenty v Miláně čeká, škola v tomto moc nápomocná není. Jsou tu sice studentské organizace, které nabízejí pomoc, ale já se tam teda nesetkala s velkou ochotou.

Navíc Italové bohužel neumí anglicky, což v osobním kontaktu zase tak moc nevadí, protože jsou většinou milí a  rukama nohama a se slovníkem se to dá dohromady, ale na emaily a telefonáty v Angličtině nereagují a pokládají telefon.

Konečně mi taky začaly lekce italštiny, které máme díky škole dokonce třikrát týdně, což je opravdu skvělé, ale bohužel, jeden z těchto kurzů je v sobotu dopoledne. Ano, je to tak....... je proto skoro prázdný.

Koho to byl nápad, pořád nám tady všichni říkají, že jako '' erasmáci" bychom měli cestovat, chodit ven, poznávat nové lidi, kulturu a učit se italsky, ale musí to být v sobotu ráno? Neděle večer, možná. No nic, sobotu tam prostě nebudu.

Naše učitelka itaštiny je velice milá a vypadá to, že i chápe sobotní nepřítomnost většiny studentů, akorát má neuvěřitelnou touhu všechny povzbuzovat, je tak moc veselá, že by ji člověk nejradši nakopl. Alespoň je to ale protiklad většiny ostatních, kteří jsou otrávení, že do jejich tříd chodí studenti, kteří neumí italsky.

Každopádně Itálie je krásná, jídlo je tu dobrý ( v supermarketech taky mnohem levnější než u nás, o výběru se ani nebudu vyjadřovat ), v místech, kde nakupujete si vás většinou už pamatují po druhé třetí návštěvě. Taky tady mají nové muzeum Enzo Ferrari, které stavěl Jan Kaplický.

Už jen proto to tu musíte mít rádi.