Příběh Tachelés

První vlna gentrifikace změnila na počátku tisíciletí tvář hamburského přístavu a zbavila jej jizvy na kráse. Dorazivší druhá vlna dnes zase pohřbívá berlínská umělecká centra, včetně legendárního Tachelés. Dva příběhy, které v čase dělí (ne)celá dekáda, v prostoru několik stovek kilometrů. Dva příběhy, u kterých bude hledání výraznějších rozdílů marné.
 
SMRT PŘICHÁZÍ Z HAMBURKU
 
Každé nedělní ráno se nikdy nespící vykřičená čtvrť St. Pauli přesouvá, se srdcařskou Astrou v ruce, na Altonu, kde se v přístavu na Fischmarktu koná eponymní představení - Rybí trh. Týden co týden naleznete na afterparty po celonočním, často celovíkendovém mejdanu, zpitého Genia loci snídat ty samé, do rozehřáté housky chycené, slané, čerstvé ryby a uvidíte jej nakupovat košíky s kousky ovoce od teatrálně přehrávajících trhovců. Čas se na Fischmarktu dávno zastavil. Za poslední léta se tak výrazně změnily jen kulisy tohoto letitého, letního, kultovního divadla.
 
Autonomní subkultury z podzemí už nad rybinou provoněnou přístavní zemí dávno nevládnou. Za výrazné mediální podpory totiž na začátku milénia komunální politici zpochybnili smysl existence druhé kultury, to když lokální loajální informační kanály označily umělce a umělkyně za přežitek z dob, kdy se Hamburk teprve hledal; za monochromní brzdu v barevném rozvoji města. Veřejné, masové, politicky angažované akce na podporu gentrifikace altonského nábřeží vtloukaly za podpory mediální masáže 24/7 hřeby do hlav obyvatel(ek) Hamburku tak dlouho, až domorodci přijali za své, že od stagnace k progresu vede jen jedna jediná správná cesta, a ta podzemní ji rozhodně není.
 
Původní vybydlené domy, jež sloužily - bouterminologií - squatterům, feťákům a anarchistům - de facto umělcům postmoderní doby -, padly, a na jejich hrobech byly vystavěny kanceláře, pobočky nadnárodních korporací a bank. Hamburk potřeboval naplnit vyschlou městskou, tedy státní kasu. Vládnoucí kastě se prodejem pozemků do rukou spekulantů a developerů podařilo potřeby HH beze zbytku naplnit.
 
Nicméně, Hamburk po rekultivaci přístavu více kulturně zchudl než materialisticky zbohatl. Gentrifikace se projevila jako nebezpečná zbraň v rukou vládnoucích, nihilistických elit i entit bez identit. Teze "Po nás potopa" se v případě hamburského přístavu zbavila svého patetického nádechu.
 
Letos v létě uplynou čtyři roky od poslední pořádné demonstrace neřádů, ze které pochází i überpravdivý slogan "Eine Stadt ist kein Unternehmen" ("Město není podnikání"). Samozřejmě, Hamburk revoltuje pořád, jenže bouře hloučků fetišistů, zbrojících proti všemu a všem, slouží spíše jako podnět k posměchu než pro vyvolání všeobecně prospěšné, veřejné diskuse. Zkrátka HH si na život bez ateliérů, dílen, klubů a kluboven rychle zvykl a ještě rychleji si přivykli někteří umělci, když přijali úplatu od majitelů pozemků a s kapsou plnou špinavých peněz se špinavci stali bez boje rázem čistými.
 
Západní Německo je od toho východního minimálně o deset let napřed, i proto dnes prožívá dožívající Berlín stejný příběh, jaký musel o dekádu zpět vytrpět hamburský přístav.
 
PŘÍBĚH TACHELÉS
 
Na Oranienburgerstr., v berlínské čtvrti Mitte, nedaleko S+U Friedrichstr. se na ploše 9000 m2 rozprostírá umělecký dům Tachelés. Ze sto let starého, židovského obchodního domu se pro dnešní generaci zachovaly ruiny, bohatě zdobené graffiti. Babylón vjemů, který se v průběhu posledních dvaceti let nejednou dostal nejen na přední stránky berlínských deníků, ale i turistických průvodců. Ostatně, ročně po schodišti do nejvyšších pater vystoupá přes půl milionu návštěvníků z celého světa.
 
