Hudba hub (až po uši!)

Do lesa unikáme za tichem a klidem. Ale nenechte se mýlit, zvuky dělají i věci, od kterých byste to opravdu nečekali. Zatímco Bedřich Smetana slyšel hudbu v řece, Václav Hálek ji našel v houbách. 
 
A právě houby nedělají jen tak obyčejné zvuky – hrají celé symfonie. Zní to šíleně a hudbu hub slyšel zřejmě jediný člověk na celém světě. Jejich hudbu dokázal dokonce zapsat do not. 
Skladatel filmové hudby a vystudovaný klavírní virtuos s obrovským muzikálním talentem Václav Hálek měl kromě vášnivého zájmu o hudbu odmalička ještě jeden koníček: chodil se svou babičkou na houby. Jenže babička sbírala pouze houby notoricky známé a jeho postupem času opravdu začala zajímat různorodost hub a mykologie obecně. A tak se stal členem mykologické společnosti a houbám se začal věnovat v širším měřítku. 

Hudba a mykologie
Protože byl celý život oddaným katolíkem, měl v dobách komunismu jako muzikant, jakkoli talentovaný a kvalitní, problémy se uživit. Skládal filmovou a divadelní hudbu, ale živil se ve skutečnosti především tím, že hrál v kostele na varhany. Jeho skladby komunisté víceméně ignorovali. Sám Václav Hálek neměl problém doprovázet nárazově muzikanty či sem tam něco napsat na zakázku, pokud mu práce dávala smysl, ale dlouhodobé spolupráci s komunisty se vyhýbal. Nakonec se jeho dvě celoživotní vášně, hudba a mykologie, propojily opravdu nečekaným způsobem. 
Jednoho podzimního dne v roce 1980 vyrazil Václav Hálek s mykologickým spolkem opět do lesa věnovat se společnému koníčku. Skupinka měla fotoaparáty v pohotovosti a hledala něco zajímavého. Když konečně někdo z nich našel houbu objektivu hodnou, jeden kolega nastavil aparát a požádal Václava Hálka, aby se podíval do hledáčku, zda je houba dobře pro fotografii umístěná. A Václav Hálek při pohledu na ni s překvapením uslyšel, že houba hraje hudbu. Šokovaně se narovnal, ale okamžitě se zase vrátil k aparátu a na houbu se znova zadíval, aby se ujistil, že se mu to jen nezdálo. Houba pořád hrála. Požádal kolegy o strpení, vytáhl notový papír, který měl jako vášnivý muzikant vždy po ruce, a začal zapisovat hudbu, kterou pro něj houba hrála a on ji vnitřně slyšel. Od té doby v podstatě každý den napsal nějakou skladbu, kterou mu houby zahrály. 
To, že první houba, kterou pan Hálek zaslechl hrát, se jmenovala zrovna zvoneček sadní, bylo i znamení věcí budoucích - muzikant tělem i duší Hálek od té doby hudbě hub při každé příležitosti naslouchal a přepisoval ji do not.
Celý článek si přečtěte na stránce česko-německého časopisu jádu (a zde je jeho německá verze). jádu vydává Goethe-Institut.
-
 
Foto: Karsten Seiferlin, CC BY-SA 2.0