Mnozí na událost vzpomínají jako na jeden z nejotřesnějších zážitků svého života. Invaze Sovětů, ale i dalších armád (Poláků, Bulharů..) byla pro civilní obyvatelstvo nečekaná a traumatizující. Tanky v centrech klíčových měst, obsazená letiště, přerušení TV a rozhlasového vysílání, střelba u rozhlasu v samém centru Prahy... dnes si těžko představit, že se něco takového jen tak stane, avšak pro tehdejší Čechy to byla smutná realita - a mnohé z nich poznamenala do konce života.
Snaha zastavit reformy podniknuté v rámci tzv. Pražského jara přinesl strach, nedůvěru, zraněné a mrtvé. Přes to, že část občanů protestovala a po několika měsících někteří vojáci české území opustili, byl to obrovský průšvih pro Čechy i další země východního bloku. Mimochodem, přečtěte si text zvacího dopisu zaslaný vedením komunistické strany do Moskvy - bude vás mrazit.
Nezapomeňme na to, jak se tehdy zacházelo s těmi, kteří nebyli režimu pohodlní. Dneska ani jindy.