Výletní blog: Glastonbury 2013

Britský festival Glastonbury platí za nejlepší akci. Kdo tam byl, pochopí. A kdo nebyl? A jak to vypadá v roce 2013? Pořád dobrý? Máme tam očko. Co vidělo?

Bájná legenda o nejlepším festivalu, kterou jsem zatím neměla šanci ověřit.

Čtvrtek v noci/ráno chaotický příjezd, stavba stanu ve 2 ráno, první drink, mraky lidí a tuny bahna. Kolem 3 končily všechny venue v blízkosti stanu, v area Silver Hayes.

Pátek ráno vstávat a zkusit to nějak obejít a prozkoumat. Ze Silver Hayes vyrazíme k hlavní Pyramid stage. Hrajou Haim, pro mě moc country a trochu ukňouraný. První cíl King Krule na park stage. Předtím díky posunu v programu náhodou stíháme Half Moon Run, ti milé překvapili. Příjemná kytarovka s odkazy na tradici Radiohead. Pak už nesmělý kluk Kung Krule. Bylo vidět, že si dává hodně záležet, aby se to povedlo. Trochu na úkor spontánnosti, ale pecka Noah City potvrzuje, že tenhle kluk v sobě charisma a hlavně hlas rozhodně má!

Pak chvilku Lumineers, ale tahle folk country vlna mě prostě nebaví, nemůžu si pomoct, takže za chvíli odcházím koupit pití a vyčkávám na Alt J na The Other Stage. Za tu chvilku od vydáni alba se z něj stala fakt hvězda. Čeká na něj dobrých 10 000 lidí, který už s prvníma tónama skáčou a zpívají. Koncert to byl opravdu povedený, ale chybělo tomu trochu víc energie živého vystoupení. Ale pořád jeden z nejlepších, zatím.

Koncert končí a začíná dilema. Jít si pro pití, nebo zaujmout dobrou pozici pro nadcházející Foals, pro mě nejočekávanější koncert dne. Nakonec se podaří obojí. Foals zahajují intrem z nové desky, která zároveň tvoří většinu playlistu. K mě velké radosti nezapomenou i na track Spanish Sahara, který s nimi zpívají všichni okolo. Atmosféra koncertu je úžasná, dojemná i energizujici. Top koncert dne.

Po půl hodině se na ledkách objevuje velké P. P jako Portishead. Publikum se trochu proměnilo, převažují lidí kolem 30 a vejš. Všechny vzpomínáme, jak jsme si v pubertě zoufaly Nobody loves mě... a pořád to funguje. Její hlas je dokonalý a scratchujici DJ je dokonalou vzpomínkou na 90. léta, kdy nic jinýho než vinyly neexistovalo a všichni jsme milovali trip hop. Koncert končí, najednou je hrozná zima, tak hurá do stanu do party zóny Silver Hayes. Lidí se dělí už jen na vykalený a vyděšený. My tak někde mezi...večírek už pomalu končí a zítra čeká spoustu kapel v čele se Stonama.

Sobota. Ráno nás budí sluníčko, což je velmi nadějný. Bahno prozatím vyschlo, takže hurá kecky! Cestou na The 1975 procházka a očumovavání blbosti. 1975 jsem předtim neslyšela, ale když se oznámil koncert v ČR, bylo kolem toho docela haló, tak jsem se chtěla podívat kvůli čemu... no, kvůli čemu, nevím. Pro mě East 17 s kytarama. Nuda, po 15 minutách odcházíme. Na John Peel stage budou Jagwar Ma a Ms Mr, oboje výborný. Trochu synth, trochu pop, rozhodně fajn. Škoda, že u nás by na ne nedorazilo víc než 300 lidí, rady jim tleskalo 5000. Rychlý jídlo a stihnout Bena Howarda, Primal Scream, Rodrigeze a Stony. Ale to všechno  asi nepůjde, tak uvidíme, co z toho vyjde... pokračování zítra(?).

text by Barbora Šubrtová