Rozhovor s Lucií Drdovou, předsedkyní českého kola Henkel Art.Award

Lucie Drdová (1982) vystudovala dějiny umění a německou literaturu na Masarykově univerzitě v Brně, kde pokračuje v doktorském studiu. V roce 2007 studovala na Institutu kulturního managementu a kulturní vědy vídeňské Univerzity hudby a scénických umění. V roce 2007 - 2008 absolvovala stáž v Muzeu moderního umění ve Vídni. Poté do roku 2010 pracovala jako ředitelka berlínské pobočky a jako kurátorka pražské Galerie Jiří Švestka. Od roku 2010 se podílí na organizaci Ceny Jindřicha Chalupeckého a od 2011 působí jako odborný asistent v Ateliéru nových médií na Akademii výtvarných umění v Praze. V červnu 2012 otevřela komerční galerii Drdova Gallery zaměřující se na současné umění.
 
Jste předsedkyní poroty soutěže Henkel Art.Award, která zasedla v neděli 17. června, jak hodnotíte zaslané práce?
V každé soutěži je vždy 10 – 20 jmen, která přicházejí v úvahu, jsou z uměleckého pohledu relevantní. Tyto zkušenosti mám jak z této soutěže, tak i z dalších, na kterých se i organizačně podílím. Přibližně polovina či dvě třetiny ze zaslaných prací se podaří vyselektovat docela rychle. Porota se poté zabývá pouze zbylými pracemi. Dá se říci, že v letošním roce se do soutěže Henkel Art.Award přihlásila řada kvalitních umělců, rozhodování nebylo jednoznačné a výběr byl otázkou vzájemné diskuse.

Setkala jste se u přihlášených umělců s někým úplně novým?
Ano, ale byly to ty dvě třetiny, které se nedostaly dále. Někteří z nich ani nejsou profesionální umělci, ale amatéři, kteří pracují ze záliby. Česká scéna je relativně malá, i proto ta jména kvalitních lidí známe. Někteří dokonce svá díla přihlásili opětovně.

Jak hodnotíte vítěze soutěže, pana Nálevku?
Naše rozhodování nebylo lehké, do finále jsme nejdříve vybrali tři jména a poté zůstali pouze dva lidé. Z nich už bylo rozhodování těžké. Byla to otázka diskuse, kdy jsme si vyvraceli či podporovali argumenty, proč toho či onoho. Pro pana Nálevku jsme se nakonec rozhodli na základě jeho soustavné, koncepčně ucelené a kvalitní tvorby. Na české scéně působí již řadu let a vývoj jeho práce sami sledujeme.

Myslíte si, že má šanci uspět i ve světě?
Určitě, bylo to i jedno z kritérií, která jsme hodnotili. Dvě poslední jména, mezi kterými jsme se rozhodovali, jsme posuzovali i z hlediska portfolia jejich prací.

Jsou rozdíly v kvalitě současné umělecké tvorby v Čechách a ve zbytku Evropy?
To se přímo nedá říci. V tomto případě se musí zohlednit také politika a podpora současného umění ze strany státu. Česká republika má určitě kvalitní umělce, je zde řada jmen, která dokáží uspět i ve světovém kontextu. Také se v dnešní době nejedná pouze o českou uměleckou scénu, je stále spíše česko-slovenská. Podpora ze strany státu a jejích institucí je velmi důležitá, díky tomu lze vidět, že například Rakousko či Polsko jsou na tom lépe.

Co byste doporučila mladým umělcům, kteří studují na některé z uměleckých škol? Co mají udělat, aby je lidé viděli, aby se stali známými?
Umělci nemůže člověk doporučit nic jiného, než aby se soustředil na svou tvorbu a vydával ze sebe jen to nejlepší a samozřejmě se vzdělával. Jelikož působím na Akademii, tak vidím, že vázne informovanost studentů. Není to úplně to nejdůležitější, ale přeci jen člověk musí sledovat, co se děje, musí cestovat a poznávat, jaké jsou současné trendy, co se děje na světovém uměleckém trhu. Nejdůležitější je však práce a píle. Talent je asi jako v každém oboru upozaděn. Lze to vidět i na panu Nálevkovi. Celá porota věděla, že dlouhodobě a stabilně pracuje a vyvíjí se. Jako umělec nemá člověk žádnou sílu, která ho nutí něco dělat, vše závisí pouze na samotném člověku, na jeho vůli a disciplíně.

Co se týče samotného renomé, musí zde fungovat systém institucí. Umělcům by měly pomáhat soukromé galerie, které je zastupují a starají se o ně. Pomáhají jim dostat se na domácí i zahraniční výstavy, musí jim vytvořit síť kontaktů. To v České republice zatím funguje méně, ale zlepšuje se to. Na to, kolik je zde kvalitních umělců, zde existuje prozatím stále málo galerií. Většina lidí si tak musí pomoci sama. Osobně si ale myslím, že časem to bude fungovat lépe. Je totiž nutné si uvědomit i historii, devadesátá léta, kdy vše začínalo, nebyla snadno uchopitelná. Nějaký systém se začal tvořit až po roce 2000, od kdy to funguje standardně jako ve zbytku Evropy, avšak stále ne v tom množství, jaké je potřeba.

Jaký máte názor na soutěže pro mladé umělce? 
Dle mého názoru je to dobrá cesta pro začínající umělce, aby se zviditelnili před veřejností - a to nejen u laické, ale především u odborné. Sice jen, když se jméno pošle dál, v tomto případě do zahraničí je to pro umělce velká šance. A to i třeba přes to, že ve finále nakonec neuspěje. Může si ho všimnout kurátor či ředitel muzea, který si řekne „Ano, je to pro mne zajímavé jméno, chci vědět, co dělá, chci se s ním potkat“. Jedná se o další možnost, jak rozšiřovat svou síť kontaktů, která, jak jsem již říkala, je pro umělce velice důležitá. Účast v soutěži je také velice cenným bodem do umělcova portfolia.

Lucie Drdová přispívá do periodik Art+Antiques, Fotograf nebo Hospodářské noviny. Je spoluautorskou podkladové studie s názvem Podpora trhu se současným uměním (2010), kterou vydal Institut umění v rámci implementace Státní kulturní politiky 2009 - 2014.