Čankišou a jejich zápisky z cest, III.

Čankišou jsou na cestách a posílají další zápis v jejich deníčku.
 
12.7.
Po večerním pařáku jsme plni nadšení vyrazili do Kuala Lumpur City Center. Měli jsme velké štěstí. Pršelo a na dvě věže bylo vyprodáno. Díky tomu jsme si mohli s čistým svědomím sednout do luxusní kavárny a po boku špičkových top managerů okusit nějaké nové značky místních káv a dobrot.

Po návratu jsme odehráli druhý večerní koncert. Technicky asi líp než den předem, ale jet leg se projevil.

Dnes hned po příjezdu na Borneo proběhlo smočení v moři a bazénu. Pak jsme nastoupili do standardně vymraženého autobusu s koženými sedadly, ze kterých se bez silného podchlazení neodlepíte, a odfrčeli do skanzenu (trochu jako Rožnov p. Radhoštěm, akorát z bambusu), kde se festival koná. Jsou tam dvě stage a ta větší už na nás čeká.

Hned po slavnostním projevu ministerského předsedy malajské kultury jsme dostali zmenšeninu místního lidové nástroje sape jako uznání za dlouholetý přínos celosvětové world music. Hurá! … Hm … stejně jako ostatní účastníci…

Už během toho následovalo pravé několikahodinové asijské mučeníčko. Poslední jídlo jsme dostali v letadle. Je 22 h a pořád posloucháme ministra. Po sále se line vůně čekajících dobrot. Už hlady ani neslyšíme. Pak to konečně odpálil a všichni se vrhli k prohýbajícím stolům.

Nálada dobrá. Zahrály dvě kapely: domácí Rythm of Borneo - docela vtipná popina na klasické místní nástroje v podání šesti mladíků. Následovala brazilská kapela, ale přepadla nás únava a tak jsme s vnitřní omlouvou zmizeli na hotel bojovat s místní wi-fi. Pokud tohle čtete, zvítězili jsme.