Fringe Blog VI.

Aktualizováno: Co cítil Ondřej Erban a co jedl. Co požila Nora Kořánová a kterak se pak smála.

Fringe. den šestý, pohoda a vaření s láskou

Kdo kdy měl tu čest s holandskou kuchyní, asi by se na show vařícího Nizozemce moc nehnal. Pokrmům, které připravují obyvatelé téhle placaté zemičky na severozápad on nás, dokáží konkurovat snad jen ty britské. Jelikož jsem již měl tu čest, snažím se holandským jídlům vyhýbat obloukem a nebylo tak pro mě úplně příjemným překvapením, když jsem zjistil ze Iwan Dam ve své hře Cooking for Love také skutečně vaří. 

 Naštestí se záhy ukázalo, že se není čeho bát. Už při vstupu do kavárny Divadla na Prádle nás přivítala skutečně libá vůně thajského soté, které Iwan na pódiu právě připravoval. Potemnělá kavárna, vůně jídla, klid a přátelská atmosféra. Paráda.

 Cooking for Love je představení jednoho muže, příběh jedné lásky. Osobní zpověď Holanďana, který se v Thajsku zamiluje do Francouzky. Monodrama o tom jak se tihle dva nacházejí a zase ztrácejí. Děj se prolíná vařením, vaření se prolíná dějem. Jídla, která vypráví, kuchař, který zpívá. Opravdu zábavnou a hlavně příjemnou hodinku nám to Iwan Dam tedy namíchal. Pro mne osobně zatím nejuvolněnější a nejpohotovější představení letošního Fringe. (Asi taky proto, že Iwan naštěstí připravil jen jednu holandskou „pochoutku.“ Jak někdo může přidat do čehokoli nakládaného herinka?!)

Ondřej Erban

VÝŽIVNÝ VITAMÍN

Většinou se nesměju, když se dívám na něco, na něco, o čem vím, že to má být směšné. Jestli mi rozumíte. Ale představení Vitamín vtipné bylo. Bylo vtipné takovým způsobem, který se těžko popisuje, protože máte pocit, jako byste vysvětlovali pointu žertu. A také vám nechci všechno prozradit, protože na to třeba půjdete a zbytečně bych vás ochudila. Ale pokusím se alespoň jemně nastínit, jaké to bylo: chlupy na břiše, kokosy v pytlíku, housenka, kiwi, Dolce, once upon a time, Gabana, rukávky, ponožka, Guuuuut, guuuut, GUT! Růžové balónky, létací silonky, plyšová kachnička, JABLKO tanyny tanyny, Pif paf! 

Bylo to takovým zvláštním způsobem legrační. Bylo to zábavné a důvtipné. Uměle protahovaná trapnost různých situací vás nutila se uchichtávat, překvapivé momenty prskat smíchy a chvílemi se člověk prostě usmíval a sám ani nevěděl proč. Protože už tak maličké studio Rubín nebylo ani z poloviny plné, atmosféra se stávala tím intimnější a vytvářel se tak prostor k roztomilým hrátkám s diváky (kterých tam mimochodem bylo jen kolem deseti). Hlavní účinkující hopsal po pódiu, jindy jen nervózně postával, vžíval se do různých postav, přitom byl ale stále sám sebou. V několika momentech použil ke svým legráckám diváky, mně to osobně příjemné nebylo, ale o to částečně i šlo. Míchal dohromady nesourodé předměty a mluvil hatmatilkou, svlékal se a zase oblékal, tančil a nervózně postával. Ale všeho bylo tak akorát.  

Absurdita byla královnou celého vystoupení a těžko se mi hledal jiný obsah než právě ona. Ale jak už jsem řekla, vtipné to bylo a velmi to doporučuji. Většina představení v hatmatilce a to co není, velmi snadno pochytíte i bez lepší znalosti angličtiny. Jestli vám můžu poradit, tak se k ničemu dobrovolně nehlaste, nebo toho posléze budete litovat. A proč se to jmenovalo Vitamín? Protože tam bylo hodně ovoce…

Nora Kořánová