Anketa o módě a stylu: Andrea M. Vémola

Andrea se angažuje v konceptu LOHAS - v praxi to znamená, že šíří povědomí o udržitelné a ekologicky šetrné kosmetice, módě a životním stylu celkově. Před několika dny organizovala předání cen LOHAS BLOGGER lidem, kteří o těchto důležitých tématech blogují. 
 
Jaká je tvoje definice módy a stylu?
Nikdy jsem nebyla stylová, ale troufám si říct, že jsem vždycky chodila dobře oblékaná. Nejhorší byla období, kdy se mi na někom něco líbilo a já se pokoušela o nápodobu. Módu vnímám jaké manýru téhle doby a nic pro mě neznamená, vlastně mě spíš štve, i když jsem toho názoru, že šaty dělají člověka, to ano. Sama se snažím zorientovat v kvalitních materiálech, občas se inspiruju trendovou barevnou kombinací, ale protože jsem nikdy nezapadala do konfekčních velikostí, život mi napovídá, abych na to šla individuálně. Nakupuji v nejlevnějších sekáčích, miluju džíny, velké kabelky a tmavě modrou a zelenou ve všech jejich variantách, kromě pastelů. V hlavě jsem platinová blondýna a chtěla bych nosit krátký punkový účes v téhle barvě, ale v reálu si zvykám na svou šedou myší a oblíbila jsem si nadčasové delší mikádo, které mi dobře ostříhá kdejaká špatná kadeřnice. Našla jsem svůj styl v kompromisech, které mi nevadí a dobře vypadají.
Co máš nejraději na své práci? 
V tuhle chvíli si nejsem jistá, co je moje práce. Jsem už 5 let na mateřské, do toho se živím consultingem v oblasti marketingu, ale hlavně sama sebe vzdělávám v oblasti zdravého životního stylu. Zní to strašně, tohle spojení „zdravý životní styl“, ale je to jen o tom, že jsem v některých věcech následovala intuici. V těhotenství jsem nesnášela klasické prášky na praní a aviváže, pak mi začaly vadit deodoranty, svědila mě hlava z šamponů a po své oblíbené značce kosmetiky jsem se mohla uškrábat k smrti, a to mi sadu za 6k manžel dovezl až z Ameriky. Všechno muselo pryč a můj život je teď lepší, jako astmatička se nedusím při praní ani zkrášlování, těší mě, že umím lidem okolo sebe poradit, začínám se orientovat ve složení kosmetických i jiných produktů a přicházím věcem na kloub. To mě vždycky bavilo, najít podstatu věcí a nenechat se ukecat reklamou, která na mě obvykle slušně funguje, takže potřebuju argumentaci proti. Taky jsem přestala tolik nakupovat a hromadit věci, můj život je teď prostě lehčí.
Jak si dobíjíš baterky? 
V dospělosti jsem zjistila, že nejlíp pomůže příroda, ještě spíš pak hory než moře, ale nijak systematicky toto dobíjení nepěstuju. Mám rodinu, takže se většinou vše přizpůsobuje svým dětem, i výjezdy do přírody či na dovolenou. Dříve jsem dobíjela baterky při cigaretě na balkoně, kouřila jsem fakt hodně, teď žádný takový rituál nemám. Občas si střihnu dětskou variantu pozdravu slunci a to mě rozchodí na dalších pár hodin, občas si dám velký hrneček černého čaje s hodně (hnědým:) cukrem a citronem a někdy pomůže hodina spánku navíc. Když jsem dlouho s dětmi, pak mě nabije jakékoliv setkání s dospělým a vůbec nevadí, že obvykle spíš mluvím já.
Co tě zaručeně potěší?
Opravdu mě těší, když se lidem líbí to, co udělám, naplánuju, zorganizuju. Jsem znamením lev a prahnu po obdivu už ze své podstaty. Nejsem ale marnivá, na vzhledu mi až tak nesejde, těší mě dobře odvedená práce, i když je to třeba jen nedělní oběd, ale opravdu potřebuju pochválit. A pak mě těší, když se moje dcery hlasitě smějí, ne usmívají, ale chechtají, to je čistá radost, automat na štěstí.
Co děláš proti šedi? 
Hrozně ráda bych nosila platinové a růžové vlasy, ale manžel to nemá rád a holky mě chtějí v každém mém výstřelku napodobovat, což mi taky není po chuti, takže jsem platinová a svítivě růžová uvnitř. S přibývajícím věkem a kily jsem svůj totálně bláznivý a barevný šatník vyměnila za umírněný v tmavě modré, černé a tak. Nebojím se barevných doplňků, ale z praktického hlediska je teď nevyužívám.
V duchovní rovině jdu proti šedi dnes a denně, nesnáším klišé v jakékoliv podobě. Ačkoliv ctím poměrně konzervativní hodnoty, respektuju vše živé ve všech jeho podobách a tuto myšlenku se pokouším posílat dál. Dcery jsem pojmenovala NADĚJE a VÍRA a to je přesně to, co se snažím vnést do dnešní šedi, do společnosti plné hořkosti, zmatků a mediálních bublin. Není to ekologie, kterou prosazuju, nebo zdravé jídlo a kosmetika, které lidem vnucuju. Jde o naději na lepší, méně šedý život pro nás a naše děti. Ať už si pod slovem „šedý“ představujete ovzduší nebo zkostnatělou středoevropskou společnost.
www.magazin-lohas.cz
 
www.lohasblogger.cz