Pavel Kopecký a Jan Plíšek: Moře klidu

Ostrá zatáčka a mírné stoupání. Pak horizont a na něm špičky stožárů. Kdyby motor nevrčel, už by byl slyšet burácivý příboj. Takhle jsou jen vidět napěněné vlny omílající písek. Spršky slané vody se tříští o skály a v nastávajícím šeru je v dálce vidět světlo majáku. Jachta už je připravena k vyplutí, stačí si z auta vytáhnout parádní uniformu. Pak přejít po mole a po lodním můstku a skočit na palubu. Plavba může začít. Příští zastávka? Teplice.
 
Zní to jako zápletka románu Julese Vernea nebo skvělý nápad v šest ráno na konci mejdanu plného experimentů s karibskými rumy, ale je to realita. Česko může mít své moře. A Češi už by se nemuseli plahočit do Chorvatska, na Rujanu nebo nedejbože do Egypta. K vlastní „velké louži“ by se dostali po silnici E55. Bláznivé? Možná na první poslech a určitě ne pro Honzu Plíška a Pavla Kopeckého.
 
Právě oni dva dnes reprezentují komunitu lidí shromážděnou pod admirálskou vlajkou občanského sdružení Moře klidu. Party, která má jediný cíl: splnit Čechům odvěký sen a dát jim vlastní moře. Pod Krušnými horami, v severočeské uhelné pánvi.
 
Celý článek čtěte na webu Galerie NE.
Autor textu: Jan Hanzlík
Připraveno ve spolupráci s projektem Galerie NE