Benátky. Náměstí svatého Marka, Bazilika di Santa Maria della Salute nebo Dóžecí palác. Notoricky známé nejnaštěvovanější město Itálie.
Můžou nás ještě vůbec překvapit?
Někdy uprostřed července jsem se rozhodla sbalit si věci a vyrazit za bráchou do Itálie, kam často jezdí. Jakmile kola letadla tvrdě dopadla na příjezdovou ranvej a já se vzbudila z krátkého polospánku, došlo mi, že jsem v Benátkách.
Benátky znám, pravidelně sem jezdíme z nedalekého Lignana na jednodenní výlety. Když mě ale brácha na letišti vyzvedl, řekli jsme si, že si je projdeme teď, večer a rovnou se někde najíme, než vyrazíme autem dál.
Jak jsme přijeli…
Ztratili jsme se už v přístavu, protože jsme vyšli z parkoviště na jeho opačné straně. A pak ještě v noci, v uličkách Benátek. Domů jsme se dostali po druhé ráno.
Ale nelitovali jsme.
Poznali jsme totiž Benátky z jiné strany.
Benátky jinak.
Je pár věcí, které jsem donedávna o Benátkách netušila. Třeba to, že před půlnocí můžete zabloudit v benátských uličkách a narazit tu na právě probíhající festival, o kterém vědí většinou jen místní.
Jak tedy navštívit Benátky a zažít nové věci?
Zapomeňte na gondolu. Pokud tedy nejste zrovna na svatební cestě. Water Taxi je jiná legrace. Když se nám podařilo zabloudit v přístavu a turistická lodní linka (která funguje v Benátkách jako metro) nám ujela, dali jsme tomuto dopravnímu prostředku šanci. To, co se dělo pak, bylo nevídané. Water Taxi je jako jízda na divokém oři, musíte se pevně držet střechy lodi, abyste neskončili v benátských vodách, stejně vám to ale prostě nedá, jen tak si sedět. Water Taxi je dobrodružství, zvláště když natrefíte na šikovného ‘drivera’ - a netradiční prohlídka Benátek může začít.
Jízda je prohlídka i dobrodružství v jednom, vám vítr šlehá do tváří a tělo spolu s loďkou nadskakuje ve zběsilé jízdě vlnami. Dobrodružství, při kterém vidíte víc než výhled mezi hlavami turistů v trajektu. Musíte ovšem počítat s tím, že je oproti trajektu trochu dražší – okolo 32 euro pro skupinu za cestu z přístavu do Benátek. Když ale zpáteční cestu půjdete pěšky, nic netratíte. Pokud se ovšem v půl jedenácté večer neztratíte, jako se to stalo nám.
Zapomeňte na turistické restaurace. Jděte za řevem dětí, které si hrají ve spletích uliček uprostřed města. Hospody, které jim budou poblíž, jsou místní a pizzy zde jsou prostě nepřekonatelné. Pokud by se vám ale nechtělo nic hledat a vy zamířili do typicky turistické restaurace hned na nábřeží, zkuste si objednat lasagne.
Většina těchto podniků se zdá být na první pohled drahá, ale když zjistíte, že kuchyně je spojená s trafikou, rychle své myšlenky přehodnotíte. Přesto – dejte jí šanci. Těstoviny, které zde prodávají za soudnou cenu, jsou opravdu dobré.
Určitě si nenechte ujít příležitost a projděte si úzké uličky mezi náměstím Svatého Marka a mostem Rialto, hlavně Merceria street. Mimo Bati a pocitu národního zadostiučinění tu narazíte na ty nejfajnovější butiky s módou, která opravdu udává ve světě styl. I když pro většinu z nás je nedostižná, mezi výrobky světových návrhářů tu naleznete i místní butiky s oblečením - opravdu modely a podle toho se jeví i cena. Za ten pohled to ale – aspoň pro nás ženy – stojí. A pokud máte smysl pro humor, kupte si na nábřeží fejkovou tašku. Nejen, že místní vuittonky jsou dobře provedené – podpoříte tím chudé přistěhovalce, kteří se s vámi navíc velmi rádi zapojí do rozhovoru a doporučí vám další místa k vidění, o kterých vědí většinou jen oni. V našem případě to byl bar El Refolo, kde mimo příjemného posezení a jídla za rozumnou cenu nám umíchali i ten nejlepší Aperol Spritz, jaký jsem kdy pila, Aperol, ve kterém nesměla mimo Aperolu, sektu a sodovky chybět ani oliva.
Jedná se třeba o letní pivní festival, kterého jsme se měli šanci účastnit jen díky náhodě. Když jsme totiž zabloudili a motali se v uličkách, tak jsme na tento festival natrefili. Takových festivalů je v Benátkách mnoho a v průvodci se o nich málokdy dočtete. Mimo výborného piva a jídla vám hraje místní kapela – ale jestli čekáte nějaké typické jižanské melodie, pletete se. K poslechu je moderní hudba a většinou se stane, že vás během večera několik Benátčanů vyzve k tanci. Doporučuji pokaždé se z Benátek vracet místo plavbou trajektem pěšky – pokud budete pečlivě sledovat cedule, neztratíte se jako my, ale navíc získáte představu o městě – včetně jeho života, ať už festivalů v noci – nebo trhů ve dne.
Co doporučuju úplně nejvíc ze všeho, je - vyrazit do Benátek v noci. Protože jsem je vždycky viděla ve dne, netušila jsem, o co přicházím. Náměstí svatého Marka je totiž ve dne krásné, v noci nádherné. Osvícené tisíci světly se dá přirovnat snad jedině k noční Eifellovce. Tohle se prostě musí vidět, je to opravdu zážitek. A pokud byste náhodou byli s partnerem/partnerkou, romantiku dokončíte posezením uprostřed uliček města – hledejte kterýkoli můstek ve středu Benátek, jakmile projdete náměstím Svatého Marka. Pod těmito můstky, občas posprejovanými mladší generací, bývá obvykle u vody plno malých hospůdek, ozářených lampiony. Na zpáteční cestě k přístavu si můžete dopřát tradiční plavbu gondolou.
Čas na cestu domů…
Musím se přiznat, že nakonec po shlédnutí nočního života Benátek jsme bloudění nakonec vzdali a domů si znovu vzali Water Taxi, abysme zjistili, že jsme vlastně už byli na správné cestě. I tahle plavba totiž stála za to. Už byla úplná tma, světla lamp ale stejně ozařovala benátské kostely, mosty a obydlí. Náš driver nebyl nejmladší, jel ukázkově plynule a jindy neklidná loď předla jako kočka, to když jsme se před jednou ráno vraceli do přístavu. Jakmile jsme zastavili, neváhal a ještě mi mi galantně nabídl rámě. Potom jsme zaplatili, prošli přístavem vešli do garáží, kde nás hned udeřil pach moči a odpadků, kterými popelnice jen přetékaly a kde byly na zemi láhve piva seřazeny jako vojáci. Už jsme si ale nestěžovali. Byli jsme na správném místě ve správný čas a mohli konečně vyrazit směr hotel. Benátky jsme přitom měli v zádech, stejně tak naše noční dobrodružství.