Už v roce 1980 započala demolice domu, trvající víceméně dodnes. Původně měl být areál srovnán se zemí v dubnu 1990, nakonec se ale začala psát 13. února téhož roku zcela jiná kapitola - umělci pod hlavičkou Künstlerinitative Tachelés ten den budovu obsadili.
 
Během dvou dekád vznikl unikátní umělecký komplex, jenž čítal desítky dílen, ateliérů a výstavních prostor. Na dvoře byla vybudována alternativní kavárna, zahrnující stálou výstavu znepokojujících, kovových uměleckých děl. V polovině června letošního roku ale dvůr těžká technika za asistence policie vyklidila. HSH Nordbank, hamburská banka, vlastnící pozemky pod kulturním centrem, se rozhodla přejít do ofenzívy.
 
Ke konci roku 2008 vypršela smlouva mezi umělci a vlastníkem objektu - berlínskou radnicí. Symbolický nájem, který téměř stovka tvůrčích lidí hlavnímu městu měsíčně odváděla, deklaroval zájem berlínských pohlavářů o zachování multi-kulturní metropole. Berlín ovšem patří k vůbec nejzadluženějším evropským městům, čehož logicky využila HSH Nordbank a pozemek pod Tachelés od města za výhodnou cenu odkoupila.
 
Už déle než dva roky se tak umělci probouzejí do nejistoty. Stejnou dobu se podepisují petice a konají demonstrace za zachování Tachelés. HSH Nordbank se nejprve snažila umělce vyštvat, a tak jim střídavě odpojovala vodu a elektřinu, v dubnu letošního roku se rozhodla pro další investici - o milion eur se podělili ti ilegální obyvatelé Tachelés, kteří ze dne na den centrum umění opustili. Od té doby je uzavřena kavárna, kino i klub.
 
"HSH Nordbank chce těžit z prominentní značky Tachelés, ale bez umění. Na celosvětové známosti přitom pracovaly tisíce umělců, kteří tudy prošli. Logicky si teď nechtějí jen tak sbalit věci a nechat to tu být," okomentovala celou záležitost mluvčí Tachelés, Linda Černá. 
 
Po nedávném vyčištění dvora se zdá býti osud slavného domu zpečetěn. Na programu dne není otázka, zda Tachelés nerovnou válku vyhraje, ale kdy ji prohraje. Když se začátkem července uskutečnila další z řady demonstrací a podporovatelé Tachelés pochodovali městem od své svatyně k berlínské radnici, byla ve vzduchu více než kdy jindy cítit kromě sladkého marihuanového dýmu i hořká beznaděj. Nekonečný příběh Tachelés spěje ke svému smutnému konci. Smrt přichází z Hamburku.
 
"Byli jsme squattery dříve, teď jsme se jimi prostě stali znovu," glosuje současnou svízelnou situaci, Martin Rieter, vůdčí osobnost neziskové nadace, jež aktivity uměleckého domu Tachelés zastřešuje. "Není příliš vhodná doba na stavění luxusních bytů a budování bank,“ dodává s ohledem na vleklou ekonomickou krizi. Ta způsobila radikální proměnu Berlína (více se tomuto tématu věnuji v článku PANK ŽIJE, BERLÝN CHCÍPÁ - pozn. autora). 
 
V multi-kulti metropoli se navíc schyluje k podzimním komunálním volbám - při radikalizaci, jež během poslední dekády nastala, je otázka vysídlení squatterů a alternativních umělců überaktuálním tématem. Stávající starosta Klaus Wowereit se jím snaží přesvědčit pomyslný jazýček na miskách vah, aby ochránil Berlín před zelenou revolucí a udržel jej u moci i třetí volební období.
 
PS: Připravujeme pro vás rozsáhlou fotogalerii k tématu.