Bydlet se dá nejrůznějším způsobem. Doopravdy nejrůznějším

Zhlediska bydlení se vČesku chováme extrémně konzervativně. Ideálem je vlastní dům se zahradou, či aspoň byt zděděný po příbuzných, nebo pořízený na hypotéku. Individuální nájemní bydlení je chápáno jako mezikrok kideálu. Stejně konzervativně vnímáme velikost bytu. 50 metrů čtverečních je málo, 60 jakžtakž pro dva, pro rodinu představuje minimum 80, ale více než 100 je přeci mnohem lepší. Velikost rozhoduje. Čím větší, tím lepší. Roku 2005 jsme společně se ženou bydleli vPaříži. Nejdříve vbytě, který měl 16 m, ato na dvou patrech. Opár měsíců později jsme se přestěhovali do bytu orozloze 18metrů čtverečních  (4 X 4,5 metrů obsahovalo kuchyni spojenou spředsíní, koupelnu se záchodem aobývací prostor aložnici vjednom), ale tentokráte vjedné úrovni. Zažívali jsme tak dlouho nepoznaný pocit luxusu zvelikosti. Navíc nám relativně malá velikost bytu umožnila bydlet na jednom znejkrásnějších náměstí na světě – Place de la Contrescarpe. Pomohlo nám to uvědomit si, že lokalita bytu může být mnohem důležitější než byt sám. Vše vživotě je ovlivněno srovnáním spředchozí zkušeností, nově viděné nás učí změnit své názory, stávat se tolerantnějšími kdo té doby neznámému. Film Mikrotopie (Microtopia) je užitečný právě tímto sdělením. Ukazuje možnosti, jež se vbydlení nabízejí vsouvislosti svýraznou změnou našich životů, kterou poskytl internet. Naše vzpomínky už nemusí být uskladněny ve sklepech apodkrovích azabírat obrovské prostory, vejdou se do flash přívěsku na klíče. Jak ve filmu říká řecký architekt Aristide Antonas, bydlení je dnes vlastně jeskyně, minimální prostor, kde se dá přespat aze kterého je možné pozorovat obrazovku. Příklady minimálního ana svém okolí často nezávislého bydlení zcelého světa ukazují na to, že ‚bigger‘ nemusí být ‚better‘ a‚smaller‘ může být ‚smarter‘. Pokud snížíte svoje nároky na absolutní velikost, můžete získat mnoho dalších kvalit, včet-ně osvobozujícího pocitu nezávislosti, který vám umožní koncentrovat se na to podstatné. Filmy Mráz kopřivu nespálí (Grasp the Nettle) aRuina zase ukazují potenciál dočasně nevyužívaných pozemků či nikdy nedokončených staveb, které mohou sloužit jako útočiště mnoha různým lidem, někdy skratším, ně-kdy spodstatně delším trváním. Na druhou stranu však také ukazují obtížnost vzájemného sdílení. Lidé jsou nesmírně různí aje osvěžující vidět vkomprimované formě, jak odlišný může být jejich přístup ke způsobu jak, kde, ským aproč bydlet.
 
text: Adam Gebrian, teoretik architektury
 
Článek vyšel v katalogu festivalu Jeden svět.