Dj's párty Jäger Vibes u zpovědi

Druhou sobotu v květnu, tedy 10. 5. 2014, se v pražské Roxy uskuteční mejdan Jäger Vibes, o kterém jsme vás už informovali (článek zde). Zajímavostí party je propojení předních českých djs s live hudebníky a performery. Za gramofony se vystřídají dj’s Akvamen, N`Zym, Nobodylisten a Robot. Na saxofon zahraje Radimo z Prago Union, za bicí se posadí Rea Montana z kapely Support Lesbiens a Boodya. To vše doplní se svou speciální show breakdanceři z Pentiful Crew. Po celý večer tak bude rozhodně na co koukat a co poslouchat. Vybraných vystupujících jsme se zaptali na tři jednoduché otázky.
 
1. Jak moc je jiné hrát sám - a s nějakým muzikantem nebo performerem, djem?
2. Co je nejlepší na klubových mejdanech?
3. Co děláte proti šedi?
 
 
DJ Akvamen
1. Vždy jde o to s kým hraješ a jak moc je muzikálně nadaný. Já mám to štěstí, že všichni živí hudebníci kolem mne byli páni muzikanti, kterým nedělala improvizace problém. Je to jiné pouze ve výběru songů… když hraješ se saxofonistou tak logicky nehraješ tracky, ve kterých už saxofon je :-), stejně tak bubeníkovi hraju rovnější beaty, kde není drum tak zásadní… Dub step bych bubeníkovi třeba nehrál. Tam už jsou tak silné drumz, že by bubeník nevynikl tolik.
2. Nejlepší je to užší spojení lidí, hudby a performerů v jednom uzavřeném místě. Když se povede zvuk, tak je klub základem celé atmosféry, kterou ti prostě festival nedá. Jako třeba Mos Def… loni na festivalu ho příliš lidí nepochopilo a rozhodně neměl takovej crowd, kterej by si zasloužil… oproti tomu byl před měsícem v jednom pražském klubu a bylo to o několik levelů vejš! Dobrej klub je podstatná část dobrého mejdanu… festivalová stage je taky fajn ale vypadá všude téměř stejně.
3. Narodil jsem se v šedivym paneláku, kde žiju 28 let a vždy jsem dělal proti šedi vše možné tak, abych nedopadl jako většina kamarádů ze sídliště. Já proti šedi žiju (i když žiju v ní)... každý den je tak jinej a rozdílnej… skládám hudbu, skejtuju, trávim čas s kamarády a celkově si dělám život hezkej a smysluplnej. Díky tomu mi přijde, že ač bydlím v paneláku, přesto žiju pro mne v jedné z nejkrásnějších lokalit Prahy, což pochopí jen ti, co někde prožili mnoho času a naučili se i prostou šeď vnímat pozitivně. Dodnes mě potěší, když vidim tagy a graffiti mého kamaráda, který všude v letech 99-03 psal LIP – Live in pannels. I když to zní depresivně, já se vždy pousměju, když to vidím. Shrnutě proti šedi bojuji pozitivním myšlením.
 
Bubeník Rea Montana
1. Sam nehraju. Mám svou kapelu Support Lesbiens, tam se starám, aby to jelo jak mašina. S DJ je to jiné asi v tom, že z mých bicích se stává prakticky sólový nástroj. Můžu svobodně dotvářet už dané rytmické plochy. Zároveň musím přemýšlet, aby se po chvíli lidi nenudili... Baví mne na tom ten adrenalin, že dopředu nevím, jak to dopadne, co mne v tu chvíli napadne zahrát a jestli to rozhejbe publikum.
2. Atmosféra. Lidi tam jdou za jediným účelem - chtějí se bavit.
3. Tvořím. Cokoliv, jakkoliv a kdekoliv.
 
Saxofonista Radimo
1. Je především moc fajn hrát s DJem Robotem!!! Kromě toho, že si můžu vychutnat jeho selekci, tak když je vhodná chvíle, můžu si do toho i zahrát. Co víc si přát? :-)
2. Klub je uzavřený prostor, kde se dobře tvoří atmosféra, když se věci sejdou jak maji, může z toho byt skvělej večer!
3. Lidi - hudba - les!
 
DJ Nobodylisten
1. Je to větší zábava a show! Teda aspoň mě to vždycky baví víc, protože se dá nacvičit fakt dobrá live show a DJ Set potom dostává nový rozměry. S Raem do toho oba dáváme maximum.
2. Lidi. Baví mě sledovat jejich reakce na různý tracky a potkávat furt nějaký nový.
3. Snažim se dělat ty mejdany trošku barevnější... ;-)
 
DJ N`Zym
1. Oproti samotnýmu DJingu, který většinou nepotřebuje krom výběru a hledání novejch songů velký přípravy, je hraní s dalším hudebníkem hodně o přípravě celýho setu, kterej se potom hraje a spíš se více podobá živému vystoupení než jen DJingu. Takže je to hodně o společných zkouškách a detailním ladění celýho setu, podle kterýho se potom hudebník řídí a pro dje už tam pak neni velkej prostor na nějaký změny a hlavně na chyby.
2. Ve svý podstatě je jedno, jestli člověk hraje v klubu nebo na nějaký open air akci – vždycky záleží spíš na posluchačích, který se sejdou a jakou vytvořej atmosféru. Pro mě osobně je však uplně jiná kolonka hraní v klubu Roxy, kde už od mojí první návštěvy tohohle klubu v mejch 16 letech (vlastně 18ti) sem si to tam strašně oblíbil a když sem pak začal hrát, tak bylo mým snem tam vystupovat – tenhle sen se mi už několikrát splnil a vždycky to byl obrovskej zážitek. I z toho důvodu se akce už nemůžu dočkat.
3. Co se hraní týče, snažim se sety vždycky obohatit o nějaký netradiční prvky - songy, který člověk na mejdanu jen tak neslyší a každýho překvapí. V mým osobním životě se pak snažim jít tak trošku proti proudu, což se v poslední době projevuje třeba tak, že se ve škole neučim na zkoušky. :-)