Vedro v Plzni na Rock for People Europe

Expanze českobrodské partičky stojící za festivalem, který letos slaví dvacet let, pokračuje. Po osvědčené štaci v Hradci Králové, jež se uskutečnila s měsíčním předstihem oproti tradičnímu termínu o červencových svátcích, si Rock for People nyní „střihl“ spanilou jízdu do vzdálenější Plzně.
Plzeň nápad na uspořádání hudební přehlídky v městském prostoru tak trochu okopírovala od své někdejší rivalky Ostravy, jíž před pěti lety jen těsně „vyfoukla“ šanci získat titul Evropské město kultury (a hlavně patřičné peníze z evropských fondů). Pro pořádání festivalu dobře vybrala opuštěný industriální prostor poblíž centra města – bývalé autobusové depo s řadou pozůstatků různých prapodivných strojů a zařízení.
Areál dlouhodobě vyzdobený řadou instalací někdejšího „Tvrdohlavého“ Čestmíra Sušky vytvořených z vysloužilých obřích kovových trubek a cisteren včetně dvou rozhleden omývaly z jedné strany lenivé vlnky řeky Radbuzy čeřené jen vodáky, jimž stejně jako vedrem zmoženým platícím návštěvníkům vyhrávala ryčná muzika.
Hlavní hvězdou třídenní přehlídky byli v sobotu večer rockoví stařečkové Motörhead. Autorovi recenze při vstupu do koridoru pro fotografy bleskla vzpomínka na koncert Lemmyho a jeho kumpánů na vyprahlém zimním stadionu Slavie v roce 1993 – tehdy hráli tak nahlas, že pamětníkům tehdy třeštila hlava ještě po týdnu. Tentokrát ovšem staří pánové zvolnili a vše bylo výrazně decentnější, ušní bubínky si mohly oddychnout.
V rytmu elektroswingu tepal plzeňský areál v neděli večer při vystoupení rakouských Parov Stelar, očekávanou roli miláčka publika předtím bezesporu potvrdil Vojta Dyk se svým B – Side Bandem. Kromě svých energicky pojatých swingových a rokenrolových standardů si za ochotné spolupráce okouzlených fanynek pod pódiem ztropil lehce nepěkný žertík z kotlíkářů a přezpíval pár profláknutých hitů z jejich „bible“ – zpěvníku Já, písnička, jehož kdysi byly plné regály Levných knih. Horkým odpolednem tak zněly Tři kříže nebo Na kameni kámen a takový chór, který zpíval Krylova Anděla, by mohl rozesmátému showmanovi Dykovi klidně závidět i sám ponurý Daniel Landa.
Kromě kapel (na pódiích se dále vystřídali třeba Guano Apes, The Ting Tings, Peter Doherty nebo Triggerfinger) samozřejmě nechyběla spousta dalších více i méně obvyklých zábav a radostí – filmové projekce a výstavy v halách a budovách depa. Koho vedro ještě nezmohlo, mohl po areálu drandit na vypůjčených reklamních koloběžkách.
Nejzábavnější z doprovodného programu byl ovšem zřejmě Live Jukebox – na přání návštěvníků v něm hrála kapela Hwězdná pěchota přetékající z maličkatého karavanu umístěného v rohu areálu. Pamětníci dávných ročníků přehlídky mohli vytlačit slzu u panelů s fotkami, texty a čísly mapujícími její historii a ti s přízemnějšími potřebami mohli třeba jenom usednout a natlačit do sebe burger mezi stojany s čerpacími hadicemi v restauraci improvizované z vysloužilé benzínové pumpy.
Shrnuto – rozhodně nebylo na škodu, udělat si výlet do Plzně, přes to všudypřítomné a stále méně snesitelné vedro. Pořadatelé se zatím nenechali slyšet, jestli byla plzeňská verze festivalu ojedinělým výstřelem do tmy, nebo se sem třeba znovu vrátí. Po předchozích zkušenostech s Rock for People je ovšem pravděpodobné, že o další překvapení ohledně budoucnosti přehlídky nemusí být nouze.
další fotky pro vás máme na naší FB stránce.