Trutnovský festival v několika telegrafických bodech:
- I po letech se tu drží příjemná atmosféra civilnosti a volnosti - nikdo vás zbytečně neprudí, jestli máte takový či makový kelímek a lahvičku a že s ní nesmíte za tuten děsivý ostnatý drát. Samozřejmě že tu nevládne totální anarchie, ale návštěvník má pocit, že ho nikdo nebuzeruje.
- Letošní hezké letní počasí znamená nula starostí s blátem. Kecky začerveněné místní půdou se vyperou.
- Na místě zcela absentuje jedna i druhá cola a vůbec se to tu s brandingem moc nepřehání. K pití můžete dostat kofolu, malinovku, panáky a pivo - všechno za velice, velice přijatelné ceny (panák za 25 korun, džus s vodkou za 40, nealko kolem 25).
- Koncert Johna Calea (na který jsem sem teda přijela především) byl parádní; bělovlasý génius budil respekt. Sice nezahrál moc hitů (kromě velvetovského I'm Waiting for My Man), ale bylo hodně zajímavé slyšet nové skladby. Tentokrát byl bez violy, střídal kytaru a klávesy. Podle očitých svědků byl mimochodem v areálu na okuku už den předem.
- Velmi se vyplatilo počkat si v sobotu ještě na pozdně večerní koncert Korn. Neskutečně energická muzika, kapela plná energie a života, skvělá atmosféra: i pokud metal neposloucháte, museli jste je ocenit. Nádherně sehraní, totálně profi, maximální nasazení a maximální účinnost. Super.
- V sobotu večer se na znamení protestu proti uvěznění Pussy Riot vyfotily hvězdy včetně nehudebních (Lábus, Hanák) s transparentem na jejich podporu. Mediálně vděčný tah a díky tomu, že transparent byl "amatérsky" ručně vyrobený, to působilo i velmi přirozeně a lidsky. Na podporu ruských aktivistek visí další transparenty i vedle hlavního pódia. Jinak tu najdete kromě loga festivalu i fotky Magora coby gurua a Václava Havla coby šéfa. Po přelogovaných festivalech všeho druhu to osvěží. Stejně jako budí sympatie undergroundový stan - ne že bych to vydržela poslouchat, ale je dobré vidět, že tahle muzika tady má své zázemí.
- Kdyby se zkoumal věkový průměr akce, je mezi festivaly Trutnov asi nejvýš. Je to logické: Tolik undegroundových kapel a českého rocku jinde není a John Cale celkem není úplně pro teenagery (na Korn se ale přihnalo i dost studentů a vůbec mládeže, která náležitě jásala).
- Je tak nějak příjemné vidět, že vedle sebe můžou fungovat akce zaměřené na různé hudební odnože. A že zároveň může to samé publikum nadchnout noblesní & důstojný Cale i divoká, dready házející partička Korn (a x dalších bandů, které jsem neviděla). Fajn akce.