Po čtyřech letech nám Severní Irsko opět vydalo svůj zrzavej poklad.
A legenda praví, že byl beznadějně vyprodanej měsíc dopředu. Ale doba pokročila. Hip kytarovkám přeje spíš míň než víc. TDCC přivábili poměrně slušnej počet příznivců, i když k limitům prostoru to mělo daleko.
A prostoru bychom rádi vysekli vlastní poklonu. Fenomén Kongresák. Podle některejch zachycenejch reakcí by publikum sice radši proudilo do jednoho z osvědčenejch míst, nás ale netradiční volba nadchla. Počínaje úžasnou scénou tvořenou šatnářkama 65+ ve stejnokrojích. Přes interiéry, ve kterejch se zastavil čas. Až po skvělej výhled a vzdušnost celýho prostoru, kterej i středně velkej dav velkoryse pojmul s elegancí roku 1981. Fetiš Kongresáku bychom prosili častěji.
Nutno uznat, že se povedl výběr především první "neverheardof" předkapely Parcels. Ta předvedla sice výtečnou půlhodinku, neslaní a nemastní Blaenavon pracně budovanou atmosféru ale následně pohřbili. I tak - nadprůměrnej začátek.
TDCC naskákali na pódium po půl desátý a bylo vidět, že to nedělaj poprvý a znají svoje silný stránky. Hned druhej song byl totiž dáreček v podobě asi nejvýraznějšího singlu Undercover Martyn a prvnímu albu kluci věnovali dobrou polovinu koncertu. Což není blbej tah, když uvážíte (skoro)fakt, že nic lepšího zatím nevydali, byť k tomu měli zatím jenom (nebo už?) dva další pokusy.
Ale o něco zpět. Undercover Martyn rozvlnil především první řady především fanynek, a i když se až na pár vyjímek, jako třeba I Can Talk nebo hymnovitou novinku Are We Ready?, bůhvíjak nepařilo, celej koncert se nesl ve slušným tempu určovaným až tanečním rytmem, kterej je vlastní většině tvorby TDCC, která stojí za zmínku.
V pevným sepjetí s už zmíněným prostorem (kde neexistovaly fronty na pivo! <3) to byl celkem impozantní, ale neodosobněnej, zážitek. Škoda prázdnejch obrovskejch balkónů v sálu. Zaplnit ty, dá se úspěšně předpokládat, že by Kongresák posadil na prdel i performující trojici.
Two Door Cinema Club
Praha, Kongresové centrum 22.2.2017