Poeta z Radia Spin: Rád bych si zahrál v debilním seriálu

Ladíte-li v Praze náhodně rádia, Spin poznáte během několika vteřin. Má svou lehce rozpoznatelnou tvář a jako jediná stanice, která v Česku vysílá na vlnách FM, se věnuje black music. 25. února oslaví mejdanem 5. narozeniny v pražském klubu Lávka. I o chystané party jsme si povídali s moderujícím Poetou, který je na Spinu služebně nejstarší. Plochu počítače ve studiu mu zdobí Beyoncé na všech čtyřech. Kouká se na ni každý všední den od 12 do 15 hodin a v úterní večery při jeho show Get Fresh!

Vzpomeneš si na svůj první den na Spinu?

Jasně, některé věci nejde zapomenout. Jako třeba když nastupuješ do rádia Spin a všem tvrdíš, že umíš s vysílacím programem Cartmaster a není to tak docela pravda. Jen víš, že fakt chceš vysílat. Docela by mě zajímalo, co si v tu chvíli říkal tehdejší programový ředitel, který mi zavolal s nabídkou moderování na Spinu a pak mi musel radit s mixpultem. (směje se) Zároveň jsem od první chvíle v médiích zjistil, že schopnost naučit se věci rychle a rovnou v akci bude docela užitečná vlastnost.

A jaký byl ten dnešní den?

Dnešní den byl super, protože mi nevolalo sto lidí kvůli věcem nesouvisejícím s vysíláním. Navíc posluchači Spinu s námi čím dál více komunikují po smskách a facebooku, takže máme čím dál větší zpětnou vazbu. To je hrozně důležitý, protože jinak by ta práce byla o tom, že sedíš v malé zmalované místnosti a mluvíš si takhle sám pro sebe do divný kovový věci. No a dneska navíc těsně před koncem mé denní show dorazila vaše překrásná a přemilá fotografka Marie.

Jaká vlastně byla tvá cesta do Spinu? Osobně tě registruju až od doby, co jsi byl na Radiu Wave.

Tak to děláš dobře. (směje se) Před tím jsem dělal v Českém rozhlase a psal na lokální weby o hiphopu. Cesta na Rozhlas byla vtipná. Na serveru bbarak.cz jsem si přečetl inzerát s titulkem „Chceš moderovat svůj vlastní hiphopový pořad?“. NO JASNĚ, ŽE JO! Jenže jsem měl před maturou, navíc Plzeňák, takže jsem se na to chtěl vykašlat s tím, že se třeba někdy objeví podobná šance. Pak se mi to rozleželo a rozhodl jsem se ozvat. Tím začala cesta vyjukaného stydlivého Plzeňšťana po pražských médiích. Na Českém rozhlase jsem dělal hiphopový pořad, který se vysílal ve streamu a poslouchalo ho tak pět freaks spolu s ostatními show o ska, punkrocku atd. Stejný team z téhle sekce pak vytvářel „rádio pro mladé“ Wave a nastala jedna z nejzajímavějších etap mého života. Najednou jsem byl u vzniku nového rádia a úplně od začátku. Takovou energii a nadšení neumím ani popsat. Škoda, že brzy začaly rádio Wave dusit kdovíjaké zájmy kdovíkoho a tenhle obrovsky potenciální projekt přešel z normálního éteru pouze na internet. Zpětně považuju za šťastný okamžik i to, že mě vykopli. O měsíc později volali ze Spinu, kde už jsem teď nějaké čtyři roky.

Proč tě vyhodili z Waveu?

Na rádiu Wave jsem dělal hiphopový pořad Get Fresh!, který jsem poté přesunul na Spin. Je to takové moje děťátko, hodina svobody, kdy jednou hraju dubstep, jednou soul a jednou třeba dělám rozhovor s malířem, writerkou, tanečníky, prostě s každým, kdo je nějak inspirativní a nadšený pro svojí věc, stejně jako já. Na rádiu Wave mi bohužel bylo často vytýkáno, že hraju české a slovenské věci bez clearingu. Clearing spočívá ve vymazání nebo zakamuflování sprostých slov. Je to jako, kdyby sis prohlížel obraz od Picassa, ale všechny ty hranaté kozy byly něčím zakryté nebo vymazané. Navíc v té době to nikdo nedělal. No a já byl vždy poměrně svéhlavý a nechtěl prezentovat hiphop jako studenta vysoké školy ve svetru, protože hiphop se nenarodil na vysoké škole ve svetru. Takže to dřelo s vedením. Aby toho nebylo málo, jednoho dne jsem si pozval do studia tenkrát novou skupinu Iscream Boys, protože jsem v nich viděl obrovský potenciál. To měli venku akorát asi tři věci na mixtapu DJe Doube Jaye. Kluci udělali megashow se vším všudy. Bylo to docela přísný, padlo hodně slov, která podle mě nikdy na Českém rozhlase nepadla. Shodou okolností zrovna poslouchal sám generální ředitel, který českou odpověď na londýnský grime nějak nedocenil.

