Výtvarník Michal Cimala o Trafačce

V kinech běží nový, unikátní film Trafačka-Chrám svobody.
Po Janu Kalábovi jsme se na něj ptali dalšího z aktérů, výtvarníka a muzikanta Michala Cimaly.
 
KAMERA NA SVATBĚ
Jak vnímáš film Trafačka?
Chvíli jsem  si rozmýšlel, a nebyl jsem sám, zdali kývnu na časosběrný dokument. Původně to mělo být maximálně dva roky natáčení, nakonec to bylo pět let.
Natáčelo se v mimořádně zajímavém období našich životů, kamera byla s námi téměř všude, mj. i na mojí svatbě. Smířit se s vhledem do soukromí ,byl předpoklad souhlasu k natáčení, ale snadné rozhodnutí to nebylo. Nemáš pak totiž vliv na to, jak budou informace poskládány  do výsledného celku.
Klíč ku stavbě příběhu byl k nám ovšem nakonec milosrdný. Na premiéře jsem viděl , že diváci přijali dokument pozitivně... Měl jsem pocit, že se dívám na komedii.
Pro mne  bylo natáčení  občas také příležitostí  naplnit své nikdy nerealizované  herecké ambice. Od začátku jsme všichni tušili, že by takový dokument, at už vyzní pro nás jakkoli, mohl být do budoucna zajímavou časovou konzervou. Za dobu natáčení se Trafačka , její okolí i lidé okolo ní velice proměnili. To je z filmu patrné  a tím se naplnil také smysl celého projektu.

Jaké pro tebe bylo natáčení?
Mám rád humor , a ten se občas do filmu podařilo propašovat.  Mnoho dobrých záběrů muselo být z filmu vystřiženo. Např. ty, které se natáčely v New Yorku v roce 2009. Zkrátka nezapadaly do stavby filmu , i když byly samy o sobě dobré. Vytvářelo by to množství odboček  a tím by se rozředil příběh zaměřený na čtyři osudy.  Občas to bylo také  hodně těžké, hlavně  ve slabých chvilkách, které má každý , ale málokdy vás u toho natáčejí. 
Natočeno byo přes sto hodin materiálu a první  střih měl přes tři hodiny a prý to vůbec nebyla nuda. Dalo by se z toho asi udělat víc filmů.
 
MUZIKA Z TRAFAČKY

Jaké máš teď aktivity?

V letošním roce jsem se účastnil několika výstav, z nichž pro mne nejzajímavější byla v Helsinkách, kde jsem měl měsíční rezidenční pobyt .
Velkou akcí byla také moje samostatná výstava v DOXu v lednu. 
Nahrával jsem na Trafačce na své nástroje a postupně z tohoto materiálu vytvářím s různými spolupracovníky  instrumentální skladby .
Na nahrávkách se podílejí  Standa Abrahám z Data-live, Pavel Bidlo  a Ondřej Skala a.k.a Ježíš táhne na Berlín, který dělal hudbu k filmu o Trafačce.
Mimochodem , ta vyšla v limitované sérii na vinylu, mám tam jednu skladbu  nahranou  vloni na mé výstavě v Hamburku .
Desku své nové kapely pod názvem Printer bych rád dodělal během příštího roku. Vyjde v digitální podobě a taky na vinylu . 
V příštím roce bych měl mít solo výstavu v galerii Caesar v Olomouci, malou výstavu designu v Qubus shopu v Doxu  a na podzim s Honzou Kalábem a Kubou  Neprašem výstavu v galerii v Roudnici nad Labem .
 
KONEC ROXORU

A co Roxor, případně tvoje hraní jako DJ? Uslyšíme tě někde?
Roxor Vysočany je uzavřená kapitola, nehrajeme už víc jak dva roky. Potřeboval jsem se soustředit na přípravu výstavy v Hamburku. Už jsem nemohl organizovat vystoupení ani lidi , jednoduše jsem na to neměl energii a čas. Udělal jsem DVD,  kde je naše činnost shrnuta, pokud by to někoho zajímalo, dá se sehnat u mě . 
Já se ted soustředím na nové nahrávky , které se pohybují od ambientu přes dub, dubstep až breakbeatu. K jedné z nich jsme natočili s fotografkou Alžbětou Jungrovou klip. Jmenuje se to Nepospíchej, není kam . Premiéra bude v rámci výstavy Patý přes Devátý k pěti letům výročí Trafačky  5. prosince u nás ve Vysočanech. 
Tam asi zahraji jako obykle jako DJ a vystoupí také  kapela Reverend Dick .
17. prosince pak hraju se Stephunkem  v 2. patře. Takže naviděnou  tam či tam!
www.michalcimala.cz