Jak se studuje v Miláně? I.

Takže, první týden v Miláně je za mnou, dvacet stupňů, sluníčko! Miláno mě přivítalo, docela dobře.
V prvním týdnu toho člověk moc nezjístí, akorát pár maličkostí, když si například zařizuje tramvajenku, což je pravděpodobně pro cizince skoro nemožné, nebo úkol minimálně na hodinu.
Já s sebou měla italku, což mi zajišťovalo určité výhody, přesto se pán za okýnkem tvářil, že by nás nejradši zabil, nebo minimálně poslal do prdele, moje italka mi přesto řekla, že to byl jeden z těch lepších. Neříkám, že by v Čechách byli přijemní úředníci, ale vlastně mám většinou zkušenost, že když člověk nepovolí a dá si záležet, že se nakonec ten na proti němu nechá zlákat a něco jako náznak úsměvu vyloudí. Tady to neprošlo.
 
Každopádně úkol splněn, tramvajenku mám, studentská měsíční dokonce není tak drahá jako všechno tady, stojí 17euro. Trochu mě sice udivilo, že jediná možnost je mít jí opravdu celý kalendářní měsíc, žádná klouzavá možnost neexistuje, aspoň v něčem je naše opencard lepší.
 
V prvních dnech bylo opravdu krásné počasí, tak jedna z mých malých výher bylo najití parku v dochozí vzdálenosti z mého dočasného bydliště. Zde jsem zatím strávila nejvíc času čtením a učením se italštiny, respektive čtením si slovíček, ze kterých si v tuto chvíli vybavuju tak 3, navíc ty, který jsem znala už před tím.
 
Erasmáckej život je zvláští. V prvním uvítacím dnu jsme se všichni potkali v jedné místnosti, bylo nás asi 100, (pro srovnání - nás je ve škole třeba 500?) v této škole je 500 lidí v jednom ročníku. 
Takže uvítání proběhlo, doporučení co si máme vzít za předměty, co všechno můžem atd. Poté nastoupily studentské organizace, které pravděpodobně organizují erasmáckou zábavu na klíč. Juchů, můžeme jet na Sicílii, kde bude 2000 erasmáků, věk 20 let! Na celé 4 dny se zavřít v resortu, kde bude bazén, pivo a dostatek postelí. OK, mám ráda pivo, mám ráda zábavu, ale tohle mi přijde jako white sensation na 4 dny s přidáním lůžkového prostoru, mimochodem nikdy jsem na white sensation nebyla, ale je to pro mě představa asi nejhorší zábavy. Problém totiž je, že já se, narozdíl od valné většiny erasmáků, sem přijela něco přiučit, to oni taky, ale asi v jiných oblastech, já se přijela zklidnit, oni utrhnout ze řetězu. 
 
Ok, konečně pátek, rozřazovací test z italštiny, kde jsme museli znova přijít a přihlásit se na kurzy, už jsme to jednou museli udělat po internetu, především u začátečníků nechápu důvod rozřazovacího testu a nutnosti se znova osobně zapsat. Když jsem se zeptala, kde bude kurz probíhat a v jaké dny, odpoveď mi bohužel nebyla poskytnuta. Na což si asi tady musím zvyknout, problém je v tom, že asi rozvrh opravdu neexistuje a navíc je dost pravděpodobné, že prostě mému dotazu nikdo nerozuměl.
 
Hledání bytu je kapitola sama pro sebe, zatím napíšu pouze o prvním obecně. Na angličtinu italové vůbec nereagují, chtějí velkou kauci a nájmy obecně jsou tu velké, ale tak s tím se muselo počítat, když jsem přišla do prvního bytu, který byl za dobrou cenu, praštil mě do nosu smrad z trávy a tabáku dohromady, v bytě bydlelo 7 lidí a v koupelně si nejsem jistá, jestli bych se víc ušpinila nebo umyla. Ok, mise pokračuje!
 
Ale je tu super!!! Bacio Viki