Čech v NASA: Jsem obecně celkem normální

České mozky se občas dostanou hodně daleko. Ing. arch. Tomas Rousek, M.Sc., AIAA SATC je mladý spolupracovník NASA. Vesmírný architekt. Navrhuje vesmírné koráby, cestuje po celém světě a miluje vodu. Dost důvodů pro interview.
 

Na vizitce a webu máš napsáno, že jsi space architect. Co to vlastně znamená?

Navrhuju projekty pro celou Sluneční soustavu. Momentálně tak dvě třetiny času dělám projekty na Zemí, třetinu času do vesmíru. Space architektura je relativně mladý obor, který zahrnuje navrhování vesmírných stanic a lodi, ale i třeba pozemské projekty, které se dají použít pro simulaci života ve vesmíru.

Snažím se pomoci se začleněním přírody do měst, zlepšením biosféry na Zemí a jejím exportem dál po naší Galaxii. Kromě toho rád dělám i interiéry, grafiku, reklamy, videa, internetové projekty, výzkum čistých technologií a recyklace, produktový design.

KAŽDÝ DEN JE UNIKÁT

Jak vypadá tvůj pracovní den?

Vyhlásil jsem boj proti stereotypu, takže každý den je svým způsobem unikátní. Záleží na tom, kde zrovna s Verčou jsme, tento rok se přesouváme mezi Londýnem, Švýcarskem a Prahou. V Londýně se jdem ráno většinou proběhnout podél řeky do Greenwiche a pak buď pracujem z kanceláře u Hyde Parku, nebo z domova na nábřeží Temže, doporučují se koukat při přemýšlení do dálky na horizont. Většinou pracují hlavně odpoledne a večer, to mě to baví nejvíc.

Ve Švýcarsku je firemní byt, vstáváme podstatně dřív, tam člověka vzbudí ráno sluníčko nad Ženevským jezerem, a jedeme kousek vlakem do kanceláře v Lausanne. O víkendu pak člověk může jezdit na snowboardu v okolních Alpách. V Londýně nám chybí sport a příroda, tak jsou na to Švýcarsko a Čechy dobrá kombinace.

Pracoval jsi pro NASA - co jsi tam konkrétně dělal a jak spolupracuje tvoje firma a další subjekty?

V NASA JPL jsem dál dohromady team lidí pro návrh konceptu lodi s umělou gravitaci. Ve Washingtonu nakonec prezentovali nás koncept mise k asteroidu, který jsme vymysleli s Brianem Wilcoxem, který i nabídnul řešení, co s modulem ISS na konci životnosti stanice. V San Franciscu jsem nabídnul řediteli NASA Ames pomoc s marketingem vesmírného programu, abychom se s větší podporou veřejnosti dostali na Mars dříve než za 30 let, a ten mě propojil s New Média Innovation teamem.

S tím jsem spolupracoval například na projektu Art Space. Ted třeba s lidmi z ESA a různých univerzit řešíme 3D tisk základny na Měsíci. Rozjíždíme společnost ESTEE (www.est2e.com) na vývoj vesmírných technologií a jejich použití na Zemí například pro recyklaci vody.

GÉNIUS VE VÝTAHU

Bylo těžké se k práci pro NASA dostat?

V tom pomohla náhoda, že jsem přišel na přednášku Ondry Doule na ČVUT, který se dostal do NASA Ames v rámci International Space University. Přidal jsem se ke kamarádům, kteří šli potom s Ondrou na pivo, a ten mi nakonec poradil, jak se do NASA dostat. Doporučujeme podívat se třeba na server www.SpaceArchitect.org, který jsme udělali s americkou Space Architecture Technical Committee a tam je brožura, která vám s tím poradí.

Jaké člověk potká při takové práci lidí?

To je na tom asi ta největší pecka, kolem vesmírných a zelených projektů se pohybuje řada nadšenců a skvělých lidí. Obzvláště Kalifornie a Londýn jsou v tomhle výborná místa, proto jsme tady. Jedeme třeba výtahem v NASA v Los Angeles a kamarád Rich Rieber mě seznámí s jeho kamarádem, co s náma nastupuje. Potom mi řekne, že ten chlápek je naprostý génius, že vymyslel meziplanetární internet, který právě Rich poprvé implementoval v rámci jeho deep space mise. Nebo za rohem od naší londýnské kanceláře jsem se potkal s Elonem Muskem, který tam na konferenci vyhlásil, že chce postavit kolonii na Marsu pro 50 000 lidí a nabídnul jsem mu, že mu to pomůžu nadesignovat a postavit. Loni mi zase napsal jeden kluk, že četl o našem návrhu 3D printované základny na měsíci a že by se rád potkal, že ho taky baví vesmír. Půl roku jsem se s ním nestíhal sejít na kafe. Když už jsme se konečně potkali, tak byl naživo velice fajn a zjistili jsme, že máme podobně zájmy a plány. Později jsem se dozvěděl, že je to vlastně člen jedné britské miliardářské rodiny, nakonec jsme spojili naše síly a vymýšlíme teď spolu několik projektů. Třeba www.LivingGreenCity.com ještě se známým českým londýnským architektem Petrem Štefkem.

Máš nějaké bezpečnostní prověrky?

Byl jsem ve vesmírných centrech v Americe, Francii, Německu a Rusku, všude si člověka prověří, než ho někam pustí.

Je něco, o čem nesmíš mluvit?

