Slavnostní večer Czech Grand Design, jenž proběhl v sobotu večer ve Stavovském divadle, potvrdil, že předávání cen může být důstojné, vtipné, chytré a vizuálně krásné. Surrealistická scéna Maxima Velčovského, neotřelá režie Thomase Zielinskeho a důstojně vtipný projev charismatického moderátora Romana Zacha udělaly ze slavnostního večera nezapomenutelný zážitek.
Scénu zdobily cukrové vaty a namísto moderátorského pultíku stál na pódiu obří indiánek s čokoládovou polevou, ze kterého vycházel mikrofon. Roman Zach vystřídal za večer hned několik neotřelých převleků, dlouhých pánských sukní a šatů, ve kterých připomínal chvíli Krista, mnicha či derviše, ale nutno říct, že mu to ve všem moc slušelo (možná se tak dočkáme nového pánského trendu).
Ceny pro vítěze – stříbrné, pozlacené a poplatinované jehlice - navrhli loňští Grand designéři roku Daniel Pošta a Petr Vacek a cukrář na ně přímo na pódiu navíjel růžovou vatu pro vítěze, snad na znamení, že příští rok budou všichni ve vatě.
Ceny letos mimo jiné předali architekti Josef Pleskot a Eva Jiřičná, která se při oslovení světová ohradila a sklidila tak obrovský potlesk, když řekla, že světoví jsme u nás přece všichni, kardiochirurg Jan Pirk, který zase přítomným prozradil, že i velké emoce jsou pro naše srdce dobré, zvlášť pokud se do sebe zamilují dva svobodní lidé, v opačném případě je však raději radil rozběhat, či umělec František Skála (též v sukni), jenž vtipně poznamenal, že slovo design nemá rád, ale za to má rád krásné, ručně dělané věci, které vznikaly ještě před tím, než se jim design začalo říkat.
Předávávání zpestřila i módní přehlídka, taneční představení či opera a ač by se mohl konzervativnějším povahám zdát průběh večera lehce absurdní, pravdou je, že všechno do sebe perfektně zapadalo a příjemě plynulo. Organizátoři večera Jana Zielinski a Jiří Macek tak opět potvrdili, že jejich smysl pro originalitu, neotřelost a estetiku dává i u nás vzniknout krásným a silným zážitkům, jakým slavnostní večer bezesporu byl. A nejen za to jim patří velký dík.