Když jsme u toho vzpomínání, zkus si vybavit, jak ses dostal k hip-hopu. Kdy se stal tvým životním stylem a jaký ten proces byl?

Jako hodně lidí v téhle zemi jsem se setkal s hiphopem v roce 1997 díky skupině Chaozz. Byla to najednou úplně jiná, nová energie. Vůbec jsem netušil, že je v Praze už nějaká scéna, graffiti etc. Naštěstí se už docela rozjížděl internet (znim jak fakin důchodce) a také musím zmínit, že Chaozz rapovali o tom, že tu existuje stará škola – Peneři a WWW. Tak jsem hledal, hledal i mezi řádky, četl všechno, poslouchal jedinou plzeňskou radio show, kde občas zazněl i rap - by DJ Hoffee, kupoval céda na kterých byl černoch nebo ideálně víc, zkoumal booklety a hledal další jména, nahrával kazety, prostě mluvim jak seschlej stařík. Blbá otázka, pojďme dál. (směje se)

Pro fanoušky hip-hopu je Spin něco jako zázrak. Kdo by ještě před pár lety řekl, že tu může existovat klasické rádio s tímhle hudebním žánrem...

...Black music rádio mělo být v Čechách mnohem dříve. Jsem naprosto přesvědčenej, že kdyby se hiphopové rádio v Čechách rozjelo spolu s boomem hiphopu jako takového, dneska by celá scéna byla úplně jinde. Jenže o rapu tady nikdo moc nevěděl a ti, kdo něco málo tušili a seděli na těch správných místech, měli z hiphopu strach. Pro ně to byla divná nehudební věc se spoustou energie, která se jim zdála negativní. Nikdy nezapomenu, když na piazzetě Národního divadla vyrostla stage a mimo jiné tam jeden večer vystupovaly německé odlschoolové legendy Torch a Toni L. Dělal jsem předtím rozhovor s nějakou koordinátorkou a ona se mě zcela vážně zeptala, jestli to tam pak „ti hiphopeři nerozbijí“. Odpověděl jsem jí, že nikoliv, ale že tam budou kouřit trávu. Což se stalo a také to prošlo, protože hulily i hlavní hvězdy. Obrovská míra neznalosti a předsudků způsobila, že tradiční média a většinová společnost neměla v podstatě šanci do této subkultury trochu nahlédnout a rap je pro ně pořád 50 Cent s bouchačkou a Rytmus olizující soutěžící v obskurních reality show. Čest výjimkám. To, co ses mohl ještě před pár lety dočíst o hiphopu (když už o něm někdo napsal) bylo naprosto tristní a mít archiv, udělám hitparádu failů ve stylu „kapela Tupac“ a podobně.

Přitom ale i dramaturgie Spinu se změnila. Už nehraje pouze hip-hop a RnB, ale celkově se více profiluje k urban music obecně. Hlavně v nočních hodinách, na Spinu hraje úplně jiný styl muziky. Jak tuhle proměnu vnímáš ty?

Ve večerních hodinách hrálo na Spinu vždycky více žánrů. Sám mám v každém díle Get Fresh! show něco jiného a snažím se hrát i jinou hudbu. Mám radost, že aktuálně bude hrát na Spinu i funk díky Jorgosově pořadu Funk.ce, že tam máme dancehall se Scarfacem atd. Atd. Ale vím na co narážíš. Playlist rádia Spin odráží chování našich posluchačů. Prakticky už neznám žádného hiphopera, který by byl ochotný jít na mejdan, kde bude hrát deset hodin v kuse jen rap. Jako se proměnili hiphop party, postupně se i playlist Spinu více otevřel dalším žánrům urban music. Které ovšem už předtím hráli ve večerních speciálech.

S tou proměnou muziky v playlistu se objevila i první kritika. Co bys vzkázal všem haterům na tohle téma?

