Recenze: V kůži Bonuse

Šok. Stoka myšlenkových slok, tvořících příběhy z opačného konce vesmíru od invazivního "Konce civilizace". Stovky slov, bořících na celé čáře ideál Bonuse, trochu zarputilého, trochu zastydlého revolucionáře. Na místo brečení v kleči v křeči se tentokráte vydal mírem do boje ve stoje a přestal kličkovat. Přestal sýčkovat jak je doba zlá a nespravedlivá. Smířil se sám se sebou i s dobou, která je zlá a nespravedlivá.
 
Pokud jej nenávidíte, nepředpokládám, že si Bonuse ve své zaslepenosti začnete od 11.11.2011 cenit. Ovšem i pokud Bonuse zbožňujete, zbožšťujete, stejně před vás výrazným zvolněním a příběhově nezvykle pestrým svatomartinským počinem postavil nesnadno zdolatelnou překážku. "Náměstí míru" je emotivní explozí, která ze všeho nejvíce připomíná zrýmovaný deníček do rozhodně více chill-outových a méně hiphopových rytmů.
 
Kdyby býval indián Mejla Hlavsa předčasně neodešel na věčnost, umím si představit, že by dnes dělal písně s podobnou atmosférou jako Bonus. Nebo by v nich alespoň hostoval...
 
Celé album k poslechu naleznete zde. 
Nové LP "Náměstí míru" kupujte tu.
Temný síly vás pronásledují tady.