Fringe Blog III.

Je tu třetí díl blogů z festivalu Fringe - Ondřej Erban a Petr Vodseďálek glosují nedělní přdstavení i barový život.

Fringe. den třetí, ochutnávka a co si myslí v holandsku o životě 
Líné nedělní odpoledne, krátce po druhé dorážím do Malostranské besedy a vypadá to, že slunce vyšlo nejen nad Prahou (to skutečné), ale i nad Fringem (metaforické). Po trošku chudém začátku předchozích dnů byla Beseda narvaná až po strop a zábava v plném proudu. Na hlavní scéně právě probíhá Fringe Sunday – série krátkých ochutnávek z většiny festivalových představení, z nichž prakticky všem se dostalo bouřlivých ovací. (Většinu diváků v sále dle mého pozorování tvořili sami vystupující.)

 Osobně mě svou krátkou show nejvíc navnadili k návštěvě svých představení výstřední mladá dáma vystupující pod značkou In The Name of….Theater Creation se svojí Lovely Babe (asi o lásce), australská písničkářka Phebe Starr (posuďte sami: http://www.myspace.com/phebestarr), která to roztáčí v Malostranské besedě každý večer od deseti a také moji noví oblíbenci z Windermere Productions (jejichž All in the Timing už jsem viděl v pátek).

 A ještě bych býval málem zapomněl na stydlivého harmonikáře Carla Jacucciho. Jeho představení v „hatmatilce“ (jak uvádí oficiální program festivalu) Vitamin, zřejmě taky bude stát za to.

Na vlastní kůži jsem si poté vyzkoušel co je podle Het Geluid Maastricht, vítěze amsterdamského Fringe, na tom, Že život je příliš dobrý na to, aby to byla pravda. Čekala mě opravdová a nefalšovaná intelektuální nálož. Kritika prolhané společnosti. Zpověď, terapie. Až tam jsem konečně na vlastní kůži poznal, co to znamená vymluvit někomu díru do hlavy. 

One man show a on pořád mluví, mluví a mluví. Nezastaví se takřka hodinu. Už to samo o sobě by byl obdivuhodný výkon. Ale ono to ještě má hlavu a patu. Jen je občas trochu náročné všechny ty myšlenky sledovat… Sugestivní přednášku kurzu negativního myšlení si můžete dát v Trick baru Malostranské besedy každý den po celý zbytek festivalu.

Ondřej Erban

Can I have a small beer, prosím?

To, co je pro Američana „Sunday brunch“, je pro pravidelného festivalového návštěvníka Fringe Sunday. Tím myslím, že si jako první jídlo dne dáte místo vajíček, francouzského toustu a pomerančového džusu malou desítku, cigaretu  a  minimálně patnáct představení za sebou. Včera proběhla v malostranské besedě první neformální schůzka účinkujících, diváků a organizátorů festivalu, kteří se normálně potkávají na odlišných místech divadla. Tentokrát se promíchali v hledišti, na jevišti a nakonec i v baru.

Tím podivným přirovnáním jsem chtěl říct, že jsem toho během dvou hodin viděl tolik, že mi to stačilo na celý den a poprvé jsem tak vynechal večerní produkci, stejně jako by přecpaný Američan po vydatný brunch vynechal oběd a možná i večeři.  

Poučení dne zní: Nepodceňuj hudební performance!!! To, co dnes předvedla Gail Whitmore aka Lidský jukebox a  Merri-May Gill, mě dostatečně motivovalo, abych se na ně zašel během příštího týdne podívat.  Bohužel jsem zjistil, že Human jukebox se dvěma tisíci songy v repertoáru vystupuje v neděli naposledy. Zbytek dne jsem strávil u vypnutého rádia přemýšlením, jestli je 2000 songů moc nebo málo.  Když jsem ho zapnul, došlo mi, že je to dost.

Australanka Merri-May Gill se těší zasloužené pozornosti z řad diváků i médií, jelikož vystupovala v Praze již před deseti lety na prvním ročníku festivalu.  Za tu dobu posbírala dost zkušeností a cen, aby mohla naplnit její životní poslání, a z provinčního australského města Moore udělat hlavní město světové kultury. Poslední její inspirací je Paříž. Koho ne, však? Jestli vám je blízký nadhled a ironie, potkáme se v pondělí v kavárně Divadla na prádle. 

Petr Vodse'dálek