Paříž - z výšky je ještě krásnější

Přijela jsem tam v 6 ráno, rovnou sedla na metro, který mě i s černochem dovezlo hned pod Oblouk. Zlehka začalo svítat, já čučela a psala probouzecí sms, že jsem sama pod Vítězným. Bylo krásně a měla jsem radost.

Nejvíc jsem se těšila na mučednickej Montmartre, zelenej a svítivej, a nešla jsem tam kvůli rozbíjení krustičky karamelu špičkou lžičky. Nadšená jsem si tam na chvíli lehla a dala batoh pod hlavu. Spala jsem tři hodiny. Čekala jsem, že se mi bude zdát o brioche a bagetce, ale zdálo se mi o bramboráku. Skupinka hipíků tam začala vyzpěvovat Imagine, tak jsem vzala batoh. Po cestě dolů jsem koupila dvacet plechovek piva a tři sta malých eiffelovek. Teda koupila, viděla.

Někdo mi poradil jít okolo červenýho mlýna, a protože mlýnů není nikdy dost, vyfotila jsem si ho. Kafe. Levný, vytáhla jsem diář a dýchnul na mě Hemingway. Ucítila jsem červené víno z Bordeaux. Atmosféra tam teda byla.

Ztratila jsem se, někde v ulicích, půlnoc, ale žádnej kočár pro mě nepřijel. Dobyla jsem jeden minibyteček se sprchou v kuchyni, Marion mě uložila a ke snídani připravila sýr. Jako král.

Ten den jsem fotila snad deseti různýma foťákama, to je tak, když dlouho stojíte před Eiffelovkou, každej chce fotku, solitéři a hlavně páry pochopitelně. A já asi vypadám důvěryhodně. Moc jen nevím, kde je ta romantika. Jako jo, ale ne. Spousta rohů mi připomínala Prahu, nevim, prostě připomínala. Řeka asi. A most. Ten Petřín vlastně.

Seina je taková Vltava totiž. Je krásný, když velký město protíná řeka. Cité je takovej Střeleckej, hehe.

Louvre samozřejmě a další známosti, všichni víme. Já ale z Paříže rozhodně doporučuju návštěvu hřbitova. Obzvlášť teda Père-Lachaise. A obzvlášť na podzim. Pomineme Japončíky u Jima, kde jsou vyrytý srdíčka až do tří metrů výšky stromu a máme krásnou procházku. Ba, nádhernou.

Street art in Paris taky dobrej. Ta atmosféra stojí za nasátí. Zahrajete si pétanque, vínko, sýr, kavárna, Mona a z výšky je Paříž ještě krásnější.