Abych byl upřímnej, ani nevím, kdo to takový hater je. Většinou si ho představuju jako člověka, kterého je mi po chvíli přemýšlení líto. Každý kdo dělá něco veřejně a pro lidi - se nutně setká s kritikou. Nikdo se nelíbí všem. Řekl bych, že hodně takových těch zlých nekonstruktivních kritiků by se uklidnilo, kdyby si osobně zkusili to, co kritizují. V naší zemi není dostatečně velká skupina fanoušků „čistého rapu“ nebo jak to nazvat, aby to uživilo smysluplné rádio, takže je jasné, že nemůžeme být nějaký rádoby underground. Mě osobně obohatilo život, když jsem se otevřel i dalším žánrům. Ale to nesouvisí se Spinem, to se stalo už mnohem dříve. Za své tři hodiny denně se nestydím, naopak bych řekl, že i když uslyšíš komerčnější věci, tak pořád s nějakým vkusem. S tím, že každý ho má jinde. To je jasný.

Rádio Spin oslaví 5. narozeniny a chystá se velká oslava. Prozraď, na co se můžeme těšit.

Fanoušci určitě ocení koncert Orikoule pro hrozně dlouhé době v Praze. Navíc Orion a James Cole mají dohromady zcela specifickou energii, která se pak promítá ve skvělý rap a neuvěřitelně vtipné změny v textech, refrénech a krátkých freestylech. Hrozně se na ně těšim. Taky můžete slyšet skoro všechny DJs rádia Spin. Budou tři stage, šest barů a bude to mocný! Nemůžu se dočkat taky té atmosféry, která je jen na narozeninách Spinu...

Minulý rok jsem zaznamenal na party Radia Spin jeden spontánní striptýz. Vybavíš si víc vydařených večírku se Spinem? (směje se)

Heh, to je pravda, to jsem skoro vytěsnil. (směje se) Je pravda, že narozeniny Spinu jsou vždycky trochu úlet. Jsme mladé rádio a máme mladé posluchače, na dechovku můžeš jít jinam. Z loňska nejvíc vzpomínám na to, jak narvaná Lucerna zpívala Happy birthday. To bylo silný. Letos na Lávce očekávám, že to bude ještě víc crazy, protože Lávka animální mejdany přímo přitahuje. Jinak si mejdany většinou nevybavuju. (směje se)

Kromě každodenního vysílání máš i pořad Get Fresh!, baví tě to stále, nebo máme čekat nějaký proměny i tvého programu?

Get Fresh! letos oslaví také páté narozeniny, jen o něco později než Spin – díky přesunu z předchozí štace. A je to show, která rozhodně neumírá. Kdyby jo, tak bych to ukončil radši sám, protože ten název trochu zavazuje. Navíc právě dostává čerstvý vítr – naučil jsem se hrát na gramce, hraju čím dál častěji v klubech a protože mě to megabaví, tak začínám hrát i ve své show. Také jsem měl po delší době zase velkou trému, to když jsem hrál před pár týdny v Get Fresh! poprvé live. Úplně jsem to podělal, mám-li být upřímný. Ale hned další úterý jsem to myslím posluchačům vynahradil. Jinak malou trému mam pořád, tak by to asi mělo být.

Jaké ještě jiné programy Spinu tebe osobně baví?

Kromě těch, co jsem jmenoval hodně cením Smacka, protože dělá live věci a celkově si myslím, že to dělá dobře. Baví mě Dubsteblog, skvělou hudbu pouští Hi-Def a Koogee, rád poslouchám Street Cypher, protože před lety jako nadšený hiphopový mlaďas bych tuhle show miloval a je hodně live – s hosty, rappery, freestylem, beatboxem etc. Nerad bych někoho vynechal, protože každý přináší svou vlastní energii a osobnost. Kéž bych měl víc času. Poslouchal bych určitě víc Rockstara, protože je normálně šílenej. (směje se) Nejvíc sexy hlas českého éteru má samozřejmě Dannie. Potěšilo mě, že se u nás konečně rozjíždí show zaměřená na street dancery – Boogie Zone, opět se skvělou hudbou a že naše řady posílil DJ Tuco. Rád bych také někdy slyšel ranní show, ale to nemám šanci. Mohl bych říct všechny, každého nějak uznávám a jsem rád, že „jsou v teamu“.

Co třeba show Roberta Rosenberga?

To je hodně originální záležitost. Pro leckoho je to moc, pro leckoho je to právě tím zajímavé, každopádně Robert je živel a dokáže značně „narušit“ i naše pravidelné porady.

Vím, že jsi mu několikrát pomáhal s pořadem, můžeš publikovat nějakou historku, co jsi s ním zažil?

