Ceny paměti národa: Působivý večer v ND nic nezkazilo

Česká učitelka, německý převaděč, maďarský intelektuál, polský disident a slovenský kněz získali v  Národním divadle v Praze evropské Ceny Paměti národa
 
Češka Dana Vargová se v osmdesátých letech obětavě starala o zcela ochrnutého syna, jehož tajná policie označila za „nejnebezpečnější antikomunistický živel“ v kraji. Manfred Matthies převáděl tajnými tunely východní Němce do Západního Berlína. Antona Srholce vysvětil na kněze samotný papež, přesto se vrátil do znormalizované Bratislavy, aby pomáhal věřícím. Kornel Morawiecki řídil Bojující Solidaritu šest let z ilegality a János Kenedi ve svém budapešťském bytě organizoval slavné opoziční semináře. Pětici laureátů spojuje odvaha, s jakou se postavili komunistické totalitě. Ocenění předali na pódiu Národního divadla přední evropské osobnosti – spisovatelé  György Konrád a Thomas Brussig, filozof Tomáš Halík nebo bývalá slovenská premiérka Iveta Radičová.
 
„Ceny Paměti národa nejsou olympiádou v odvaze, ocenění si bezpochyby zaslouží všichni nominovaní, nejenom pětice laureátů. Naším cílem je cenami především inspirovat dnešní společnost a mladou generaci k  odvaze.  Podle takřka osmi stovek uznání, které nominovaným vyjádřila veřejnost na www.cenypametinaroda.cz, se nám to snad daří,“ řekl Mikuláš Kroupa, ředitel pořádající organizace Post Bellum.
 
Letošní cenu vytvořili multimediální umělec Richard Wiesner ve spolupráci s Kryštofem Kinterou. Cenu tvoří originálně provedený „mluvící“ USB disk s nahranými hlasy laureátů.
 
Součástí slavnostního ceremoniálu byl také Koncert pro hrdiny, na kterém vystoupili legendární velšský muzikant John Cale (ex Velvet Underground), slavný maďarský klávesista Gábor Presser; kultovní berlínská skupina Pankow; slovenský klávesista Marián Varga se zpěvačkou Janou Kirschner a také skupina Pražský výběr ve své nejslavnější sestavě.
 
A naše dojmy? Působivý a výborně zrežírovaný večer. Přes to, že akce vědomě popírala instantní"celebrity kulturu" a nebyly tu žádné hostesky ani missky, udržela režie celou dobu pozornost diváka. Každý byl při setkní s příběhy oceněných zároveň konfrontován s vlastními postoji a musel si chtě nechtě položit otázku: Byl bych taky tak statečný?