view counter
Share |

Rozhovor s audiovizuálním umělcem Ludomirem Franczakem k Žižkovské noci

foto: pořadatel akce

Z východopolského Lublinu dorazí poprvé do ČR výrazný audiovisuální umělec Ludomir Franczak a jeho nejnovější performance vycházející z díla známého filozofa Henry Davida Thoreaua. WALDEN je příběhem o soběstačnosti a uvědomělého vztahu k přírodě a člověku, k citlivému naslouchání okolního světa. Přinášíme vám exkluzivní rozhovor s Ludomirem o tom, proč je důležité akcentovat Thoreauovy myšlenky právě nyní, o přírodě a procesu tvorby.

 
V březnu se chystáš do Prahy na festival Žižkovská Noc se svojí audiovizuální performancí Walden. Co bylo inspirací k vytvoření takového díla?
Walden je kniha od H. D. Thoreaua, který je v Polsku v podstatě neznámý. První překlad byl vydán v 80. letech a první celá edice v 90. letech 20. století, kniha byla přitom napsána již v roce 1854. Thoreauova díla ovlivnila generace lidí žijících ve Spojených státech, a přitom v naší části Evropy jsou téměř neznámá. Přišlo mi, že je vhodná doba si Thoreauovy myšlenky připomenout. Thoreau se jednoduše jednoho dne přestěhoval do lesů blízko jezera Walden, kde po dva roky žil z toho, co našel nebo ulovil. Odešel z existujícího ekonomického a politického systému. Žil, jako by byl na osamělé planetě. Myslím, že v dnešní době, době přehlcené reality, sní mnozí o útěku z každodenních životů. Thoreau dokazuje, že je to možné a není potřeba pro to udělat moc. Upozorňuje na slabá místa v našem systému, poukazuje na fakt, jak moc jsme závislí na státu, i když to není potřeba.  Tímto způsobem ukazuje alternativní životní cestu – způsob, jak se stát nezávislým na ekonomice a politice. Myslím, že při dnešní politické situaci v Polsku, Evropě i ve světě, je nezbytné si tyto myšlenky připomínat.
Mimo to je Thoreau jeden z prvních autorů, kteří dbají na zvukovou stránku díla. Ve Walden se jedna kapitola jmenuje „Zvuk“, která reflektuje šumy v okolí jeho chatrče. To je pro mě důležitý referenční bod. Hluchota je jedním z největších problémů naší civilizace. Jsme obklopeni hlukem, který má za následek, že neposloucháme. To vnímám jako obrovský problém, stejně tak když mluvíme o mezilidské komunikaci. V určitém momentě zkrátka přestáváme poslouchat.
 
Jakým způsobem se na představení připravuješ?
Pokaždé, když začínám pracovat na projektu, sbírám archiv; texty, fotografie, kresby, ale také objekty a zvuky. V tomto případě jsem dostal možnost pracovat v prostoru House of Words v Lublinu, což je kulturní instituce, která čeká na rekonstrukci. Než proběhne, jsou tam tři z části opuštěná podlaží. Budova je v příliš špatném stavu, než aby se tam mohly dělat nějaké workshopy, ale prostor je dáván k dispozici umělcům jako ateliér. Dostal jsem jeden z pokojů a začal vytvářet archiv. Všechno jsem vyvěsil po stěnách, nosil jsem podzimní listí a klacky, které jsem našel v okolí bobřích hradů a všechno možné, co mi připadalo relevantní. Potom jsem s tím vším začal pracovat a utvořil finální instalaci. To byl začátek pro představení. Teď, když hraji Walden na různých místech, vezmu si s sebou jenom části původní instalace do kufru a jdu. Už od začátku pro mě bylo důležité, aby byla instalace skladná a jednoduchá na přenos. To je vlastně jedno z hlavních poselství Thoreaua; nevlastnit příliš.
 
Používáš hodně přírodních materiálů a motivů. Celá performance se odehrává v lese. Co pro tebe toto prostředí znamená?  
Příroda je pro mě nejdůležitější. Myslím, že pouze v přírodě nacházíme naši pravou duši. Každodenní hluk a elektronika (telefony, počítače, televize) nás od ní odlučují a my tak ani nemáme čas přemýšlet o životě a poslouchat náš „vnitřní hlas“, jak by někdo řekl. Příroda nám pomáhá poslouchat, o čem všem tohle je, že jsme součástí většího ekosystému. Proto je tak důležité, mít ve městech parky nebo přístup k vodě, jako řeky a fontány. Jde pouze o náznak přírody, ale velmi důležitý. Jsou to místa, která nám dopřávají odpočinek od všeho hluku a umožňují naslouchat vlastním myšlenkám. Pokud jde o prostředí, je vždy velmi důležité udržovat balanc v jeho jednotlivých prvcích. Příroda to dělá sama – reguluje všechny svoje procesy. Takže všem řečem o ekologickém konci světa se směji. Jediný konec, který může nastat, je konec lidstva – Země bude dál. Už dokázala přežít mnoho ekologických katastrof, které byly jen nepatrnou součástí jejího života. Dokáže zvládnout i lidstvo. Ale lidstvo ne. Proto je důležité vnímat, že jsme součástí větší věci – ekosystému naší planety, nezáleží, jak pateticky to zní . A proto je taky důležité poslouchat naše okolí, přesně o tom Thoreau mluví.  
 
Jak si myslíš, že představení na diváka působí a co si z něho může odnést?
Obvykle lidé Thoreaua moc neznají a začnou být zvědaví. Často se stane, že si koupí Walden nebo jiné jeho knihy a čtou. Vždy to něco v člověku zanechá. Jak moje instalace/performance, tak Thoreauovo dílo nechává obrovské místo pro interpretaci. Můžete si z toho odnést, co je pro vás nejlepší nebo co vám připadá nejzajímavější. Někdo se zaměří na důsledné naslouchání, zatímco pro někoho je nejzásadnějším objevem způsob, jakým Thoreau žil. Moje představení je postaveno na momentu zjevení manifestu nejsilnějších myšlenek Thoreaua. Je to stejný princip, jakým protestujeme v Polsku, ale i jinde – všiml jsem si, že i v Praze se lidé bouří. Pozoruji to velmi důsledně; jde o performativní sílu protestu – scénografie z transparentů, zvuk přiházející od velké skupiny lidí, ta zvláštní emoce v sjednocení – to všechno je velmi inspirativní. Občas hraji pro lidi, kteří bojují, jako například v Camp for Forest v Bělověži, kde se lidé snaží zastavit úbytek posledního původního evropského lesa. V takovém případě se moje představení stává důležitým sociálním nástrojem, který sdružuje lidi a ukazuje jim, že se svým názorem a bojem nejsou sami. Takže na jednu stranu je to jenom umění, ale na druhou nástroj, jakým lze měnit, co se děje na různých úrovních. Záleží na potřebě diváka. Většinou jsou to malé věci, ale rostou, jako semínko.
http://lfranczak.blogspot.cz/2017/09/walden.html
 
Ludomir Franczak vystoupí na festivalu Žižkovská Noc ve čtvrtek 22/3 v půdním prostoru Cross Clubu (Cross Attic). V rámci večera doplní program atmosferický koncert Enchanted Lands utkaný ze spletité tkáně zvukových ploch. Enchanted Lands jsou čerstvým držitelem prestižní hudební ceny Vinyla. Půdní prostor Cross Clubu (Cross Attic) tak slibuje opravdu intenzivní kombinaci zážitků.
/WEB/


jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.