Prvních pár měsíců jsem mu dělal mixmana – vybíral hudbu, míchal jingly, pouštěl podkresy na mluvení etc. Historek mám milion, publikovatelné tak dvě. (směje se) V té době jsem se červenal i ze spaní. Netušil jsem třeba, že tzv. mokrý orgasmus, pro pornomaniaky známější spíše jako squirt , se dá udělat tak rychle a přímo ve studiu mezi dalšími lidi. Ale možná to umí jen Robert, nedivil bych se tomu. Bylo to pro mě fakt zajímavé a s velikou chutí jsem třeba všechny pornoherečky oslovoval svým tradičním oslovením „dámy“. Některé reagovaly, jako by jim tak v životě nikdo neřekl.

Teď vážně. Mám pocit, že na Spinu jste taková jedna rodina. Život je jedna velká party a máte se rádi. Naposledy jsem tě zahlédl v klipu zpěvačky Dannie, která na Spinu také moderuje...

...Dannie nelze nemilovat. (směje se) Řekl bych to tak, že lidi, kteří tvoří denní vysílání se mají rádi i lidsky a navíc si umíme říct i ty horší pravdy. To je pro práci důležité, pokud si to tam nechceš jen odsedět. Btw do „denního teamu“ zahrnuju i třeba obchodní oddělení, což je na Spinu místnost plná krásných dívek. Pravidelně je chodím rušit. Večerní moderátoři a DJs nevím, jestli se všichni milují, ale přál bych ti zažít poradu, kde jsou všichni. Každý je nějak vyhraněná osobnost, nikdo se nebojí říct svůj názor (nebo v případě Roberta nějakou prasárnu) a přesto se dokážeme vyslechnout a respektovat. A rozhodně se zasmějeme. Asi bych nemohl dělat mezi šedými myškami.

Kromě vysílání píšeš pro jeden server , myslím, že přes tři roky, vlastní blog. Kde bereš témata?

To je opět obrovská srdeční záležitost. Jednoho dne mi zavolala kamarádka Winnie, která mě naučila hodně věcí ohledně psaní ještě před rádiem Wave, ale i na rádiu Wave, že bych mohl psát blog spolu s dalšími vybranými osobnostmi. S tím, že já jako nejmíň známý jsem byl titulován „hiphopovým moderátorem“ a blog se jmenoval BLOG HIPHOPOVÉHO MODERÁTORA. Teď už je to POETA BLOGUJE, ale nevím přesně čím jsem si to vysloužil. Prakticky to vypadá tak, že jednou týdně píšu o tom, co mě zrovna pálí, zajímá, nadchne nebo zrovna prožívám. Těch blogů už je asi 150. Jeden z mých nejoblíbenějších je fiktivní Rytmusova tiskovka, kterou dokonce pár lidí vzalo vážně. Nebo „Chuck Norris a hiphop“, který mě kompletně napadl ve sprše. Témata tedy beru všude. Poslouchám lidi, hodně věcí mě napadlo v tramvaji, v baru nebo při nočním chození po Praze, které provozuji hlavně cestou z koncertů a mejdanů. No a samozřejmě se snažím sledovat, co se děje kolem – v jakémkoliv měřítku.

Psaní blogu chce disciplínu, ale to myslím, není tvoje silná stránka, nebo už se to zlepšilo? (směje se)

To jsem ani nevěděl. (směje se) U mě to nechce disciplínu, jen čas a dostatek inspirace. Ke konci roku jsem už měl tolik práce a různých stressů, že prostě pramen vyschnul a nešlo to. Naštěstí jsem zpátky, bejby. (směje se) Pro každého, kdo píše je nejděsivější, že by z období nulové inspirace mohl být setrvalý stav. Pro mě je psaní jedna z vůbec nejoblíbenějších činností a hrozně nerad sklouzávám k věci, které říkám fabrikové psaní. To když píšeš proto, že musíš a netěší tě to. Na tom jsem několikrát ztroskotal, protože přesně tohle potřebuje každý, kdo chce třeba denně přispívat na nějaký web a není klasický grafoman, co nezná nic jiného. Když jeden týden vynechám blog, je to zpravidla proto, že jsem nechtěl vypustit nějakou v rychlosti napsanou hovadinu a nebo prostě nepřišla Múza na líbačku. Každopádně je paráda psát o čem chceš a pak o tom třeba diskutovat s dalšími lidmi. Což se mi stává často a nejvíc mě to těší.

