Atlas braků: Stephen King - Dallas 63

Představujeme vám naši novou knižní rubriku.
Atlas braků vám ukáže to nejlepší z detektivek, horrorů, sci-fi a dalších žánrů, které leckdo neřadí mezi tu správnou literaturu. Atlas bude vycházet vždy 1. a 15. den v měsící. Průvodcem po krásných bracích bude Roman Lipčík.
První položkou budiž novinka Stephena Kinga.
 
Je to oblíbená zábava dětí, ale přiznám se, že i některých dospělých: bublinková fólie do ruky – a prásk, prásk, prásk. Nevinné. Když tak ovšem někdo zachází s bublinami v čase, drobnými anomáliemi časového kontinua, které náhodně objevil, je i s bohulibými úmysly zaděláno na průšvih. Chopí-li se takového nápadu tak protřele zručný a vypsaný autor, jakým je Stephen King, je naopak zaděláno na vrcholně poutavé čtení.
Jake Epping, hlavní hrdina Kingovy novinky Dallas 63, je učitel angličtiny, a protože do amerických osnov dávno patří i science fiction, měl by opravdu vědět, co natropí, když si bude zahrávat s časem. Z Bradburyho známe my i on, že stačí v minulosti zašlápnout motýla a ze současnosti, jak ji známe, nezbude kámen na kameni. Eppingovi je to zvejně jedno, respektive je to jedno Kingovi, který svého hrdinu vyšle do roku 1963, aby zabránil atentátu na Kennedyho a vylepšil tak náš truchlivý svět. Snad neprozradím moc, řeknu-li, že ač se mu první záměr zdaří, konsekvence jsou nečekané až běda.
King již podruhé po sobě vaří z uleželých nápadů – stejně jako předešlý román Pod kopulí má i Dallas 63 původ v ideji ze 70. let, kterou autor nechal ležet v šuplíku. Zajímavější je poznatek, že tehdy, v začátcích tvůrčí kariéry, King zjevně inklinoval víc ke SF než k hororu, jejž posléze opanoval. Svědčí o tom oba poslední romány, Dallas 63 naplno. Je to typická „časovka“, oblíbený subžánr, a stojí za pozornost, jak se s ní člověk z jiného břehu vypořádal.
Rozvláčně, to je nutno předeslat. Dlouho jsem na margo většiny Kingových románů podotýkal, že by si zasloužily přísnějšího redaktora. Postupně jsem si nějak zvykl, v Dallasu 63 tento problém však vyvstává znovu. Naštěstí je King skutečně zručný řemeslník, umí psát jak málokdo na tomto poli, a tak se mu přebytek stran promine. Naopak oceníme důkladnou rešerši reálií doby, kterou má King ve velké oblibě – však v ní dospíval a nostalgie je mocná čarodějka – a nesituoval do ní jen tuto knihu. V ní však jeho rešeršní posedlost nabyla až pedantických dimenzí: dohledal si, co stálo na sklonku 50. let, za kolik vás ostříhal holič, která píseň ten který týden kralovala žebříčkům. Čte se to kupodivu snadno, člověk má pocit, že tu ty dávné časy ohmatává.
A Jake Epping vesele pendluje časem – portál v našich časech má jednu zapeklitou vadu: vysílá poutníka do jednoho přesně vymezeného bodu v roce 1958 a vrací ho dvě minuty po odchodu – a svůj záměr změnit globální historii si nejprve vyzkouší jednou drobnou korekcí soukromého rázu. Nedopadne nejlépe. Nevaruje ho to, znovu se vrací do minulosti, lapsus se snaží napravit a pak už tam zůstane, aby vyčkal pět let do 23. listopadu 1963 (pak nemá být kniha tak hroooooozně dlouhá) a ve skladišti v Dallasu bafnul zezadu na Lee Oswalda, aby se netrefil do prezidenta.
King není (už) scifista. Jako správnému velikánovi jsou mu žánrové přihrádky ukradené. Je to na jeho knihách znát, většinou v dobrém, někdy je to poněkud větší zmatek, než bychom si zasloužili (i zde jako by se svářela science fiction s historickým románem). Časová sci-fi je však jeden z nejnáročnějších útvarů žánru. Všechno musí sedět, zapadat do sebe jako mechanismus švýcarských hodinek. Při důkladném čtení Dallasu 63 zjistíme, že King zachází s pravidly časové SF místy notně volně. V románu některého z klasiků sci-fi by Jake Epping nepřežil ani jeden výlet, časové paradoxy by ho rozmašírovaly na maděru. Co hůř, rozmašírovaly by celé časoprostorové kontinuum. Fór je ale v tom, že King důkladné čtení neumožní. Je tak spádný, tak zručně fabuluje, tak ohromuje propracovanými detaily a zajímavými postavami, že hluboké pitvání pod kůží románu běžnému čtenáři nedopřeje. I to je svérázná známka velikosti.
Prozradil-li jsem výše něco ze závěrečné pointy, spěchám s dodatkem, že to není tak zlé. Lidstvo neutrpělo újmu, protože King nectí kánony sci-fi. Zato ctí svůj trh a ví, jakou cenu na něm má happy end.
 
Stephen King: Dallas 63, přeložila Linda Bartošková, Pavel Dobrovský – BETA, Praha 2012, 734 str.