Shaltmira: Vždycky jsem v sobě cítila zápas mezi Erotem a Thanatem

Shaltmira je mladá, super zajímavá ilustrátorka z Litvy. Její démonické kresby budou zdobit leták listopadového vydání party Bounce! Bounce!. Přečtěte si rozhovor.
Jak sis vybrousila svůj styl? Kreslila si temné obrázky už jako malá?
Moje matka mi říkala, že nikdy tak netrpěla, jako když byla se mnou těhotná. Žádný překvapení - měla v břiše štíra. Od prvního okamžiku, co jsem spatřila světlo tohoto světa, jsem v sobě měla všechny tyhle jedy. A jenom to musím čas od času dostat ze sebe ven.
Umění je v tomhle ohledu praktický nástroj. Jako dítě jsem hodně kreslila. Jednou (bylo mi asi 4 nebo 5 let) se mě máma zeptala, proč kreslím lidi s placatýma hlavama, řekla mi, že lidi mají hlavu ve tvaru vejce a opravila můj výtvor. Vzala jsem do ruky nůžky a ustřihla jsem papír tam, kde končilo čelo mojí postavičky a vrátila jí "placatej" vzhled. Taky jsem hrozně ráda kreslila komiksy, začínala jsem s různými nákresy výroby a technologických postupů. Jeden komiks se třeba jmenoval "Továrna na alkohol" a kreslila jsem proces výroby alkoholu (jak jsem myslela, že vypadá), jakože jsem přidávala do tekutiny krysí a lidský hlavy. Taky jsem vždycky byla hodně soutěživej typ, snažila jsem se bejt nejlepší v čemkoliv, čeho jsem se účastnila. 

Nicméně jsem vždycky pociťovala intenzivní zápas mezi Erotem a Thanatem, kterej uvnitř mě probíhal. I jako dítě si pamatuju sama sebe, jak kreslím lidi, jak souloží.

Co tě naučili v umělecké škole?

Základní fakta o dějinách umění, a pár běžných rad o tom, jak dělat umění. Nikdy jsem ale nijak hluboce neprožívala jejich definice a přístupy.

Jak většinou probíhají tvoje ilustrační zakázky? Děláš spíš knihy nebo komiksy? Vyhledávají tě spisovatelé?

Skoro všechny spolupráce se stanou na internetu. Jsem vždycky otevřená zajímavým projektům. Také vydávám uměleckej zin "Excessive Voyeurism" a komiksovej zin "Red, sore and itchy" a hledám autory, který by se na tom mohli spolupodílet. Většinou lidi vidí moje práce na internetu a ozvou se mi. Taky dostávám pozvánky k podílení se na jiných zinech, třeba na srbský komiksový antologii "Distorted Mirror", "Nigh of Fandon", "Alkom'X", "VOMITORIVM" atd. S některými umělci jsme v kontaktu a sdílíme informace o našich projektech, třeba jsem členem jednoho podivnýho uměleckýho blogu EATEN BY DUCKS. Taky patřím k rodině "Lovecraft House", což je malinký do-it-yourself vydavatelský label, který propaguje a sdílí díla umělců, kteří vášnivě pracují v undergoundových kruzích. A potom se spolupodílím na projektu "Creativity Kiosk", který pomáhá propagovat mladé litevské umělce v zahraničí, organizuje ho "Art Pit" (media outlet, nezávislá kreativní agentura a sociálně zodpovědná organizace).

Kreslíš vždycky na papír, nebo ti v tomhle slouží i počítač?

Vždycky kreslím na papír a používám počítač jenom k úpravám obrázků, když je to potřeba.

Tvůj oblíbený démon?

Není žádný větší démon, než člověk sám.

Do jaké míry je pro tebe internet důležitý?

Když nemám připojení na internet, cítím se dost asketicky. Musím přiznat, že se někdy vypínám do offline módu, na půl dne nebo na den, když se potřebuju soustředit na kreslení. Izolace je čas od času užitečná. Ale poslední dobou mám tolik akcí, workshopů, spoluprací a výstav, které potřebuju naplánovat, a publikací, které potřebuju zorganizovat, že vlastně žiju v internetu.

Jakou hudbu máš ráda?

Přichází to a zase odchází, jako vlny. Vlastně už nemám k žádnýmu hudebnímu žánru nějak výjimečně silnou vazbu. Všechno závisí na nějakém osobním významu, který připisuju určitýmu zvuku, a některý z nich se ke mě opakovaně vrací. Zrovna mě pozvali jako DJku na jednu party tady ve Vilniusu a chystám si set 8bit/shitcore/bůhví-proč hudby, některý věci, který jsem někde omylem našla, absurdnosti, který mě rozesmály, pár mých vlastních remixů a písničky z mýho youtube oblíbenýho listu včetně:

http://youtu.be/c_yS05_Ofjg
http://youtu.be/GwK1xm8TMvc
http://youtu.be/PUIPOKOGIOA

Můžou si lidi koupit tvoje práce - tisky nebo třeba knížky?

Ano, samozřejmě. Můžou se podívat na moje portfolio na nebo na FB stránku  http://www.facebook.com/Shaltmira.ART a pak se se mnou spojit osobně na shaltmira@gmail.com. Taky prodávám obrázky, časopisy a trička na různých akcích, třeba na Drop Dead Festivalu nebo Berline Zine Fest.

Řekni nám prosím něco o umělecký scéně ve Vilniusu (pamatuju si na krásný prázdniny, co jsem tam jednou strávila, a zajímá mě, co se děje pod pokličkou:-)

V poslední době litevská komiksová scéna docela ožívá, dějí se různé workshopy a výstavy. Organizuju jeden komiksovej workshop, jmenuje se COMIXPHOBIA, rozvíjím nápad dělat workshopy, který pomáhaj zdolat strach z kreslení komiksů. Pobývám teď v Holandsku, kde pomáhám na mediálně uměleckým projektu "Wounderous stories", který se bude konat v únoru. Pozvala jsem svýho kolegu z blogu EATEN BY DUCKS Martina Ruijterse, aby mi pomohl.

Mám radost, že mám kolem sebe nadšený a otevřený lidi, kteří spolu nazvájem pracují, a že mají organizátoři hudebních festivalů větší a větší zájem na tom zahrnout vizuální umění do programu svých akcí. Jeden z těchto lidí je Sha: TRI :ah. Mezi běžným místním publikem ale zatím není moc zájem o divné, temné a troufalé umění, takže většina mých fanoušků a umělců, se kterými dělám, je ze zahraničí.

Zajímá tě móda? Jseš v ní nějak zapojená?

Zrovna letos jsem se nečekaně dostala do módních magazínů, kvůli tomu, jak vypadám, ale neberu vážně všechny ty módní trendy a věci. Ráda nosím divný, starý, pánský, nalezený nebo vlastnoručně upravený oblečení, vojenský boty, a sbírám vtipný sluneční brýle.

Co děláš proti šedi?

Moje moto: Piju - kreslím - tancuju. Opakovat, dokud se nebudeš cejtit líp. Taky mi pomáhá čtení. Teď nedávno jsem našla utěšující myšlenky od Ericha Maria Remarqua: "Nech věci vždy na vzdálenost ruky... když necháš něco přijít moc blízko, chceš se na to uvázat. A není nic, co na co by se člověk mohl vázat."

http://shaltmira.weebly.com/
http://redsoreanditchy.blogspot.com/
https://www.facebook.com/Shaltmira.ART