Na oslavu mých narozenin jsi nepřišel, protože jsi v ten večer moderoval maturitní ples. Takže se brzy můžeme těšit na televizní pořady s moderujícím Poetou? Směřuješ tímhle směrem?

Kdybys někdy moderoval maturák, věděl bys, že s televizí to fakt nemá nic společného. Maturáky jsem moderoval snad odjakživa, protože je příjemná změna se navléct do obleku a mluvit pár hodin spisovně. Mě baví na životě barevnost, ne koleje. A televize by mě asi bavila, to uznávám, ale asi počkám až budou jen na internetu a vyberu si nějakou odvážnější než jsou klasické české. Jsme tady pořád trochu zpátečníci. Rád koukám na různé americké late night show, kde si ze sebe každý umí udělat legraci. Včetně moderátora. Češi to neumí zas tolik, jak se to o nich říká. Když mluvíme o budoucnosti, hrozně rád bych si zahrál i v nějakém ultradebilním seriálu nebo telenovele. Za prvé tam nemusíš umět moc hrát a za druhé mam silnou zálibu v béčkovosti a v humoru nechtěného. Ten je nejpravdivější. Rozhodně musím také dodat, že mě moc mrzí neúčast na tvých narozeninách. Máš totiž moc hezké kamarádky a u jejich opilých fotek z tvé oslavy jsem trpěl. (směje se)

Často přemýšlím, jak dlouho práce, jako máš ty, lze dělat. Zda si umím představit moderátora tvého typu, kterému je čtyřicet a víc. Co myslíš ty?

Moc rád si od tebe po rozhovoru poslechnu, co je moderátor „tvého typu“. Určitě by nešlo, abych byl čtyřicetiletý moderátor na Spinu. Na to máme moc mladé posluchače. Ale jinak, proč ne? Přiznám se, že se cítím být stále mlád, plný sil a těším se na to, co je přede mnou. Rozhodně nesedím na zadku, tak věřím, že bude co dělat.

Když jsi live a poslouchá tě i několik desítek tisíc lidí, můžeš si vlastně dovolit nějaký kiks? Máš nějaké historky?

Ideální by bylo, kdyby se nikdy žádný kiks nestal. Ale tomu nezabráníš. Tedy, když je to technická věc. Lidem až tolik nedochází, že jako moderátor bys měl být pořád veselý, neměl bych chraptět nebo mluvit nosem při rýmě etc. etc. To není zas tak easy. Nemluvě o kocovině, což je mocná čarodějka. V kanclu to nějak odsedíš, ale být pozitivní v rádiu po třech hodinách spánku a celonočním řvaní na DJe, že je bůh... Jednu historku snad můžu říct... Přišel jsem do rádia nejistým krokem s gorilou na zádech. Tuším, že po FX Bounce a tak těch třech hodinách spánku. Adrenalin z vysílání a zodpovědnost dokáží zázraky. Obvykle mi stačí jen ohulit volume ve studiu a je hned líp. Tentokrát se nic takového nestalo. Deset sekund před prvním vstupem, kdy jsem se nejvíc hecoval, jsem musel zrušit podkres, vzít odpadkový koš a normálně jsem se zevrubně zeblil. Ani by se na to nepřišlo, ale tehdejší programový měl oči všude a nechápal, kde je pytel z odpadkáče. Nelhal jsem. Následně mi přikázal, abych pro ten den více hrál a míň mluvil. Zlatý to muž.

Na závěr se musím zeptat, změnilo se něco na tvém vztahu k Beyoncé? (směje se)

Narážíš na její manželství, posléze těhotenství a aktuálně maminkovství? Nezměnilo se nic. Je pořád nádherná a pořád jí považuju za nejkrásnější ženskou na světě. Jako single chlap si můžu dovolit říct pravdu. Ty máš výhodu, že tvá obsese je ze sousedního Slovenska a můžeš se s ní potkávat. Což podle fotek také děláš, ty šťastnej bastarde! (směje se) Možná je dobře, že se s Beyoncé nemůžu potkat tak jako ty s Darou. Asi bych jí nutně musel vyznat lásku, požádat jí o ruku a následně se nechat zbít od Jay-Zho. Mimochodem, když měla Beyoncé koncert v Praze, oznámil jsem své tehdejší dívce, že přelezu hrazení a odletím s B. do Ameriky. Myslím, že to pochopila, ona mluvila dost podobně a dost často o Johnny Deppovi. Nakonec jsem se k hrazení ani nedostal a rozhodl se nechat Beyoncé jen snem.