Těším se, až budou konečně publikované nové projekty, na kterých jsem teď v Londýně dva roky pracoval na částečný úvazek s největší architektonickou firmou světa.

Podílel jsem se na architektuře Olympiády v Rio de Janeiru a futuristických stavbách pro velkou sportovní událost na Blízkém východě.

Můj hlavní projekt je celkem unikátní, hodně inspirovaný vesmírem a letectvím. K tomu jsme designovali nové smart cities projekty, nové městě části jednoho hlavního města, bulváry, mosty, obchoďáky, cool dopravní stavby... Pak jsem navrhnul třeba podmořské apartmány a vily v korunách palem na jednom tropickém souostroví; hned, jak se to začne publikovat, tak se dočtete více na www.tomasrousek.com, stay tuned.

3 MINUTY NA JEDEN NÁDECH

Nejoblíbenější zábava?

Baví nás s Verčou hodně snowboarding a potápění. Hory a moře nám nabízejí největší relax, člověk kompletně vymění kulisy, výstroj, je to jiná realita. Potápění je úplně geniální na vyčištění hlavy a je to i dobrý trénink stavu beztíže. Teď jsme dokonce dělali v Liberci i kurzy freedivingu s Martinem Cheníčkem z PimpYourLife.cz a je to paráda - skoro všichni se během víkendu naučili vydržet pod vodou 3 minuty na jeden nádech. Učí se to podle programu, který sestavil Martin Štěpánek, český 13násobny světový rekordman v potápění na nádech, a v podstatě kdokoli je schopný v sobě zapnout stejný reflex, jaký mají i delfíni a velryby a další savci.

Proč nejsi jako ostatní?

Myslím, že jsem obecně celkem normální, jen si občas připadám jako jednooký mezi slepými. Stačí se podívat kolem sebe trochu s nadhledem. Třeba se podívat na Zemi z oběžné dráhy nebo ještě větší dálky. Jsme na malinkém ostrůvku života v obrovské pustině okolního vesmíru a podle toho je potřeba se chovat. V současné době globalizace jsme teď zodpovědní za soužití lidí, živočichů a rostlin, jsme v podstatě všichni jeden team a naše biosféra má jedinečnou evoluční šanci, dostat se na další místa po naší galaxií. To je pro teprve udržitelný rozvoj, nesmíme malicherné vyplýtvat zdroje a čas, který máme k dispozici.

Čemu bys chtěl vládnout?

Vládnout znamená něco provozovat, například království. Já jsem vždycky byl zaměřený na vytváření, v tomto mě baví být spíše architekt a věci vymyslet a spouštět s tím, že provozování potom budou mít na starosti další specialisti...

Čeho se nemůžeš nabažit?

Mám rád pozitivní optimistické lidí, nové technologie a nápady. Miluju moře a vodu, bydleli jsme ve Valencii a na Mallorce a mělo to jedinou chybu - léto tam vždycky jednou skončilo a člověk se musel vrátit do deštivé reality střední Evropy.

Co pro tebe znamená krása?

Krása je pro mě harmonie uspořádání; vnějšek i vnitřek, špičková funkce i estetika. V přírodě člověk často vidí geniální struktury vykrystalizované během miliónů let pokusů a omylů, které jsou krásné.

První vzpomínka z dětství?

Jízda v autobuse z Kačerova do Michle.

Cos udělal nejhoršího?

Nevím, co nejvíc vyčnívá, při pohledu zpět vidím celou plejádu blbostí a věcí, co se nepovedly, ale chce to pořád něco zkoušet a jít dál. Člověk se neustále učí.

Jaký sen se ti ještě nesplnil?

Tak třeba pořád jsem ještě nebyl ve vesmíru, chtěl bych třeba jednou postavit vesmírný hotel a dát si tam wellness balíček. S Verčou a dalšími kamarády na ČVUT jsme organizovali mezinárodní sérii výstav vizi budoucnosti Prahy nazvanou Futura Pragensis, kde jsme lidem ukázali spoustu snu. Zakončil jsem ji vizi Nové Prahy na Marsu, což je takový můj životní projekt :) Jeden z těch Futura snů se neuveritelenym způsobem zrealizoval - v Tróji už teď stojí krásný most velice podobný tomu, jehož vizi jsme plánovali na rok 2022.

KUFR ZELENINY

Co máš v tašce?

Všude s sebou tahám Macbook, často externí baterku na iPhone, v peněžence náplastí a kancelářské sponky.  Pořád si v tomto připadám jako minimalista, jeden kolega s sebou po městě tahá velký cestovní kufr plný knížek, dokumentů, zeleniny a věcí na převlečení.

Bez čeho nevyrážíš ven?

Ve Švýcarsku je velká chyba vyrazit ven bez namazaného chleba a láhve vody v batohu. Se změnou kursu franku si tam člověk připadá jako chudý student i po příletu z Londýna.

KAŽDÉHO NĚCO BAVÍ

S kým bys nejradší zašel na drink?

Třeba s Leonardem da Vinci. Ale jsem tak zvědavý, že bych nejraději měl tolik času, abych mohl jít na drink s každým člověkem na této planetě, každý má nějaký zajímavý příběh, každého něco baví. Kdyby se každý živil tím, co ho baví, tak má celá společnost 5x větší produktivitu a míru spokojenosti lidí.

Jestli vás někoho, kdo čtete tento článek, taky baví vesmír, technologie, design, art apod, tak se mi ozvěte na www.tomasrousek.com a můžeme zajít na drink, až budu v Praze.
 

www.facebook.com/spacearchitect