Fringe Blog 2016: Fringe jako rytmus

Začal 15. pražský Fringe. Bohužel pro mě je každý rok je těžší vplout do festivalového dění. Letos vnímám Fringe spíš periferně – možná to bude mít úplně jiné kouzlo než předchozí ročníky.
 
Přicházím na stejná místa ve stejný čas na stejný festival, ale neustále zažívám něco jiného a vím, že i letos to bude něco zcela jiné, vymykající se ho minulé zkušenosti. Beru Fringe jako určité vytržení. Na jednu stranu se jedná o poměrně nenápadný festival, ale když víte na co se zaměřit, je jím protknuta celá Malá strana. Procházím se po okolí Kampy, abych nakonec skončil u kostela svatého Mikuláše, u divadla Inspirace. Tu trochu času, co zbyla jsem vyčlenil Fringe festivalu a díky tomu, že jsem na místě dřív, můžu se na chvíli zastavit. Zastavit se na místech, které bych jinak zběžně prošel. Fringe je jakýmsi důvodem zastavit se. Vnímám to kouzlo, které zažívají mezinárodní návštěvníci, jichž je většina. Pojmout Fringe jako dovolenou. Vyčlenit se z každodennosti a sdílet na pár dní společné zážitky s dalšími návštěvníky. Festivita je patrná, Fringe pohlcuje. Potkávám staré známé z minulých ročníků. Dobrovolníky, co-ordinátory, performery, návštěvníky. Přestože vplouvám do stejného festivalu, vím, že jeho náplň bude zcela odlišná. Důkazem toho může být nově zrekonstruované divadlo Inspirace nebo například představení Tin Bucket Drum. 
Za čtyři léta strávených na pražském Fringe jsem se už naučil podvědomě vybírat si představení, která mi sednou do aktuálního rozpoležení. Tin Bucket Drum je verzí na storytelling, vyprávění. Impozantní jihoafrický soubor zpodobňuje mytický příběh děvčete, jejíž rytmus srdce se stal přímým protikladem zemi, kde žila, kde byla nastolena diktatura ticha. Necitelnost a úzkost v konstrastu s citlivostí a vášní. Vzpomenu si na umrtvující turismus protínající se se spalující touhou, kterou vnímám, když mám chvíli, abych se procházel Malou stranou. V Tin Bucket Drum je cosi archaického, cosi zapomenutého, cosi jednoduchého, co se však bytostně prodere do vaší duše a uhrane jí. Určitou nevyváženost představení vynahrazuje jeho téma, které nutí člověka zavřít člověka a překlenout se do rytmu vlastního srdce. Vnímat vlastní rytmus. Rytmus, který má tu moc přehlučet okolní, umrtvující ticho a vyvolat očišťující déšť, který se může stát tou nejúžasnější, obrozující hudbou. Rozeznívají se melodie staré a melodie, které jsem ještě nikdy neslyšel.
Vycházím z Inspirace a jakoby Malá strana najednou cítila rytmus mého srdce. Už není hlučná, přelidněná, plochá a průhledná, ale je konejšivá a naplněná. Cítím její život uvnitř, který je často přehlučen a umlčet životem vně.
Vynechávám tramvaj. Vynechávám druhou tramvaj. Jdu pěšky, v souladu s vnitřním rytmem. Na chvíli zapomínám na okolí. Zastavuji se, abych se mohl znovu vrátit.