Pavel Karous: Proč bourat baroko

Ta doba byla zlá, lidé museli měnit přesvědčení, tajit svou pravou víru nebo prchat ze země. Nastala velká obměna kádrů, režim utáhl šrouby, a aby dodal své nové vizi náležitého lesku, zval významné umělce a architekty, aby jeho vítězství stvrdili štětcem, majzlíkem a cihlami. Ta doba už je pryč, ale památky na ni nám tu zůstaly. Reprezentují dobu útlaku a nesvobody, měly by tedy být odstraněny? Pokud říkáte ano, rozlučte se s barokními skvosty města Prahy.
 
Takto musí Pavel Karous argumentovat často, když čelí výtkám, že je ochráncem „totalitního“ umění. Známé „období temna“ je přece pro české země – alespoň mezi fanoušky Aloise Jiráska – dobou pokoření a útlaku, na co by se ale jezdili dívat japonští turisté, kdyby k rekatolizaci nedošlo, to ví jen Bůh na nebesích.
 
„Podobně unikátní památky, jako jsou ty barokní, tu zůstaly i z období normalizace,“ říká sochař Pavel Karous, zakladatel sdružení Vetřelci a Volavky. „Často se jedná o významná umělecká díla, o kterých ale nikdo neví nebo nechce vědět. A tak často končí mezi sutí jako oběti různých revitalizací. A když se ozveme, jsme obviněni, že hájíme socialistický realismus. Přitom s tímhle obdobím nemá normalizační umění už až na výjimky nic společného.“
 
Celý článek čtěte na webu Galerie NE.
Autor textu: Jan Hanzlík
Připraveno ve spolupráci s projektem Galerie NE