Praha patří Bonusovi. Definitivně

Bonus je fenoménem posledních dní a patřila mu i včerejší noc. Jak vše probíhalo, se dozvíte zde.
 
Ve sportu se běžně uděluje ocenění Hráč(ka) týdne nebo měsíce, a kdybychom podobnou cenu zavedli i na hudební scéně, zvedl by ji za měsíc leden nad svou hlavu jistojistě bývalý člen Sporta, Bonus. O nikom jiném se tolik nemluvilo, s nikým jiným se tolik nemluvilo, ostatně nikdo jiný první ročník cen hudební kritiky Apollo také nevyhrál. A jako bonus Bonus v lednu i koncertoval.
 
Na jeho páteční vystoupení do Chapeau Rouge dorazily desítky vyznavačů a vyznavaček roztodivých subkultur, životních idejí a postojů. Byl to zajímavý pelmel, z jedné poloviny tvořený podzemní DIY scénou, z té druhé zase nadzemní hipsterskou Prahou. Na Bonuse zavítali straight edge kluci a holky, ale i ortodoxní koxíci. V tuzemských podmínkách se sešlo naprosto výjimečné publikum, kdy většina z dorazivších během koncertu nestála a nečekala, co Bonus předvede, ale bavila se a angažovanému rapperovi naslouchala.
 
Bonus ostře vystoupil proti ACTA, proti nadvládě internetu, proti všemu, co vyhodnocuje za špatné. Bonus nutí lidi přemýšlet, což ve svém důsledku znamená mnohem víc než sebelepší hudební produkce, která pobaví. Aby nedošlo k mýlce, Bonus zvládá publikum donutit přemýšlet i pobavit.
 
Koncert začal - nebojím se říct, že dnes již kultovním - Černým kuřetem. Pokračovalo se dalšími povedenými projekcemi a písněmi z aktuálního alba Náměstí míru, ovšem zazněly i songy z předchozího Konce civilizace a Inkognita EP. Vše v podání Bonuse a Martin Tvrdý Tria. Vše o dost více sevřené, než tomu bylo na improvizačních koncertech k minulým deskám. Náměstí míru je zkrátka někde úplně jinde. Je to country, což činí Bonuse zase o něco víc pank.
 
PS: Věděli jste, že Bonus má stejnou barvu hlasu jako Petr Spálený zamlada?