foto Geert Schäfer
Berlin Festival 2011 - referát o cestě za hudebním zážitkem
Koncem letní sezóny se udál jeden fest, který každý chce navštívit, když o něm poprvé slyší, méně z nich si ovšem druhý den cokoliv pamatuje a ještě méně lidí jej ve finále doopravdy navštíví. Berlin Festival.
Tento rok mě ovšem osvítil záblesk starých vzpomínek a brzy jsem si zarezervoval lístek a jal se organizovat výjezdní skupinu. Cesta proběhla vcelku poklidné, až na dvouhodinovou zácpu před městem, ale na to byla osádka auta odkojená Djedničkou zvyklá. Ubytování v Berlín Plus Hostel and Hotel u Ostbahnhof bylo jak co do místa, tak do ceny ideální volba. Za pár peněz dost muziky i s ozvěnou.
Fakt, že Arena klub ve kterém se konala naprostá většina akcí po uzavření hlavních stages, byl za rohem od hostelu, zvyšoval spokojenost s volbou ubytování na maximum.
Podstatná část programu festivalu se odehrávala na nepoužívaném letišti Tempelhof v Berlíně. Pod půlkruhovitou střechou bývalých terminálu a hangáru organizátoři nacpali tři velké stage s kupou stánku s občerstvením a alternativními stages okolo.
Akustika perfektni, místa dost, na druhou stranu všechno po ruce; organizace byla bezchybná. Označené vstupy, žádné fronty, dokonce i kluci z ochranky vypadali, e nás rádi vidí.
ZVUK JAK Z DESKY
A potom to začalo; Nekonečná záplava kvalitní muziky a zvuku. Zvuku jak z desky. Kdyby si kdokoliv na stage u mikrofonu uprdl, tak bych to slyšel stejně, jako šeptem pronesenou uštěpačnou poznámkou tři metry ode mě stojícího návštěvníka.Každopádně Suede, Primal Scream, Santigold a Hercules and Love Affair v průběhu 4 hodin mě opět přesvědčili, že nelze být na více místech v jeden čas.
Mejdan skončil přesně o půlnoci, přesně jak bylo plánováno s německou důslednostÍDruhá půlka první noci tímto ovšem teprv začala. Shuttle bus nás odvezl do ArEna ClubU, kde se na čtyřech dalších stages konalo finální defilé umělců pátečního večera.
KLUBOVÉ FINÁLE
Nevěděl jsem, co čekat, ale výsledek to zcela jistě překonal. Klub sestávající se z hlavní haly pro cca 3000 lidí, s plážovou stage, chill out stage a otevřeným bazénem v řece (doopravdy), který byl situován do prostoru bývalé industriální haly a přilehlých proctor, byl více než vítanou vzpruhou po prožité akci.
Čekali nás A-Trak, Kruder and Dorfmeister, DJ Hell, Boy George se svými hošany, kteří rozjeli takovou party, že by zakalil i Bátora, Diplo a na vlastní stage BoysNoize Records boys.
Ratatatatata a ještě o kus navíc. Každopádně okolo sedmé ráno končila sranda a nutnost účastnit se i druhého festivalového dne a noci nás vehnala ve spárů spánku.
DEN DRUHÝ
Ráno a to, co následovalo do našeho odjezdu zpět na Tempelhof, nestojí za popis, neboť tato doba je naplněna totální prázdnotou, nicneděláním a zoufalstvím nás všech. Po této etapě marasmu jsem se ovšem ocitl opět na letišti připraven vyrazit vstříc zážitkům druhé festivalové půlky. Na hlavních stages jsme si počkali na Yukseka, Buraka Som Sistema, Boys Noize a Bloody Beetroots. Musím říct, že Boys Noize a Bloody Beetroots měli atmosféru srovnatelnou s veřejným vyhlášením zákona o zrušení daní a přiznáním sociálních dávek ve výši příjmů průměrného arabského šejka pro všechny. Euforie by se dala stáčet a prodávat v dávkách po 0.33L za jakoukoliv cenu. Jedním slovem famózní. Pyroefekty při Boys Noize mi skoro spálily obočí, ačkoliv jsem byl víc než 50 metrů od pódia, a při Bloody Beetroots by se ve mně krve nedořezal. Show s velkým. Vlastně si ani nepamatuji, kdy sem zažil obdobně sugestivní show u nás v Čechách.
Konec opět nastal o půlnoci (jak jinak) a následoval transport do Areny. Public Enemy (nechápu, proč vůbec), Skrillex, Mr Oizo, Bag Raiders (elektro-pop\house ve své krystalické čistotě a naprosto úžasná two-měn show), Brodinsky a DJ Feadz. Naostatních stages průběžně hráli různí DJs z formací a labelů, které poskytly své hvězdy na hlavní stages.
Na konci byla hlava plná dojmu a myšlenek na to, že to přece nemůže být konec a zítra musí být pokračování. Pochopitelně nebylo. Check-out z hostelu a krátká
procházka po centru, jako by mi měla ještě na chvilku nechat přičichnout k
berlínu. K městu, které je sice severně pouze 350 km od Prahy (tj. blíže než Ostrava 375 km), ale které na vás zapůsobí dojmem města z jiného světa.
NĚCO O LIDECH
Kapitolou samou pro sebe byli samotní návštěvníci a zúčastnění. Slovo, které je by nejlépe popsalo,je: kultivovanost. Lidé kultivování jak vzhledem, chováním, tak projevem a vstřícnosti. Nezažil jsem jediného otravného barmana, jediného neochotného pracovníka organizační služby. Lídě byli vesměs příjemní a užívající si své přítomnosti na takové akci. Prostě byla radost cítit se součástí toho všeho.
A k akci celkově? Mám zde popisovat své rozpaky nad tím, že, z pohledu našince, jsem očekával haldy kelímků a jiného bordelu, což jsou pro mě věci naprosto přirozeně spojené s obdobně velkými festivaly, a ony nebyly? Jak to, že to najednou jde? Vše probíhalo bez jediného zádrhelu. Neviděli jsme jediný zákrok nerudně ochranky, jediný zákrok policie pořádkové jednotky (ačkoliv skupina ostrých, ale jinak korektních hochů procházela celou dobu mezi účastníky), žádného ožehář ani jinak indisponovanou osobu apod. Co jsme viděli, byla akce na úrovni, s DJs a kapelami na úrovni, s lidmi na úrovni, s organizací na úrovni, a to vše s lehkostí,
která by brala dech i bratrům Wrightům. Prostě tak nějak by to mělo fungovat -
jako etalon kvality hudebního festivalu. Myslím, že se u nás máme co učit, a doufám, že se poučíme. Ku prospěchu nás všech.
text: svazak svazakovic
Hledat
